Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 016 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 046 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá, aby soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 046 Kč s příslušenstvím. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] ´s [Anonymizováno] s.r.o.[IČO] IČO, („[Anonymizováno] “) uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] / [Anonymizováno] dne [datum]. [Anonymizováno] poskytla žalované úvěr 9 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splatit nejpozději dne [datum]. Předmětem žaloby je dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 779,70 Kč a úrok ve výši 266,30 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, („[Anonymizováno] “). A smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou rovněž [datum], byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Oba účastníci byli k prvnímu jednání konanému dne [datum] řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila a souhlasila s jednáním ve své nepřítomnosti, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.
4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že na ni [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno] převedla žalovanou pohledávku. K prokázání této skutečnosti soudu předložila jednak oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které měla [Anonymizováno] zaslat žalované, jednak Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi žalobkyní a [Anonymizováno].
5. Pokud jde o oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] (učiněné [Anonymizováno], tedy postupitelem), toto oznámení bylo součástí zásilky obsahující předžalobní výzvu zástupce žalobkyně (postupníka), přičemž na podacím lístku hybridní pošty ze dne [datum] uvedené zásilky byl jako odesílatel uveden právní zástupce postupníka (nikoli postupitele), aniž by spolu s oznámením byla zaslána plná moc zástupce žalobkyně k podání takového oznámení za postupitele. Podpis jednatele [Anonymizováno] (postupitele) na oznámení o postoupení není vlastnoručním podpisem, na listinu byl zjevně vkopírován, pročež nelze od již zmíněné absence plné moci zástupce žalobkyně a odlišnosti odesílatele zásilky od postupitele odhlédnout. Ačkoli tedy obecně platí, že právním následkem oznámení postupitele dlužníkovi o postoupení pohledávky je vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, R 61/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019), v projednávané věci k oznámení postoupení pohledávky postupitelem žalované nedošlo. Předložené oznámení žalobkyninu aktivní věcnou legitimaci neprokazuje.
6. Soud se proto zabýval obsahem Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a zkoumal, zda byla předmětná pohledávka [Anonymizováno] postoupena na žalobkyni na jejím základě. Dle 3.1 této smlouvy je sjednána celková cena za postupované pohledávky v samostatné dohodě o úplatě. Žalobkyně tuto dohodu soudu nepředložila. Neprokázala tedy, že smlouva nabyla ve vztahu k postoupeným pohledávkám účinnosti. Nadto přiložený seznam postoupených pohledávek (obsahující i pohledávku za žalovanou) byl vyhotoven zjevně dodatečně a není vůbec zřejmé, zda byl skutečně přílohou uvedené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
7. Pro úplnost soud poznamenává, že v řízení zůstala neprokázána žalobkynina tvrzení o postoupení pohledávky na [Anonymizováno] a následné postoupení na [Anonymizováno].
8. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění.
9. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, o možnost být soudem řádně poučena o riziku neunesení svého důkazního břemene ohledně své aktivní legitimace se sama připravila. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem. Uvádí-li žalobkyně ve své omluvě z jednání, že v případě, že by jí hrozilo neunesení břemene tvrzení či důkazního, žádá o poučení a poskytnutí lhůty, přehlíží, že soud poučuje podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. toliko u jednání v přítomnosti účastníka řízení, vůči němuž poučení směřuje, jakož i to, že k podmíněnému podání se podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009; v usnesení sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že „ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).
10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo předloženými listinnými důkazy prokázat svou aktivní věcnou legitimaci, soud žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť zcela úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.