Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně. Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu], a to dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaný si v rámci smlouvy rovněž sjednal službu „Presto“ za poplatek ve výši [částka]. Na jistinu žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka]. K vypovězení smlouvy ze strany žalobkyně došlo dne [datum] z důvodu nehrazení splátek žalovaným. Žalovaná částka se skládá z částky [částka] (jistina), částky [částka] (poplatek za vyplacení úvěru), částky [částka] (smluvní úrok) a částky [částka] (poplatek za službu „Presto“). Žalobkyně se rovněž domáhala smluvní pokuty ve výši [částka]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše [částka] s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně. RPSN činilo 2046 % a jednotlivé splátky byly splatné 30. dne ode dne poskytnutí úvěru (viz smlouva č. [hodnota], informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, Předpis denních splátek, Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky).
5. Žalobkyně si ověřila identitu žalovaného skrze bankovní identitu (viz autorizace ověřené totožnosti, [Anonymizováno] výpis).
6. Žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s další osobou, jež má vlastní příjem. Na bydlení měsíčně vydá částku [částka], další nezbytné výdaje činí částku [částka], ostatní nezbytné výdaje činí [částka]. Jeho čistý měsíční příjem činí [částka]. Jeho disponibilní příjem (po odečtení rezervy pro výdaje a minimálních výdajů) činí [částka] (viz Výpis o posouzení úvěruschopnosti, dokument s názvem „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, Identifikované příjmy).
7. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka] (viz Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
8. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (viz výzva ze dne [datum]).
9. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku dne [datum] (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] s podacím lístkem ze stejného dne).
10. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota]. Na základě této smlouvy se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše [částka]. Dne [datum] poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný, při zjišťování jeho úvěruschopnosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku [částka], náklady na bydlení činí [částka], další výdaje částku [částka]. Disponibilní příjem tak činí [částka]. Uvedené informace neměla žalobkyně od žalovaného ničím podložené. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Soud uvedenou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle ust. 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný, na straně úvěrovaného, smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele (ust. § 419 o. z.) a žalobkyně, na straně úvěrujícího, v postavení podnikatele (ust. § 420 a ust. § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se primárně zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel (v tomto případě žalobkyně) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (v tomto případě žalovaného). A to na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pak poskytne úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti daný úvěr splácet. Žalobkyně měla posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o její finanční a ekonomické situaci (ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Pokud je úvěr poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
15. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ve své žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žadatele (myšl. žalovaného), nicméně toto zkoumání nebylo řádné. Žalobkyně soudu uvedla informace o žalovaném, o jeho příjmech a odhadovaných výdajích. Uvedené informace však neměla ničím podložené a vycházela tak jen z pouhých tvrzení žalovaného. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti tak žalobkyni chybí kromě dokladů o jeho příjmech (např. výplatní pásky, výpisy z účtu) rovněž i doklady o jeho výdajové stránce, např. doklady o výši plateb za bydlení, výpisy z účtu a jiné (v případě nájmu např. nájemní smlouva). Žalobkyně však v projednávaném případě neměla žádné informace ohledně jak příjmové, tak i výdajové stránky žalovaného a nemohla tak učinit informovaný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.
16. V tomto směru lze žalobkyni odkázat na již bohatou judikaturu soudů vyššího stupně, jako např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde se mimo jiné uvádí, že „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit“. Stejně tak v této projednávané věci žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z ničím nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Fakt, že žalovaný prošel externími databázemi dlužníků bez záznamu na věci ničeho nemění. Rovněž lze žalobkyni odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), kde se uvádí, že „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“. Rovněž lze odkázat na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Zde se uvádí, že hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání příjmové a výdajové stránky dlužníka. Jak příjmy, tak výdaje musí být pro účely posouzení úvěruschopnosti zjištěny. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti nestačí. Soud si je vědom, že citovaná judikatura míří na dnes již neplatnou právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně uvedené požadavky na poskytovatele úvěrů se nezměnily ani v kontextu nové právní úpravy. Uvedená rozhodnutí tak jsou aplikovatelná i na projednávanou věc.
17. V otázce splatnosti dlužné částky soud vycházel jak z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z dostupné judikatury vyšších soudů. V citovaném ustanovení se uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu tohoto ustanovení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], kde se uvádí, že „Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud“. Lze tak uzavřít, že pokud je úvěrová smlouva neplatná z důvodu, že poskytovatel nezkoumal řádně úvěruschopnost spotřebitele, není spotřebitel v prodlení se splácením svého závazku, ale splatnost je mu určena až soudem, a to dle jeho možností.
18. Soud tak dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy z toho důvodu, že žalobkyně nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z nepodložených informací poskytnutých žalovaným. Smlouva byla shledána neplatnou jako celek. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení poplatku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za službu „presto“ ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Smluvní úroky z prodlení, poplatky a pokuta byly zamítnuty na základě neplatnosti úvěrové smlouvy (viz bod 15 a 16 tohoto rozsudku). Zákonný úrok z prodlení byl zamítnut s ohledem na to, že žalovaný dosud není v prodlení se splácením svého dluhu (viz bod 17 tohoto rozsudku). Soud tak žalobkyni přiznal pouze nesplacenou část poskytnutých peněžních prostředků ve výši [částka], a to ve lhůtě 3 dnů. Tuto lhůtu soud stanovil s ohledem na výši přiznané částky (výrok I a II tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., a to tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnější byl žalovaný, nicméně vzhledem k tomu, že mu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.