Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 100 Kč od 27. 4. 2024 do 22. 9. 2024, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 5. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 34 000 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný je její bývalý partner, kterému v období od prosince 2021 do října 2022 na základě ústní smlouvy o zápůjčce přenechala celkem 40 500 Kč. Splatnost zápůjčky nebyla ujednána. V lednu 2023 účastníci vztah ukončili a žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení zapůjčených financí. Od února 2023 do února 2024 jí žalovaný zaplatil 6 400 Kč. Zbývající částku 34 100 Kč žalovaný uhradil až v návaznosti na podání žaloby ke zdejšímu soudu. [adresa] 764 Kč jako náhradu soudního poplatku žalovaný žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný uvedl, že žalobkyni uhradil požadovaných 34 100 Kč, které mu zapůjčila. Při půjčení financí si s žalobkyní žádné úroky nesjednali, proto nespatřuje důvod žalobkyni úroky hradit. Také nerozumí tomu, proč by měl žalobkyni hradit náklady právního zastoupení, neboť již zaplatil náhradu soudního poplatku 9 764 Kč. Žalovaný s dalšími úhradami nesouhlasí.
3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 1. 2025, čj. [spisová značka], bylo řízení co do částky 34 100 Kč zastaveno, neboť žalovaný částku 34 100 Kč žalobkyni po podání žaloby zaplatil a žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru:
6. Žalobkyně na účet žalovaného poukázala dne 29. 12. 2021 částku 3 000 Kč s popisem Michal-pujcka, dne 5. 1. 2022 částku 1 000 Kč s popisem Michal půjčka, dne 10. 1. 2022 částku 2 000 Kč s popisem Michal-pujceno, dne 2. 2. 2022 částku 30 000 Kč s popisem Michal půjčka, dne 13. 2. 2022 částku 500 Kč s popisem michal pujceno a dne 31. 10. 2022 částku 4 000 Kč s popisem Michal půjčka. Žalovaný zaplatil na účet žalobkyně dne 10. 2. 2023 částku 1 000 Kč s popisem peniiiiizky, dne 31. 7. 2023 částku 2 000 Kč s popisem Peníze, dne 10. 9. 2023 částku 1 000 Kč bez popisu, dne 9. 10. 2023 částku 1 000 Kč bez popisu, dne 5. 12. 2023 částku 500 Kč bez popisu, dne 9. 1. 2024 částku 500 Kč s popisem Děkuji… a dne 9. 1. 2024 částku 100 Kč s popisem Děkuji… Následně právní zástupce žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou z 29. 2. 2024 vyzval k zaplacení zbývající dlužné částky 34 100 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky ve lhůtě šesti týdnů od doručení výzvy. V předžalobní výzvě bylo taktéž uvedeno, že žalobkyni již v lednu 2023 při rozchodu smlouvu o zápůjčce vypověděla a žalovaného požádala o vrácení zapůjčené částky. Téhož dne byla předžalobní výzva odeslána prostřednictvím pošty. Dne 22. 9. 2024 žalovaný žalobkyni částku 34 100 Kč zaplatil.
7. Soud věc po právní stránce posoudil následovně:
8. Účastníci spolu uzavřeli dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“) smlouvu o peněžité zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 40 500 Kč, doba splatnosti nebyla ujednána. V lednu 2023 (resp. nejpozději předžalobní výzvou z 29. 2. 2024) žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k vrácení zápůjčky, ten měl zápůjčku vrátit v souladu s § 2393 odst. 1 o.z. nejpozději do šesti týdnů. Výzva byla žalovanému doručena dne 5. 3. 2024 v souladu s § 573 o.z. Splatnost celé zápůjčky nastala tedy nejpozději 16. 4. 2024. Žalovaný však do nejzazšího data splatnosti zaplatil pouze částku 6 400 Kč. Po podání žaloby zaplatil dne 22. 9. 2024 částku 34 100 Kč, čímž vrátil žalované zbývající část zapůjčené částky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dle § 1968 o.z. dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky, s kterou byl žalovaný v prodlení, a to v souladu s § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I žalobkyni úrok z prodlení z částky 34 100 Kč od 27. 4. 2024 do 22. 9. 2024 ve výši 14,75 % přiznal a žalobě tak vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 552 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (která nebyla vrácena v souvislosti s částečným zastavením) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 100 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a částečné zpětvzetí) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 200 Kč ve výši 2 352 Kč.