Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 38 000 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 29 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 67 100 Kč od 21. 11. 2024 do 23. 3. 2025, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 100 Kč od 24. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 095 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 100 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru činí celkem [částka]. Žalobkyně se dále domáhá jednorázové sankce v celkové výši [částka] za prodlení s úhradou celkem [hodnota] splátek á [částka]. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě nezpochybnil a nezpochybnil ani listiny předložené žalobkyní.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (žalobkyně výslovně, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., dále jen o. s. ř., v dané lhůtě nevyjádřil), soud postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno]. Žalovaný byl ve smlouvě označen datem narození, rodným číslem, údajem o místě podnikání a IČ [IČO žalovaného]. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek si strany sjednaly sankci ve výši [částka] za prodlení s jednotlivou splátkou. Úvěr byl sjednán výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru činil [Anonymizováno] % za každý den čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do [datum], a to v [Anonymizováno] měsíčních splátkách (smlouva o podnikatelském úvěru, screenshot platby ve výši [částka], [Anonymizováno] žalovaného).
6. Žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě dne [datum] částku [částka] (potvrzení o provedené platbě).
7. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k uhrazení dlužné částky, a to do [Anonymizováno] dnů (předžalobní upomínka spolu s podacím lístkem).
8. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které mu poskytla částku [částka], vyplacenou žalovanému dne [datum]. Za poskytnutí předmětné částky si žalobkyně naúčtovala poplatek ve výši [Anonymizováno] % za každý den čerpání úvěru, který celkem činí [částka]. Pro případ prodlení se splácením jednotlivých splátek si strany sjednaly sankci ve výši [částka] za prodlení s jednotlivou splátkou. Žalovaný se zavázal celkovou částku splatit do [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
12. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., a to distančním způsobem (§ 562 odst. 1 o. z.). Jak žalobkyně, tak žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný se tuto částku zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši [Anonymizováno] % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru. Soud se tak v tomto řízení primárně zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který fakticky činí částku [částka].
14. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 uvedl, že pokud jsou právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má podle Nejvyššího soudu za následek absolutní neplatnost právního jednání. Je však třeba respektovat, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů musí být vždy zásahem výjimečným a vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Podle Nejvyššího soudu korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).
15. Soud při posouzení smlouvy dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru, který byl ve smlouvě sjednán procentní sazbou z jistiny úvěru, fakticky představuje smluvní úrok (cenu za půjčení peněz). Výše úroku z úvěru, byť v právním řádu nikde není explicitně uvedena nejvyšší přípustná výše, musí odpovídat zásadě dobrých mravů (resp. nesmí jí odporovat). Byť mohou být zásahy do svobodné vůle účastníků smluvních vztahů jen výjimečné, není možné, aby nepřiměřená výše úroku nepodléhala žádnému omezení. Obecně jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pro srovnání soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi ČNB dle systému časových řad ARAD, kdy dle tabulky týkající se nových úvěrových obchodů s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru, činila obvyklá úroková sazba cca 4,5 % ročně. Je tedy zjevné, že sjednaná úroková sazba 365 % ročně tuto hranici řádově převyšuje.
16. V daném případě má proto soud za to, že vzhledem k výši sjednaného úroku a vzhledem k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně nastaly takové mimořádné okolnosti, za kterých je soud nucen zasáhnout do smluvní volnosti stran smlouvy o úvěru. Je nepochybné, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, kterou vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů. Klienti žalobkyně, kteří plní její podmínky a generují žalobkyni zisk, tak žalobkyni vyvažují ztráty z nesplacených rizikových úvěrů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že ze strany žalobkyně dochází na trhu s úvěry ke zneužívání postavení odborníka a silnější strany ve vztahu k drobným podnikatelům ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. Solventní a racionální podnikatel by neměl důvod na tak nevýhodné úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat.
17. O nepoctivém záměru žalobkyně ostatně svědčí rovněž fakt, že sama žalobkyně v žalobě avizuje, že neshledá-li soud smlouvu platnou, pak pro tento případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto směru soud poukazuje na rozsudek Městského soudu ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022-40, kde se uvádí, že „Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru“.
18. Soud proto s přihlédnutím k úroku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] (který tedy za [Anonymizováno] dní splatnosti úvěru dosahoval více než [Anonymizováno] jistiny), jakož i k podnikatelskému záměru žalobkyně, dospěl k tomu názoru, že předmětná úvěrová smlouva je tak jako celek absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Úrok ve výši [Anonymizováno] % denně z částky [částka] spolu se smluvní pokutou ve výši [částka] za prodlení s každou jednotlivou splátkou (tj. celkem za [Anonymizováno] splátek [částka]) představují zcela nepřiměřenou cenu úvěru.
19. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku [částka] odpovídající jistině poskytnutého úvěru, která se stala bezdůvodným obohacením na straně žalovaného dle § 2991 o. z., neboť se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem [datum], neboť soud má za to, že nejpozději k tomuto dni se do sféry jeho dispozice dostala zaslaná výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], která byla odeslána tentýž den (§ 573 o. z.). Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. Další žalobou uplatněné nároky žalobkyně pak soud výrokem II. jako nedůvodné zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že zčásti úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši s ohledem na její neúspěch ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 38 000 Kč (tj. 56,6 %), naopak co do částky 29 100 Kč (tj. 43,4 %) byl ve věci úspěšný žalovaný. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 13,2 %.
21. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 684 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 67 100 Kč sestávající z částky 3 820 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) a z částky 1 910 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (tj. 1 350 Kč) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 900 Kč ve výši 2 289 Kč. Celkem soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 2 095 Kč (13,2 % z částky 15 873 Kč). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.