Výrok
I. Řízení se co do částky jistiny 245 743,78 Kč, co do kapitalizovaného úroku 9 977,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 7 348,86 Kč a úroku 10,80 % ročně z částky 245 743,78 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, se zastavuje.
II. Žaloba se co do zbývající částky, tedy částky 4 292 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 9 759,02 Kč a co do úroku z prodlení z částky 250 035,78 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 89 376,23 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 250 035,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 17 107,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 977,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 250 035,78 Kč od 25.9.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úrok 10,8 % ročně z částky 245743,78 Kč od 16.3.2024 do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba]. (právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovanou dne 26. 6. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku 450 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 10,80 % p. a. Dále se žalovaná zavázala platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu. V rámci smlouvy si žalovaná též sjednala pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázala hradit poplatek za pojištění. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého smluvního práva a dopisem ze dne 15. 3. 2024 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila k témuž dni. V souvislosti s tím též uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 260 586,35 Kč byla žalovaná povinna neprodleně uhradit. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena dne 19. 9. 2024, což bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 08. 10. 2024. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 277 120,75 Kč. Žalovanou nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho uhrazeno, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu žalobkyně zaslanou žalované doporučeně dne 20. 11. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V průběhu řízení žalobkyně podáním ze dne 2. 6. 2025 (jež následně upřesnila podáními ze dne 24. 6. 2025 a 8. 7. 2025) vzala žalobu částečně zpět co do částky 295 213 Kč, kterou žalovaná uhradila po podání žaloby, z čehož 245 743,78 Kč zaúčtovala žalobkyně na jistinu, 9 977,09 Kč na kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni postoupení, 32 143,27 Kč na vyčíslený úrok z úvěru ke dni platby a 7 348,86 Kč na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni postoupení. Nadále však žalobkyně požadovala zaplacení poplatků a smluvní pokuty ve výši 4 292 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 759,02 Kč a úroku z prodlení z částky 250 035,78 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.
4. Žalovaná se k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby nevyjádřila.
5. Soud proto postupem dle § 96 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení ve výše uvedeném rozsahu zastavil (výrok I).
6. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti:
7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 6. 2017 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 450 000 Kč žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se zavázala hradit měsíční anuitní splátku ve výši 6 147,92 Kč a úhradu pojištění ve výši 548 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 10,80 % p. a. RPSN činilo 11,45 %. Celkovou dlužnou částku 737 191,80 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 120 měsíčních splátkách (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 26. 6. 2017). Před uzavřením smlouvy byla žalovanou vyplněna žádost o úvěr za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná v této souvislosti uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 20 500 Kč, čistý měsíční příjem její domácnosti činí 45 000 Kč, je svobodná a žije v pronajatém bytě či domě, přičemž její podíl na nákladech na bydlení činí 45,56 % a její ostatní výdaje činí 0 Kč (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 23. 6. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek ze strany žalované byl výše uvedený úvěr prohlášen za splatný ke dni 15. 3. 2024, kdy k tomuto dni činila celková dlužná částka celkem 260 586,35 Kč (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 16. 3. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni výše uvedenou pohledávku vůči žalované (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2024 včetně přílohy č. [hodnota] – seznamu postupovaných pohledávek, kde je pohledávka vůči žalované uvedena pod číslem [hodnota]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky nejpozději do dne 4. 12. 2024 s upozorněním, že v případě neuhrazení pohledávky či neuzavření dohody o splátkách bude žalobkyně pohledávku vymáhat soudní cestou (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 19. 11. 2024). Žalovaná dne 25. 5. 2025 zaplatila žalobkyni částky 45 177 Kč a 250 036 Kč, celkem tedy 295 213 Kč (prokázáno transakční historií UniCredit Bank ze dne 23. 6. 2025).
8. Soud v řízení provedl i další listinné důkazy, např. všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně (tehdy vystupující pod obchodní firmou [právnická osoba] Bank, a.s.), které však nehodnotil, neboť vzhledem ke skutkovému závěru a jeho právnímu posouzení nebyl samotný obsah těchto podmínek významný pro rozhodnutí ve věci.
