17 C 381/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 357,86 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] z 4. 10. 2022 a smlouvy o úvěru č. [hodnota] z 6. 5. 2022, které s žalovaným uzavřela společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] (právní předchůdkyně žalobkyně). Na základě smlouvy č. [hodnota] žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou (včetně pevného úroku 507 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhrady za splátky v hotovosti 1 800 Kč a úhrady za administrativní činnost 1 385 Kč) se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do 6. 7. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Celkem na svůj dluh žalovaný uhradil 13 454 Kč. Nesplacený dluh ze smlouvy č. [hodnota] představuje kromě jistiny ve výši 2 952,68 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 49,37 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 226 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 395,66 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 514,29 Kč, smluvní pokuta ve výši 4 723,86 Kč, kapitalizovaný úrok od 7. 7. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 218,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 416,31 Kč, úrok ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny od 23. 4.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 3 002,05 Kč (součet dlužné jistiny a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 49,37 Kč) od 23.04.2024 do zaplacení. Na základě smlouvy č. [hodnota] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou (včetně pevného úroku 507 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhrady za splátky v hotovosti 1 800 Kč a úhrady za administrativní činnost 1 385 Kč) se žalovaný zavázal vrátit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do 4. 12. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Celkem na svůj dluh žalovaný uhradil 6 096 Kč. Nesplacený dluh ze smlouvy č. [hodnota] představuje kromě jistiny ve výši 7 030,62 Kč úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 268,01 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 3 150,00 Kč, úhrada za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 890,23 Kč, úhrada za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 157,14 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaný úrok od 5. 12. 2023 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 421,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 826,22 Kč, úrok ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny od 23. 4.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 7 298,63 Kč (součet dlužné jistiny a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 268,01 Kč) od 23.04.2024 do zaplacení. Pohledávky z obou uvedených smluv za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaný nic nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 4. 2025, čj. [Anonymizováno], bylo řízení zastaveno co do kapitalizovaného úroku z prodlení 400,47 Kč, kapitalizovaného úroku 202,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 52,31 Kč a kapitalizovaného úroku 27,22 Kč.

4. Soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

6. Společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (právní předchůdkyně žalobkyně) jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovaným dne 6. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za sjednanou dobu úvěru zaplatit úrok v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhradu za náklady na vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a inkasní poplatek 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 272,44 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 5. 2022 s Přílohou č. [hodnota] předpis splátek). Žalovaný zaplatil na úvěr ze smlouvy č. [hodnota] celkem částku 13 454 Kč (prokázáno transakční historií k smlouvě č. [hodnota]). V rámci formuláře žádost o úvěr žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy informace o tom, že je zaměstnaný u zaměstnavatele [právnická osoba] od 15. 10. 2018, dosahuje mzdy 40 743 Kč, za bydlení vynaloží 4 250 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 000 Kč, na jiné pravidelné výdaje 2 000 Kč, ze mzdy mu není srážena žádná částka (resp. výživné) a splátky jeho současných půjček činí 3 000 Kč. Bydlí v nájemním bytě, je svobodný, nemá bankovní účet, nemá žádné vyživované dítě do 26 let (prokázáno žádostí o úvěr z 6. 5. 2022). Žalovaný pracuje jako skladový manipulant u společnosti [právnická osoba], pracovní smlouvu má uzavřenou ode dne 15. 8. 2018 na dobu neurčitou (prokázáno dohodou o prodloužení pracovní smlouvy z 9. 10. 2019). V lednu 2022 činil čistý příjem žalovaného 36 567 Kč a v únoru 2022 činil 40 930 Kč (prokázáno výplatními páskami za leden až únor 2022). Na listině nadepsané smlouva o nájmu bytu je uveden jako nájemce žalovaný, dále je specifikován pronajímatel a předmět nájmu (byt). Nicméně k dispozici je pouze první a poslední strana, na níž je podpis pronajímatele, podpis nájemce ani datum vyplněno není. Smlouva čítá sedm stran (prokázáno kopií prvního a sedmého listu nájemní smlouvy).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovaným dne 4. 10. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal za sjednanou dobu úvěru zaplatit úrok v pevné výši 507 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 4 900 Kč, úhradu za náklady na vyhodnocení úvěru 1 385 Kč a inkasní poplatek 1 800 Kč. Celkovou částku 18 592 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 272,44 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 10. 2022 s Přílohou č. [hodnota] předpis splátek). Žalovaný zaplatil na úvěr ze smlouvy č. [hodnota] celkem částku 6 096 Kč (prokázáno transakční historií k smlouvě č. [hodnota]). V rámci formuláře žádost o úvěr žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy informace o tom, že je zaměstnaný u jednoho zaměstnavatele od 15. 10. 2018, dosahuje mzdy 46 946 Kč, za bydlení vynaloží 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 4 250 Kč, na jiné pravidelné výdaje 2 000 Kč, ze mzdy mu je srážena částka 5 000 Kč a splátky jeho současných půjček činí 1 350 Kč. Bydlí v nájemním bytě, je svobodný, nemá bankovní účet, nemá žádné vyživované dítě do 26 let (prokázáno žádostí o úvěr z 4. 10. 2022). V červnu 2022 činil čistý příjem žalovaného částku 53 271 Kč, v červenci 2022 částku 47 741 Kč a v srpnu 2022 částku 39 827 Kč (prokázáno výplatními páskami za červen až srpen 2022).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek ze smluv o úvěru prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Všechny dopisy se nicméně vrátily s tím, že na uvedené adrese neznámý nebo že se odstěhoval (prokázáno první a druhou upomínkou ke smlouvě č. [hodnota] a první a druhou upomínkou ke smlouvě č. [hodnota]). Následně právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému dopisy, v nichž ho informovala o tom, že jeho dluh byl předán k vymáhání. Obě obálky se vrátily s tím, že se žalovaný odstěhoval (prokázáno oznámeními o předání k vymáhání).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni postoupila pohledávku za žalovaným z úvěrové smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota] (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2024 a výpisem z obchodního rejstříku stran žalobkyně). Postoupení pohledávek z obou smluv bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024).

10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z obou smluv do 27. 9. 2024. Dopis byl žalovanému odeslán prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 23. 9. 2024 (prokázáno výzvami z 20. 9. 2024 včetně podacího lístku).

11. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, přičemž na základě smlouvy č. [hodnota] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč a na základě smlouvy č. [hodnota] mu poskytla též částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky včetně pevného úroku ve výši 507 Kč a poplatků v celkové výši 8 085 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

14. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

15. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně v podstatě rezignovala na zjištění výdajů žalovaného. Právní předchůdkyně sice ověřila výplatními páskami příjem žalovaného, nicméně k výdajům jako důkaz předložila pouze kopii první a poslední strany nájemní smlouvy, na níž je uvedeno jméno žalovaného jako nájemce, avšak absentuje v ní jeho podpis a zejména ve smlouvě není uvedena výše nájemného. Žádné další důkazy, z nichž by bylo možné dovodit výdaje žalovaného žalobkyně nepředložila (např. výpisy z účtu, předpisy záloh na energie a služby, celou nájemní smlouvu). Žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného byly ověřeny z jeho výpisu z účtu, nicméně na jednání uvedla, že výpisy k dispozici nemá. Žalobkyně argumentovala tím, že příjem žalovaného byl dostatečně vysoký pro splátky ve výši 1 328 Kč. Soud se s tímto argumentem neztotožnil. Z žádosti o úvěr ze dne 4. 10. 2022 vyplývá, že žalovaný měl srážky ze mzdy ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jeho finanční situace tedy zjevně nebyla příliš dobrá, i přes jeho vyšší příjem v poměru k výši splátky.

16. Soud žalobkyni na jednání poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti prokázat a tvrdit, jak byla konkrétně ověřena výdajová stránka žalovaného, neboť nebyly založeny k tomuto žádné listiny, ze kterých by bylo možno jeho údajně uváděné údaje ověřit a pokud jde o nájemní smlouvu, nebyla tam zřejmá výše nájmu s tím, že byla poučena o následcích nevyhovění této výzvy. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že k uvedenému další důkazy a tvrzení doplňovat nebude.

17. Soud na základě výše popsaného dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona. V souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C-449/13 a C-679/18, či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak žalobkyně, na níž byly nároky ze smluv o úvěru postoupeny dle § 1879 a násl. o. z., má dle výše citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny. Poskytnutá jistina dle smlouvy č. [hodnota] představovala částku 10 000 Kč, žalovaný v souvislosti s touto smlouvou uhradil 13 454 Kč, čímž jistinu přeplatil a žádný dluh vůči žalobkyni tedy v této souvislosti nemá. Na jistinu 10 000 Kč ze smlouvy č. [hodnota] uhradil žalovaný částku 6 096 Kč, pročež mu zbývá na tuto pohledávku uhradit 3 904 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný zůstal v řízení pasivní, soud tedy neměl možnost zjišťovat jeho majetkové poměry. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný zásadně měl být schopen splatit jistinu nejpozději ve lhůtě, ve které se k úhradě sám zavázal v neplatné smlouvě. S ohledem na neplatnost smlouvy vycházel ohledně splatnosti jistiny z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou ze dne 20. 9. 2024 k zaplacení dlužné částky do 27. 9. 2024, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. dne 28. 9. 2024. Žalobkyni tak od tohoto data vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je proto v tomto rozsahu přiznal.

19. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že též RPSN sjednané ve smlouvě ve výši 272,44 % se jeví v rozporu s dobrými mravy. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v květnu 2022 činila 9,10 % a v říjnu 2022 činila 10,17 %. Ve smlouvách byla tedy více než dvaceti šestinásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). Soud má za to, že popsané závěry formulované Nejvyšším soudem ve vztahu k úroku, lze v daném případě analogicky vztáhnout i na RPSN. Žalovaný si zapůjčil částku 10 000 Kč a za 14 měsíců měl vrátit částku 18 592 Kč, tj. za rok a dva měsíce měl vrátit částku téměř dvojnásobnou. I z tohoto důvodu se tedy smlouva jeví jako neplatná.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 3 904 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky jdoucím od 28. 9. 2024 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě, administrativních a dalších poplatků a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaný, jež byl v řízení převážně úspěšný, by měl právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní.