17 C 281/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 393 818,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] /SU ze dne 4. 10. 2021. Uvedla, že smlouvou se společnost [právnická osoba]., (právní předchůdkyně žalobkyně) zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 418 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách po 5 994,67 Kč vždy do 20. kalendářního dne v měsíci, včetně smluvního úroku 11,99 % p.a., měsíčního poplatku za pojištění varianta B 510 Kč a dalších poplatků dle ceníku. Žalovaný však splátky neplatil řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 8. 8. 2023 úvěr zesplatnila. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku 31 715,93 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 390 758,06 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 26 889,08 Kč (úrok ve výši 11,99 % p.a. od 20. 2. 2023 do 3. 8. 2023), kapitalizovaného úroku z prodlení 604,95 Kč (za dobu od 28. 2. 2023 do 31. 7. 2023) a dlužných poplatků za pojištění 3 060 Kč (510 Kč x 6 měsíců). Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný nic nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl, neboť před uzavřením smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Žalobkyně by tak mohla mít pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě přiměřené schopnostem žalovaného. V současnosti je žalovaný předlužen, zvažuje, že by na sebe podal insolvenční návrh. Má vyživovací povinnost ke svému nezletilému synovi. Od března 2025 pracuje v Lidlu. Objektivně není schopen zaplatit vůbec nic. Má vícero dluhů, o některých bylo rozhodnuto zdejším soudem a o nároku 300 000 Kč ze směnky včetně příslušenství je vedeno řízení u Krajského soudu v [adresa].

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

4. Žalovaný uzavřel dne 20. 7. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě žalovanému zřídila běžný účet č. [č. účtu]. K účtu mu byla rovněž zřízena debetní karta se souhrnným týdenním limitem ve výši 200 000 Kč. Totožnost žalovaného ověřila jeho občanským průkazem (prokázáno smlouvou o poskytování bankovních a dalších služeb, informace o zpracování osobních údajů a občanským průkazem žalovaného).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 1. 3. 2021 s žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí č. [hodnota], kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr v výši 200 000 Kč a zároveň mu zřídit běžný účet č. [č. účtu]. O žalovaném nebyla ke dni jeho žádosti o úvěr nalezena negativní informace v registrech BRKI (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí č. [hodnota], akceptací návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí z 1. 3. 2021, dopisem právní předchůdkyně žalobkyně z 18. 9. 2024 a protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta). Na uvedený bankovní účet poukázala právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 3. 2021 částku 200 000 Kč, přičemž žalovaný do konce března 2021 z této částky zaplatil 156 000 Kč na účet své manželky [jméno FO] s popisem na nutné placení, 5 000 Kč na účet svého syna [jméno FO] a 19 000 Kč na jiné účty vedené na jeho jméno a zaplatil pojištění 264 Kč. V květnu 2021 z účtu bylo zaplaceno pojištění bytu 1 640 Kč, pojištění 264 Kč a O2 televize 856 Kč, následně posílal platby mezi svými účty a účtem své manželky s popisy na nutné placení (celkem 110 000 Kč na účet manželky), na nákupy (celkem 38 000 Kč na účet manželky) nebo vratka za hotovost. V červnu 2021 zaplatil O2 televizi 856 Kč, pojištění 264 Kč, s popisem na nákupy odeslal celkem částku 28 000 Kč, ze svého jiného účtu si s popisem na nutné převedl částku 80 000 Kč. Dále posílal částky mezi svými účty a mezi účtem manželky. V červenci 2021 převedl na svůj účet částku 50 800 Kč s popisem na nutné, na nákupy odeslal manželce částku 2 000 Kč. Rovněž zaplatil pojištění 264 Kč a posílal si finance mezi svými účty a účtem manželky. V srpnu 2021 zaplatil žalovaný s popisem na nákupy částku 1 000 Kč, pojištění 264 Kč a další částky si posílal mezi svými účty a mezi účtem manželky. V září 2021 zaplatil s popisem na nákupy částku 5 000 Kč, zaplatil pojištění 264 Kč, manželce poslal na nutné výdaje částku 50 000 Kč. Od 1. 10. 2021 do 4. 10. 2021 zaplatil pojištění 264 Kč, zaplatil mimořádnou splátku úvěru ve výši 196 046,57 Kč a rovněž byla na jeho účet připsána částka 418 000 Kč. Ve všechny uvedené měsíce rovněž odcházely 2 – 3 splátky úvěrů (prokázáno mimořádným výpisem z účtu).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 10. 2021 s žalovaným smlouvu o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] /SU. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce 418 000 Kč a žalovaný se zavázal celkovou částku včetně smluvního úroku ve výši 725 127,42 Kč splatit ve 120 měsíčních splátkách po 5 994,67 Kč, přičemž první splátka činila 5 767,02 Kč. Smluvní úroková sazba činila 11,99 % a RPSN 12,67 %. Dále si strany sjednaly poplatek za pojištění úvěru ve výši 510 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byl odkaz na smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ prodlení žalovaného si dále strany sjednaly možnost právní předchůdkyně žalobkyně úvěr jednostranně zesplatnit (prokázáno návrhem smlouvy o půjčce na kliknutí č. [Anonymizováno] /SU, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptací návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí z 4. 10. 2021 a všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba].,).

7. Žalovaný vyplnil dne 4. 10. 2021 žádost o úvěrový produkt, ve které uvedl, že jeho pravidelné měsíční splátky úvěrů činí 7 823 Kč, jeho celková výše kreditních karet a kontokorentů 120 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje na osobu žalovaného 9 000 Kč, čistý měsíční příjem 32 000 Kč (prokázáno souhrnem žádosti o úvěrový produkt). Žalovaný nebyl nalezen v interním blacklistu právní předchůdkyně žalobkyně a ani v systému BRKI nebyla nalezena negativní informace o žalovaném. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z následujících údajů: regionální náklady 8 554 Kč, deklarovaný příjem žalovaného 32 000 Kč, celková suma měsíčních splátek 12 023 Kč (interní splátky 3 739,63 Kč a externí splátky 6 169 Kč), limity interních CC žalovaného 18 157,25 Kč, limity všech interních úvěrů žalovaného 196 503,65 Kč, příjem žalovaného 30 000 Kč a zpětně dopočtený příjem 82 311,16 Kč (prokázáno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně z 23. 3. 2024 a prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti z 20. 3. 2024).

8. Žalovaný má s [jméno FO] nezletilého syna [jméno FO] (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], čj. [spisová značka]).

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27. 11. 2024, čj. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [právnická osoba]., částku 224 477,49 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku z titulu smlouvy o půjčce na konsolidaci (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], čj. [spisová značka]). Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 11. 2024, čj. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [právnická osoba]., částku 37 701 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], čj. [spisová značka]). Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 3. 9. 2024, čj. [spisová značka], byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 497 Kč (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa], čj. [spisová značka]).

10. Vlastníkem bankovního účtu č. [hodnota] vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně je [jméno FO] (prokázáno sdělením právní předchůdkyně žalobkyně).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 10. 2021 částku 418 000 Kč. Žalovaný po celou dobu trvání smluvního vztahu zaplatil částku 31 715,93 Kč (prokázáno výpisem spotřebitelského úvěru a výpočty dle výpisu). Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr okamžitě splatným, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 8. 8. 2023 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem – prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu a dopisem právní předchůdkyně žalobkyně s přehledem podacích čísel o prohlášení okamžité splatnosti).

12. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na společnost [Anonymizováno], [Anonymizováno] (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023, smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 a potvrzením o přijetí úplaty). O postoupení pohledávky žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 12. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky a dopisem právní předchůdkyně žalobkyně s přehledem podacích čísel). Na to postoupila společnost [Anonymizováno], [Anonymizováno], pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením ze dne 15. 4. 2024 společností [Anonymizováno], [Anonymizováno] (prokázáno smlouva o postoupení pohledávek č. 2024/02, oznámením o postoupení pohledávky [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno]., a seznamem odeslaných oznámení o postoupení pohledávek). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou z 15. 4. 2024 žalovaného k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou).

13. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

14. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 418 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 11,99 % z jistiny. Celkovou dlužnou částku ve výši 725 127,42 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve 120 měsíčních splátkách po 5 994,67 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

17. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena v souladu s obecnými pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti z 19. 8. 2015. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Taktéž lustrovala žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Dále vycházela z životního minima, které v případě žalovaného představovalo 8 554 Kč. Navíc byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána i v březnu 2021, kdy mu byl poskytnut úvěr ze smlouvy č. [hodnota] a žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet č. [č. účtu].

