Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 1 840 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 840 Kč od [datum] do [datum], spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 840 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 688,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 840 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel se spol. [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku [částka], která měla být žalovaným splacena do [datum]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky navrátit a zaplatit spolu s nimi smluvní úrok ve výši [částka]. Žalovaný na svém dluhu ničeho neuhradil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky navrátit do [datum]. RPSN činilo [Anonymizováno] % a úroková sazba činila [Anonymizováno] % ročně (viz smlouva č. [hodnota]). Částka ve výši [částka] byla na účet žalovaného odeslána téhož dne (viz verifikační platba, výpis z běžného účtu). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky (viz upomínky ze dne [datum] a [datum]). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena v dopise ze dne [datum], téhož dne byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do [Anonymizováno] dnů (viz Smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, seznam postoupených pohledávek, [Anonymizováno] č. [hodnota], oznámení a předžalobní upomínka ze dne [datum] s informací o odeslání).
5. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:
6. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se primárně zabýval platností této smlouvy s ohledem na její mravnost dle ust. § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 588 o. z., a to z následujících důvodů.
7. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Celkem měl žalovaný uhradit částku [částka] do [datum], RPSN činilo [Anonymizováno] %. Dle výpisu z databáze [Anonymizováno] činila obvyklá výše RPSN spotřebitelského úvěru v době poskytnutí úvěru [Anonymizováno] % ročně. V projednávané věci RPSN ve smlouvě ročně přesahuje obvyklou výši více než [Anonymizováno]. Nemravnost sjednaného úroku je tak v tomto případě zcela zjevná.
9. Soud tak posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako neplatnou dle ust. § 588 o. z. z důvodu, že se smlouva příčí dobrým mravům a zjevně tak narušuje veřejný pořádek, když sjednané RPSN ve smlouvě převyšuje jeho běžnou výši více než [Anonymizováno]. Soud pak práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 a násl. o. z., neboť se mu dostalo plnění, na základě neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Smlouva byla shledána neplatná jako celek. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení částky [částka] (kapitalizovaný smluvní úrok), stejně tak ani na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky.
10. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem dne [datum], neboť soud má za to, že zaslaná výzva (ze dne [datum]), která byla odeslána dne [datum] (§ 573 o. z.), se do sféry dispozice žalovaného dostala dne [datum]. Následně běžela [Anonymizováno] lhůta k plnění, žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum].
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 688,66 Kč, přičemž tato částka představuje [Anonymizováno] % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu [Anonymizováno] % a úspěchu žalovaného v rozsahu [Anonymizováno] %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 840 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 130 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své skutkově i právně obdobné nároky na ustáleném vzoru a že návrhy se v konkrétních případech liší pouze částkami a daty. Pohledem recentní judikatury se tak jedná o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, přičemž základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě totožný. Sepsání takové žaloby představuje úkon právní služby v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Jinak představuje spíše než provedení úkonu právní služby administrativní úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 nebo ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11).