Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni:- částku 21 660 Kč,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 28 291,71 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 19 810 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 19 810 Kč od [datum] do [datum] ve výši 13,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 19 810 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 642,09 Kč,- zákonný úrok z prodlení z částky 1 850 Kč od [datum] do [datum] ve výši 14 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 1 850 Kč od [datum] do [datum] ve výši 13,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 1 850 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně,se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 21 660 Kč s příslušenstvím, a to z titulu a) smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] IČO [IČO] („[Anonymizováno] “), a žalovanou („smlouva 1) a b) smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi [Anonymizováno] a žalovanou („smlouva 2“).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listinných důkazů plyne následující skutkový stav:1/ [Anonymizováno] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl [Anonymizováno] žalované 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit [Anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku 16 640 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, a to nejpozději do [datum] (prokázáno Smlouvou o půjčce ze dne [datum] č. [hodnota]).2/ [Anonymizováno] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů a žalovaná podepsaly dne [datum] Smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl [Anonymizováno] žalované 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit [Anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 960 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, a to nejpozději do [datum] (prokázáno Smlouvou o půjčce ze dne [datum] č. [hodnota]).3/ Žalovaná uhradila [Anonymizováno] po uzavření smlouvy 1 celkem 10 682 Kč. Žalovaná uhradila [Anonymizováno] po uzavření smlouvy 2 celkem 14 578 Kč [Anonymizováno] dne [datum] uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným žalované dne [datum]; v oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení oznámení (oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek).4/ Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podacím lístkem hybridní pošty ze dne [datum]).
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.
6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru („zákon“).
8. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).
9. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
10. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
11. Podle § 55 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení (odst. 1). Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná (odst. 2).
12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
13. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Provident a žalovaná uzavřely smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 657 obč. zák. a § 1 odst. 1 zákona.
16. Na základě smlouvy 1 [Anonymizováno] poskytl žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [Anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku 16 640 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 320 Kč.
17. Na základě smlouvy 2 [Anonymizováno] poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit [Anonymizováno] za poskytnutí této částky souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Celkovou dlužnou částku 24 960 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč.
18. Provident vystupoval jako podnikatel a žalovaná vystupovala jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 52 obč. zák. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit.
19. Soud dospěl k závěru, že [Anonymizováno] nezkoumal úvěruschopnost žalované. Ačkoli v době uzavření smluv nestanovily zákonné předpisy povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka (především zákon č. 321/2001 Sb. a Směrnice Rady 87/102/EHS o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru, ve znění směrnice 90/88/EHS a směrnice 98/7/ES), Ústavní soud dovodil, že povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze základních principů bez ohledu na to, zda je tato povinnost v zákoně výslovně zakotvena. Soudy musí splnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti. Pokud věřitel tuto svou povinnost nesplní, má to za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). O tomto by však soud musel žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nařídit ve věci jednání, což by však bylo s ohledem na další závěry soudu popsané níže nehospodárné. Soud proto konečný závěr o splnění či nesplnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nečiní, neboť má za to, že jsou smlouvy 1 a 2 absolutně neplatné z jiných důvodů.
20. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona.
21. V posuzovaném případě bylo u smlouvy 1 v čl. 1 smlouvy uvedeno, že RPSN v případě úhrady dlužné částky v 52 splátkách činí 199,4 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2004 17,02 %. Ve smlouvě byla tedy sjednána téměř 12násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 37 obč. zák. (srov. judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů, nikoli 12násobkem – rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Obdobné závěry lze vztáhnout i na smlouvu 2, kde RPSN dosahovala rovněž 199,4 % (při průměrné výši 16,19 % v září 2004).
22. Ani v případě, že by smlouva nebyla neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy, by žalobkyně neměla nárok na úhradu souhrnného poplatku, neboť ve smlouvě ani ve smluvních podmínkách není vůbec uvedeno, z čeho se tento poplatek skládá, za co žalovaná má tento poplatek zaplatit.
23. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [Anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. obč. zák. ve výši dosud nesplacené jistiny obou úvěrů, tj. 0 Kč (žalovaná obdržela 10 000 Kč + 15 000 Kč a uhradila 10 682 Kč + 14 578 Kč; žalovaná tedy přeplatila 260 Kč). Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Soud pro úplnost dodává, že ačkoliv platby žalované (ve výši 25 260 Kč) směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.
24. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na ni nemá žádný z účastníků řízení. Je tomu tak proto, že žalovaná byla zcela úspěšná, s ohledem na její procesní pasivitu jí však žádné náklady nevznikly.