Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

22 C 139/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 10Datum rozhodnutí: 29. 8. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 10Č. j.: 22 C 139/2024-21Soudkyně: Mgr. Alžběta StříbrnáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 10. 2024Předmět řízení: o 71 136,61 Kč s příslušenstvím
smlouva o úvěrubezdůvodné obohacenípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (32) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 733 Kč od 26. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 24 403,61 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 989,58 Kč od 17. 7. 2023 do 25. 12. 2023 ve výši 15 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 12 256,58 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a smluvního úroku 29,55 % ročně z částky 49 814,97 od 7. 7. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 013 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 29. 2. 2024 domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 71 136,61 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 8. 3. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “), a žalovaným. [Anonymizováno] [Anonymizováno] poskytla žalovanému částku 50 000 Kč bankovním převodem na jeho účet v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s úroky za půjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou úrokovou sazbou, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 267 Kč. Celkem však žalovaný uhradil pouze 3 267 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni dne 29. 6. 2023 s účinností dne 29. 11. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), tedy bez nařízení jednání, neboť věc lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalovaná ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.).[právnická osoba] řízení byl na základě předložených listin prokázán následující skutkový stav:5. [Anonymizováno] [Anonymizováno] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne 8. 3. 2023 Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému 50 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [Anonymizováno] [Anonymizováno] celkovou dlužnou částku 156 816 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 267 Kč s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 73,96 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr bylo sjednáno ve výši 104,98 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2023 č. [hodnota]). Žalovaný uhradil [Anonymizováno] [Anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem 3 267 Kč (přehledem plateb). [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 29. 6. 2023 uzavřela s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl s účinností ke dni 29. 11. 2023 pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 12. 2023 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, podacím lístkem ze dne 12. 12. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem ze dne 30. 1. 2024).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které [Anonymizováno] [Anonymizováno] poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit [Anonymizováno] [Anonymizováno] celkovou dlužnou částku 156 816 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3 267 Kč. [Anonymizováno] [Anonymizováno] vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Dle soudu nelze uzavřít, že by [Anonymizováno] zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Vyjma ničím nepodložených tvrzení v žalobě, že žalovaný předložil před uzavřením smlouvy své osobní doklady a doklady ověřující příjmy, není zřejmé, jakým konkrétním způsobem [Anonymizováno] posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Odkazuje-li žalobkyně na prověřování informací z databází SOLUS, NRKI a ISIR, pak je takový způsob prověřování úvěruschopnosti obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet. Už jen z tohoto důvodu je proto smlouva o úvěru absolutně neplatná.11. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.12. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 104,98 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v březnu 2023 9,45 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli více než desetinásobkem.13. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou [Anonymizováno] [Anonymizováno] své nároky ze smlouvy postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně splatil celkem 3 267 Kč, má dále nárok na zaplacení částky 46 733 Kč (50 000 – 3 267). K tomu soud dodává, že ačkoliv platba žalovaného směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné ji započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalovaného. Celkem tedy činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení částku 46 733 Kč, což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalované jistiny soud žalobu zamítl (výrok II.).14. Co se úroku z prodlení týče, jelikož jsou neplatné smlouvy o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dle názoru soudu pak má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni, kdy se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh, tj. po oznámení postoupení pohledávky ze strany žalobkyně, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2023, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě téhož dne. Podle domněnky doby dojití došla výzva žalovanému dne 15. 12. 2023, přičemž do prodlení se dostal – dle znění výzvy – uplynutím lhůty 10 kalendářních dnů od tohoto data, tj. od 26. 12. 2023. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal, ve zbývající části úrok z prodlení zamítl. Vzhledem k tomu, že pro absolutní neplatnost smlouvy žalobkyně nemá nárok na úhradu smluveného příslušenství (úroku z úvěru), soud žalobu i v této části jako nedůvodnou zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 013 Kč, přičemž tato částka představuje 31,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 846 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 136,61 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 850 Kč ve výši 2 276 Kč.16. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací