Výrok
I. Žaloba, s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 41 599,04 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 599,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému dne [datum] částku [částka] (dále jen „smlouva“). Žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky. Automaticky tak došlo dne [datum] ke zesplatnění celé zápůjčky. Nová jistina sestávající se z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku činila [částka] (dále jen „nová jistina“). Žalovaný se v rámci smlouvy zavázal pro případ prodlení s nehrazením nové jistiny platit rovněž smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] % z dlužné nové jistiny do zaplacení. Dne [datum] rozhodl zdejší soud rozsudkem č. j. [spisová značka] tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni mimo jiné rovněž smluvní pokutu z prodlení ve výši [Anonymizováno] % z nové jistiny v celkové výši [částka] (resp. do [datum]). Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny trvalo i po tomto datu. Dle žalobkyně se jedná o smlouvu mezi dvěma podnikateli, neboť byla zápůjčka sjednána pro podnikatelské účely, podnikatelským účelem je „investiční zápůjčka“, žalovaný se identifikoval identifikačním číslem obchodním, smlouva je označena jako smlouva o podnikatelské zápůjčce, ve smlouvě jsou obsažena další ujednání navazující na podnikání žalovaného. V tomto řízení se tak žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty z prodlení s hrazením nové jistiny ([částka]) ve výši [Anonymizováno] % denně od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] a částky [částka] jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu s názvem smlouva o podnikatelské zápůjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku [částka]. Výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky činila [částka]. Celkově se tak žalovaný zavázal splatit částku [částka]. Dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit ve [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] do [Anonymizováno]. dne v kalendářním měsíci. Jako podnikatelský účel je označena investiční zápůjčka. Žalovaný se identifikoval svým identifikačním číslem obchodním. V případě prodlení s úhradou splátky si strany ujednaly automatické zesplatnění zápůjčky (viz bod [Anonymizováno] smlouvy). Pro případ prodlení s hrazením nové jistiny po zesplatnění zápůjčky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] % denně z nové jistiny do zaplacení (viz bod [Anonymizováno] smlouvy). Žalobkyně byla povinna provést identifikaci a kontrolu ve smysli zák. č. 253/2008 Sb., s tím, že poskytnuté prostředky budou použity pro potřeby podnikání. Uvedené žalovaný svým podpisem stvrdil (viz bod [Anonymizováno] smlouvy) (viz smlouva).
5. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy (viz oznámení ze dne [datum]).
6. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka ze dne [datum] s podacím archem ze dne [datum], kopie obálky – nevyzvednuto s otiskem razítka pošty dne [datum]).
7. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu u zdejšího soudu, ve které se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši [Anonymizováno] % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka], částky [částka] a náhrady nákladů. Nárok opřela o smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. [hodnota] ze dne [datum]. [adresa] [Anonymizováno] Kč vyčíslila jako smluvní pokutu dle bodu [Anonymizováno] smlouvy ve výši [Anonymizováno] % denně z nové jistiny ve výši [částka] ode dne [datum] do [datum] (viz žaloba ze dne [datum]).
8. Zdejší soud rozhodl dne [datum] rozsudkem pro zmeškání č. j. [spisová značka] tak, že zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částku [částka] a částku [částka]. Nárok uplatněný v tomto řízení plynul ze smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ze dne [datum] (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
9. Na jejich základě pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota], na základě níž poskytla žalovanému částku [částka], výše sjednaného úroku za poskytnutí zápůjčky činila [částka], celkově se tak žalovaný zavázal splatit částku [částka]. Žalovaný se pro účely smlouvy identifikoval svým identifikačním číslem, účel investiční zápůjčky nebyl nijak specifikován. Pro případ prodlení s hrazením nové jistiny po zesplatnění zápůjčky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] % denně z nové jistiny do zaplacení. Dne [datum] došlo k zesplatnění. Zdejší soud přiznal žalobkyni v řízení pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem pro zmeškání mimo jiné smluvní pokutu ve výši [Anonymizováno] % denně z nové jistiny [částka] ode dne [datum] do [datum].
10. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:
11. Dle ust. § 419 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Dle ust. § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
13. Dle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle ust. § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Předně soud konstatuje, že ve vztahu ke smlouvě se nejedná o zápůjčku, ale o úvěrovou smlouvu dle ust. § 2395 o. z., neboť v obecné rovině smlouva o zápůjčce je smlouvou neúplatnou. Vzhledem k tomu, že mezi stranami byla za poskytnutí peněžních prostředků sjednána úplata ve formě úroků, jedná se o smlouvu o úvěru.
16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu v postavení spotřebitele, a nikoliv podnikatele. Žalobkyně ani přes poučení ze strany soudu neprokázala, že finanční prostředky byly poskytnuty skutečně na podnikatelské účely za účelem investice do podnikání žalovaného.
17. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že pokud je dlužník označen jako podnikatel svým IČ, je automaticky smlouva uzavřena jako podnikatelská půjčka, ani se neztotožnil s tvrzením, že žalobkyně nemusí zjišťovat účel takové půjčky a že postačuje pouhé uvedení, že se jedná o účel investiční. Soud tedy uzavírá, že se nejedná o vztah mezi dvěma podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, když pouhé označení smlouvy a identifikace žalovaného, jako i obecně uvedený účel smlouvy, nepovažuje soud za dostatečně prokazující, že žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako podnikatel. Podnikatelem (tak jak je definován v ust. § 420 odst. 1 o. z.) je osoba, která samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, a ve vztahu k této činnosti je považována za podnikatele. Z předmětné smlouvy však nevyplývá, jakou výdělečnou činnost žalovaný vykonává a nelze tak žádným způsobem dospět k závěru, že mu úvěr byl poskytnut právě ve vztahu k této činnosti. Účel smlouvy je rovněž vymezen natolik obecným způsobem, že z něj nelze seznat, na co konkrétně byly peněžité prostředky žalovanému poskytnuty. Z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by se o uvedené žalobkyně před uzavřením smlouvy zajímala, ač se k tomu zavázala v bodě [Anonymizováno]. smlouvy. Žalobkyně byla povinna provést identifikaci a kontrolu ve smyslu zák. č. 253/2008 Sb., s tím, že poskytnuté prostředky budou použity pro potřeby podnikání. Na tom fakticky nic nemění, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že žalobkyně takovou kontrolu provedla. Soud má za to, že žádná taková kontrola v rámci kontraktačního procesu provedena nebyla.
18. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že žalovaný uzavřel smlouvu ve vztahu ke své výdělečné činnosti a že finanční prostředky byly skutečně poskytnuty za účelem investování, neboť žalobkyně nedisponuje žádnými informacemi ohledně podnikání žalovaného, dospěl soud k závěru, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele (viz ust. § 419 o. z.) a smlouva tak podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
19. K rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen „Krajský soud“), sp. zn. 28 Co 200/2022 soud uvádí, že předmětné rozhodnutí nelze aplikovat na projednávanou věc. V řízení před Krajským soudem nebyl žalovaný pasivní a na svou obranu uváděl mnohá tvrzení, jež podstatně ovlivnily závěr Krajského soudu ve věci. Skutkově se tak oba případy liší a rozhodnutí tak nelze aplikovat, ani z něj jakkoliv dále vycházet. Soud znovu poukazuje na meritum této věci, a to že žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že žalovaný v rámci tohoto právního vztahu vystupoval jako podnikatel. Nebylo zjištěno v jaké oblasti žalovaný podniká, ani nebylo postaveno na jisto, na co měly být finanční prostředky dále použity. Soud nemá prokázáno na co byla jistina úvěru skutečně použita. Soud tak nevycházel z rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť se soud neztotožňuje s právním názorem, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť je smlouva o úvěru absolutně neplatná (k tomu dále v odůvodnění rozsudku).
20. Dle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Dále se tak soud zabýval platností této smlouvy s ohledem na její mravnost dle ust. § 547 o. z., a dospěl k závěru, že předmětná smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 588 o. z., a to z následujících důvodů.
24. Právní předpisy sice výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky v případě úvěru. Z této skutečnosti však nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle výpisu z databáze ARAD činila obvyklá výše úroků poskytovaných spotřebitelům v době poskytnutí úvěru 8,15 % ročně. V projednávané věci pak sjednaný úrok ve výši 71,05 % p.a. přesahuje úrok obvyklý více než 8krát. Nemravnost sjednaného úroku je tak v tomto případě zcela zjevná.
25. A jelikož soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou dle ust. § 588 o. z. z důvodu, že se smlouva, dle názoru soudu, příčí dobrým mravům a zjevně tak narušuje veřejný pořádek, když žalobkyně zpoplatnila předmětný úvěr úrokem, který převyšuje běžný úrok více než 8krát, posoudil soud práva a povinnosti mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ust. § 2991 a násl. o. z., neboť se mu dostalo plnění, na základě neplatné smlouvy, a tedy bez právního důvodu. Smlouva byla shledána neplatná jako celek včetně vedlejších ujednání, jako je tomu i v případě ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty z prodlení s hrazením nové jistiny ([částka]) ve výši [Anonymizováno] denně od [datum] do [datum] v celkové výši [částka] a částky [částka], Anonymizováno26. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl v plném rozsahu (výrok I.).27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť ve věci úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (výrok II.).