Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co dočástky 15 511 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 033,73 Kč,kapitalizovaného úroku ve výši 132,18 Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 310,71 Kč od [datum] do [datum] Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 310,71 Kč od [datum] do zaplacení,zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 13 310,71 od [datum] do zaplacení,úroku 19,86 % ročně z částky13 310,71 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 511 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, („[právnická osoba] “).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listin a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. V řízení z předložených listin vyplynulo, že [právnická osoba] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů podepsala s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované 15 000 Kč bezhotovostním převodem. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit [právnická osoba] v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku ve výši 31 708 Kč, jež představuje součet poskytnuté částky 15 000 Kč, poplatek ve výši 16 708 Kč (skládající se z úroku ve výši 11 770 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 438 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit ve 78 týdenních platbách po 407 Kč, při poslední splátce 369 Kč, a to nejpozději do [datum]. RPSN byla sjednána ve výši 156,89 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], smluvními podmínkami smlouvy o spotřebitelském úvěru).
5. Před uzavřením smlouvy byla s žalovanou vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení její úvěruschopnosti, v níž byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Čistý měsíční příjem žalované činil 40 000 Kč a její výdaje dosahovaly výše 8 000 Kč. (zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]).
6. Žalovaná uhradila [právnická osoba] po uzavření smlouvy celkem 2 000 Kč (tabulkou umoření). Po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradila ničeho. [právnická osoba] dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávky za žalovanou z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatky ze seznamu postoupených pohledávek).
7. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]).
8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).
11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které [právnická osoba] poskytla žalované částku 15 000 Kč. [právnická osoba] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.20. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.21. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 156,89 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v lednu 2023 činila 10,15 %. Ve smlouvě byla tedy více než 15násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 15násobkem.22. Skutečná výše RPSN navíc činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 213,96 % [právnická osoba] tedy klamala žalovaného coby spotřebitele ohledně skutečné výše RPSN.23. Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná i s ohledem na sjednaný úrok ve výši 86 % ročně.24. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, neboť obvyklá úroková sazba v lednu roku 2023 činila 9,72 % ročně (viz výpis z evidence ARAD). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z.25. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz č.j. 30 Co 61/2019-90 ze dne 16. 4. 2019, rozsudek č. j. 22 Co 197/2019–99 ze dne 24. 10. 2019, rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“26. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu § 580 a § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi stranami posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované strany dle § 2991 o. z., neboť se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud tak žalobkyni výrokem I. přiznal částku 13 000 Kč (na poskytnutý úvěr 15 000 Kč žalovaná uhradila 2 000 Kč).27. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. [právnická osoba] vyzývala žalovanou k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalované odesláno dne [datum]. Podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) došla výzva žalovanému třetí pracovní den, tj. dne [datum], přičemž do prodlení se dostala – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 dnů od tohoto data, tj. od [datum] (prodlení může nastat v neděli, nejedná se ani o dobu, ani o lhůtu). Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalované, jež byla úspěšná v převážné části předmětu řízení (a to i bez zohlednění běžících úroků a úroků z prodlení), v řízení žádné náklady nevznikly.29. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.