Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 12 541 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 044,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 14 353,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 592,86 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 192,86 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 7 592,86 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 941 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, („[právnická osoba] “).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“) tedy bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listin a účastníci řízení s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaný ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. V řízení z předložených listin vyplynulo, že [právnická osoba] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [právnická osoba] v souvislosti s poskytnutým úvěrem částku ve výši 27 541 Kč, jenž představuje součet poskytnuté částky 15 000 Kč, poplatek ve výši 12 541 Kč (skládající se z úroku ve výši 1 916 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč, a hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč). Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 60 týdenních platbách po 460 Kč, při poslední splátce 401 Kč, a to nejpozději do [datum]. RPSN byla sjednána ve výši 63,93 % (smlouvou o půjčce č. [hodnota], smluvními podmínkami smlouvy o půjčce).
5. Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, v níž byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 18 000 Kč a jeho výdaje dosahovaly výše 7 300 Kč. (zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]).
6. Žalovaný uhradil [právnická osoba] po uzavření smlouvy celkem 13 600 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradil ničeho. [právnická osoba] dne [datum] uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávky za žalovaným z uvedené smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum], v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatky ze seznamu postoupených pohledávek).
7. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum]).
8. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
9. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).
11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě které [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. [právnická osoba] vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.20. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 10 zákona.21. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě o úvěru uvedeno, že RPSN činí 63,93 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v dubnu 2013 činila 15,59 %. Ve smlouvě byla tedy více než 4násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 4násobkem.22. Skutečná výše RPSN činila dle kalkulačky na internetových stránkách finančního arbitra 220,31 % (včetně poplatku za hotovostní režim splátek). [právnická osoba] tedy klamala žalovaného coby spotřebitele ohledně skutečné výše RPSN.23. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla nárok na úhradu poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, neboť tato ujednání je třeba považovat za ujednání nepřiměřená, zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Poplatek za administrativní činnost není ve smlouvě specifikován, není tak vůbec zřejmé, jaké náklady, chce žalobkyně požaduje nahradit. Ujednání o poplatku za administrativní činnost je proto nepřiměřené a nelze k němu podle § 1815 o. z. přihlížet.24. Obdobný závěr lze uplatnit i na poplatek za hotovostní režim splátek. V případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek, šlo by o ujednání zakládající v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, pročež by se k němu nepřihlíželo. Nelze totiž přehlédnout, že je celková výše poplatku stanovena předem a neodvíjí se od počtu skutečně provedených hotovostních inkas. I kdyby žalovaný nezaplatil vůbec ničeho a [právnická osoba] by nemusela – namísto sjednaných 60 poskytnutí součinnosti k úhradě splátky (hotovostních inkas) – poskytnout součinnost ani jedinou, na výši poplatku by tato skutečnost neměla vliv a [právnická osoba] by se bez spravedlivého důvodu dostalo nepřiměřeného protiplnění.25. S ohledem na absolutní neplatnost posuzovaných smluv má žalobkyně, na kterou [právnická osoba] své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr uhradil 13 600 Kč. Žalovanému zbývá zaplatit částku 1 400 Kč (15 000 Kč – 13 600 Kč). K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalovaného směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.26. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. [právnická osoba] vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], jež bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) došla výzva žalovanému třetí pracovní den, tj. dne [datum], přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 dnů od tohoto data, tj. od [datum]. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť žalovanému, jež byl úspěšný v převážné části předmětu řízení (a to i bez zohlednění běžících úroků a úroků z prodlení), v řízení žádné náklady nevznikly.28. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.