9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“):Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 450 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit měsíční anuitní splátku ve výši 6 147,92 Kč a úhradu „pojištění schopnosti splácet“ ve výši 548 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 10,80 % ročně, přičemž RPSN činilo 11,45 %. Celkovou dlužnou částku 737 191,80 Kč se žalovaná zavázala zaplatit ve 120 měsíčních splátkách. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel ve smyslu § 420 odst. 1 o. z., který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Proto je předmětná smlouva o úvěru spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními o. z. (popř. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
11. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.
12. Soud shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala. Její zjištění ohledně úvěruschopnosti žalované se omezila pouze na skutečnost, že čistý měsíční příjem žalované činí 20 500 Kč a její podíl na nákladech na bydlení činí 45,56 %. Z těchto skutečností ovšem vůbec nevyplývá, jakou výši činí běžné měsíční výdaje žalované (např. na stravování, ošacení, volnočasové aktivity apod.), přičemž údaj o ostatních výdajích žalované, jež měly činit 0 Kč, je zcela nedůvěryhodný a v rozporu s běžnou zkušeností, že každý má určité výdaje na živobytí. Zcela nekonkrétní je pak údaj o nákladech žalované na bydlení, kdy z pouhého procenta 45,56 % nevyplývá žádná konkrétní částka. Zjištěné příjmy žalované pak nedosahují takové výše, ze které by bylo zjevné, že by každé průměrné výdaje byly v porovnání s nimi natolik nízké, že by to dostatečně postačovalo na uhrazení sjednaných splátek. Z výše uvedeného je tak zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, když její zjištění ohledně schopnosti žalované splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů žalované byla zcela nedostačující.
13. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 z. s. ú. účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění tohoto ustanovení účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. I toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vrcholných soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tedy že soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudky Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci [Anonymizováno] a ze dne 5. 3. 2020 ve věci [Anonymizováno] či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. [Anonymizováno]).
14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má tak žalobkyně dle § 87 odst. 1 z. s. ú. nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalované. S ohledem na to, že žalovaná zaplatila částku, která pokryla celou jistinu, byly oprávněné nároky žalobkyně pokryty (včetně zákonného úroku z prodlení, jenž činil 43 219,08 Kč, tj. úrok v sazbě 14,75 % ročně za 436 dní od „zesplatnění“ úvěru dne 15. 3. 2024, kdy jistina činila částku 245 743,78 Kč, do zaplacení jistiny žalovanou dne 25. 5. 2025), jelikož nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku z prodlení a úroku z prodlení z částky 250 035,78 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně žalobkyni (či její právní předchůdkyni) nevznikl. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II). Soud při vyhlášení rozsudku u částky kapitalizovaného úroku z 9 759,02 Kč, omylem neuvedl, že se jedná o úrok z prodlení, proto s ohledem na povahu věci, soud tuto chybu v písemném vyhotovení výroku rozsudku opravil v souladu s § 164 o.s.ř. (tento postup je akceptovatelný i z hlediska judikatury Nejvyššího soudu srov. 25. 11. 2010, sp. zn. [Anonymizováno]).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 89 376,23 Kč (výrok III). Tato částka představuje 96,56 % z celkové výše nákladů žalobkyně (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 98,28 % a úspěchu žalované v rozsahu 1,72 %). Úspěch žalobkyně (neúspěch žalované) představovala částka 245 743,78 Kč, stran které vzala žalobkyně důvodně podaný návrh zpět pro chování žalované (§ 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Neúspěch žalobkyně představovala částka 4 292 Kč představující neoprávněně nárokované poplatky a smluvní pokutu. Při odečtení procenta úspěchu a neúspěchu žalobkyně bylo tedy žalobkyni přiznáno na náhradě nákladů 96,56 % z celkových nákladů vyčíslených na 92 560,30 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 002 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 250 035,78 Kč sestávající z částky 9 340 Kč za 7 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., konkrétně 1) převzetí a příprava zastoupení dne 6. 2. 2020, 2) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 19. 11. 2024, 3) návrh ve věci samé ze dne 5. 2. 2025, 4) částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 6. 2025 (včetně jeho upřesnění ze dne 8. 7. 2025), 5) doplnění žaloby k výzvě soudu ze dne 24. 6. 2025, 6) účast na jednání před soudem dne 24. 6. 2025 a 7) účast na jednání před soudem dne 31. 7. 2025, dále paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkony ad 1) a 2) dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkony ad 3) až 7) dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 68 230 Kč ve výši 14 328,30 Kč.16. [adresa] a lhůtu k plnění soud stanovil dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.