18. V žádosti o úvěr žalovaný prohlásil, že jeho pravidelné měsíční splátky činí 7 823 Kč, jeho celková výše kreditních karet a kontokorentů 120 000 Kč, nezbytné měsíční výdaje na jeho osobu 9 000 Kč, čistý měsíční příjem 32 000 Kč. Nebyla o něm nalezena negativní informace v BRKI ani nebyl na interním blacklistu. Na základě údajů vyplněných žalovaným a lustrací vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z následujících údajů: regionální náklady 8 554 Kč, deklarovaný příjem žalovaného 32 000 Kč, celková suma měsíčních splátek 12 023 Kč (interní splátky 3 739,63 Kč a externí splátky 6 169 Kč), limity interních CC žalovaného 18 157,25 Kč, limity všech interních úvěrů žalovaného 196 503,65 Kč, příjem žalovaného 30 000 Kč a zpětně dopočtený příjem 82 311,16 Kč.

19. Při posuzování úvěruschopnosti měla právní předchůdkyně žalobkyně patrně také k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu]. Ani z tohoto výpisu však nebylo možné ověřit příjmy a výdaje žalovaného a následně je porovnat, jak ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jediným skutečně pravidelným výdajem byla platba za pojištění ve výši 264 Kč, platba za O2 ve výši 856 Kč a splátky úvěrů. Od doby, kdy žalovaný dne 1. 3. 2021 načerpal úvěr ve výši 200 000 Kč, si přeposílal desítky tisíc mezi svými bankovními účty a účtem své manželky s popisem na nutné, vratka hotovosti, na nákupy. Z výpisu z účtu se však nepodávají příjmy ani výdaje tvrzené v žádosti o úvěru, naopak částky na nákupy, jež posílá manželce značně převyšují jeho tvrzené nezbytné měsíční náklady 9 000 Kč.

20. Z popsaných důkazů nelze zjistit, z čeho v nich tvrzené údaje právní předchůdkyně žalobkyně dovodila, jak byly zjištěny a doloženy. Žádné důkazy, které by osvědčovaly konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně nedoložila. Nepředložila ani důkazy, z kterých by vyplývalo, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného měla skutečně k dispozici ověřené informace o jeho skutečných měsíčních výdajích (např. výpisy z účtu s výdaji, nájemní smlouvu, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií apod.) a o jeho skutečných měsíčních příjmech (např. výplatní páskou, pracovní smlouvu nebo výpisy z účtu), které by následně porovnala. Taktéž nezohlednila vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému dítěti, která v době uzavření smlouvy existovala. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, neunesla tedy v tomto směru důkazní břemeno.

21. Soud tedy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, když žalovaný vznesl námitku neplatnosti smlouvy v rámci tříleté lhůty běžící od uzavření smlouvy. Nad rámec soud konstatuje, že by k neplatnosti smlouvy přihlédl i bez návrhu, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak žalobkyně (na níž byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 o.z. postoupena) má dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na jistinu 418 000 Kč uhradil 31 715,93 Kč. Žalobkyni proto svědčí nárok na vydání částky 386 284,07 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný se aktuálně nachází ve velmi nepříznivé finanční situaci. Má více dluhů po splatnosti, což bylo prokázáno rozsudky zdejšího soudu, a není schopen tyto dluhy splácet. Rovněž má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Zvažuje, že by na sebe podal insolvenční návrh. Pracuje v supermarketu Lidl. S ohledem na uvedené soud určil 60 denní pariční lhůtu, která poskytne žalovanému časový prostor pro obstarání dlužné částky. S ohledem na vyjádření žalovaného i jeho další dluhy nelze považovat v dané situaci za účelné poskytnutí splátek, přičemž zároveň je třeba uložit splacení v přiměřené lhůtě.

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl výrokem I žalobě co do zaplacení částky ve výši 386 284,07 Kč.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustálené judikatury, podle níž nelze za účelem objektivního určení úspěchu ve věci vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je totiž vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. [spisová značka], a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Ke dni vyhlášení rozsudku představoval předmět řízení částku 536 635,83 Kč, žalobkyně byla úspěšná co do částky 386 284,07 Kč a žalovaný co do částky 150 351,76 Kč, tj. žalobkyně měla úspěch v 71,98 % a žalovaný v 28,02 %.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 143,19 Kč, přičemž tato částka představuje 43,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 753 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 393 818,06 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a vyjádření z 7. 10. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění do 31. 12. 2024, a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 393 818,06 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze tří úkonů (účast na jednání dne 30. 1. 2025, vyjádření z 27. 2. 2025 a účast na jednání dne 18. 3. 2025) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 71 850 Kč ve výši 15 088,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne 23. 9. 2024, neboť tímto vyjádřením pouze odstraňovala rozpory v žalobě.