Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

21 C 99/2026

Soud: Obvodní soud pro Prahu 10Datum rozhodnutí: 21. 9. 2026Senát: Obvodní soud pro Prahu 10Č. j.: 21 C 99/2026-37Samosoudce: Mgr. Vladimír SlušnýAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 11. 2026Předmět řízení: o 37 106,67 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH10:2026:21.C.99.2026.1
náklady řízenídokazovánínáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (42) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 807,16 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy ke konci kalendářního měsíce, počínaje měsícem po právní moci tohoto rozhodnutí pod ztrátou výhody splátek s tím, že v případě nesplnění, byť jediné splátky se stává bez dalšího splatným celý dluh.

II. Žaloba se zamítá co dočástky 11 299,51 Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 129,99 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 371 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované straně povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 106,67 Kč s příslušenstvím. Žalovaná strana a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřely smlouvu k službě [Anonymizováno] účet dne [datum], na jejímž základě mohla žalovaná strana čerpat úvěr opakovaně do výše 20 000 Kč. Žalovaná strana a předchůdkyně žalobkyně dále uzavřely dne [datum] smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně úvěr až do výše 15 000 Kč prostřednictvím odložené platby, žalovaná strana se zavázala splatit úvěr ve 12 splátkách po 1 135,80 Kč. Žalovaná strana čerpala částku 15 189,24 Kč prostřednictvím karty a částku 11 940,75 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Předmětem žaloby je dále poplatek ve výši 10 192,76 Kč skládající se z poplatku za prodlení ve výši 5 992,52 Kč, poplatku za službu [Anonymizováno] účet ve výši 1 413,24 Kč a poplatků za odložení splatnosti ve výši 2 787 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.1/ Žalovaná strana a předchůdkyně žalobkyně postupem uvedeným v registračním procesu podepsaly smlouvu k službě [Anonymizováno] účet, ve které si ujednaly poskytnutí úvěru do výše 20 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet na základě jednotlivých měsíčních vyúčtování (smlouvou k službě [Anonymizováno] účet z [datum], [Anonymizováno] – registračním procesem).2/ Žalovaná strana a předchůdkyně žalobkyně dále podepsaly smlouvu o splátkovém limitu, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované straně úvěr ve výši 10 834 Kč, který se žalovaná strana zavázala splatit v 12měsíčních splátkách po 1 135,80 Kč (smlouvou o splátkovém limitu z [datum], přílohou ke smlouvě o splátkovém limitu).3/ Součástí obou smluv byly všeobecné obchodní podmínky a ceník ([Anonymizováno] účet – všeobecnými obchodními podmínkami, [Anonymizováno] [Anonymizováno] ke dni [datum], [Anonymizováno] – ceníkem, [Anonymizováno] [Anonymizováno] – důležité informace).4/ Předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované strany ze skutečnosti, že žalovaná strana je zaměstnaná s příjmem 29 000 Kč a má výdaje ve výši 9 000 Kč. Podle expertního modelu činily celkové náklady domácnosti žalované strany 13 548 Kč. Žalovaná strana byla v [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] (žádostí o [Anonymizováno] [Anonymizováno]).5/ Předchůdkyně žalobkyně disponovala fotografií občanského průkazu žalované strany (fotografií občanského průkazu žalované strany).6/ Žalovaná strana čerpala v období od dubna do listopadu [Anonymizováno] částku 15 189,24 Kč na základě smlouvy k službě [Anonymizováno] účet, předchůdkyně žalobkyně do vyúčtování započítala i částku ze smlouvy o splátkovém limitu ve výši 11 940,75 Kč včetně úroků při zesplatnění smlouvy (vyúčtováním duben [Anonymizováno], vyúčtováním květen [Anonymizováno], vyúčtováním červen [Anonymizováno], vyúčtováním červenec [Anonymizováno], vyúčtováním srpen [Anonymizováno], vyúčtováním září [Anonymizováno], vyúčtováním říjen [Anonymizováno], vyúčtováním listopad [Anonymizováno]).7/ Žalovaná strana nesplácela úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum] (e-mailem – zesplatnění). Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou stranou z obou smluv na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby (smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] včetně příloh, potvrzením o připsání úhrady, výzvou k úhradě dluhu z [datum], potvrzením podání [datum]).

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění („zákon“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 84 odst. 2 zákona spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

9. Podle § 86 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).

10. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalovaná strana a předchůdkyně žalobkyně uzavřely dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 1 zákona, na základě, nichž předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně částku 26 023,24 Kč (15 189,24 Kč ze smlouvy k službě [Anonymizováno] účet a 10 834 Kč ze smlouvy o splátkovém limitu). Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

12. Podle soudu předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované strany tak, jak jí ukládá § 86 a § 87 zákona. Žalobkyně k ověření úvěruschopnosti žalované strany v žalobě nic netvrdila a žádné důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalované soudu nepředložila. Po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně žalovanou stranu prověřila v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v databázi SOLUS, ohledně příjmů a výdajů žalované strany vycházela z údajů poskytnutých žalovanou stranou. Předchůdkyně žalobkyně si tak příjmy a výdaje žalované strany žádným způsobem neověřila, a to ani prostřednictvím výpisu z účtu. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalované strany a její schopnosti úvěr splácet. O neschopnosti žalované strany splácet úvěr svědčí i skutečnost, že žalovaná strana uhradila pouze částku 216,08 Kč. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované strany.

13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši nesplacené jistiny úvěru (§ 87 zákona). Vzhledem k tomu, že žalovaná strana zaplatila částku 216,08 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 25 807,16 Kč (26 023,24 Kč – 216,08 Kč), což je částka, jež byla žalované uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Žalovaná strana na jednání uvedla, že je schopna dluh splácet po splátkách ve výši 2 000 Kč, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas. Soud proto určil splatnost jistiny ve splátkách po 2 000 Kč pod ztrátou výhody splátek (výrok I.).

14. Soud vycházel z částky skutečně vyplacené žalované straně ze smlouvy o splátkovém limitu ve výši 10 834 Kč. Žalobkyně počítala s částkou 11 940,75 Kč po zesplatnění úvěru vycházející z vyúčtování, která v sobě však zahrnuje i úroky. Soud proto zohlednil pouze jistinu, kterou předchůdkyně žalobkyně žalované straně skutečně poskytla.

15. K tomu soud dodává, že ačkoliv platby žalované strany směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované strany vrátit poskytnutou jistinu, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované strany.

16. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany předchůdkyně žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem na vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 11 299,51 Kč, neboť je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok ani na nároky ze smlouvy vzniklé, a co do úroku z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).

17. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Účastníci byli úspěšní v téměř stejném rozsahu (žalobkyně v rozsahu 53,34 % a žalovaná v rozsahu 46,66 %), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

19. O doplacení soudního poplatku soud rozhodl v souladu s položkou č. 2 bodem 2 ve spojení s položkou č.[Anonymizováno] 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků tak, že žalobkyně je povinna doplatit soudní poplatek ve výši 371 Kč (1 856 Kč – 1 485 Kč). Soud o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek rozhodl až v konečném rozhodnutí, neboť nevydá-li soud elektronický platební rozkaz a pokračuje-li v řízení, je doplatek doměřeného soudního poplatku splatný až v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, č. j. 93 Co 56/2013-55, publikované pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací