Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 946,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 21 544,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 820,92 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 38 491,83 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 18. 7. 2024 distančním způsobem uzavřela [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „[Anonymizováno] “) a poskytla mu tak k čerpání úvěrový rámec 53 600 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednaným příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne 17. 8. 2024. Žalobkyně před uzavřením [Anonymizováno] posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě od něj získaných informací a informací získaných z příslušných databází (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík atd.). Čistý měsíční příjem žalovaného byl žalobkyní ověřen na částku 26 284 Kč. Žalovaný z výše uvedeného úvěrového rámce načerpal celkem částku 17 000 Kč, a to v následujících tranších: dne 18. 7. 2024 částku 1 000 Kč a 1 000 Kč; dne 19. 7. 2024 částku 4 000 Kč; dne 20. 7. 2024 částku 1 000 Kč; dne 21. 7. 2024 částku 1 000 Kč; dne 22. 7. 2024 částku 2 000 Kč; dne 23. 7. 2024 částku 1 000 Kč, 1 900 Kč, 100 Kč a 2 500 Kč a dne 24. 7. 2024 částku 1 500 Kč. Pro nehrazení sjednaných splátek byl úvěr dne 30. 12. 2024 zesplatněn. Na jistinu uhradil žalovaný toliko částku 53,53 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny v částce 16 946,42 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru v částce 296,46 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného částkou 18 809,07 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ v částce 40,26 Kč, poplatku za službu „Presto“ v částce 1 527,22 Kč, poplatku za službu „[Anonymizováno] “ v částce 10,56 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované za prvních 90 dnů prodlení (1. 10. 2024 – 30. 12. 2024) částkou 861,84 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).[právnická osoba] řízení byl prokázán tento skutkový stav:5. Mezi účastníky byla dne 18. 7. 2024 [Anonymizováno] způsobem uzavřena [Anonymizováno]. Žalobkyně tak poskytla žalovanému k čerpání [Anonymizováno] rámec v částce 53 600 Kč. Žalovaný se poskytnuté finanční prostředky zavázala splatit spolu s příslušenstvím specifikovaným v čl. VI, VII [Anonymizováno]. Konkrétně se jednalo o poplatek za vyplacení tranše [Anonymizováno] ve výši 1,99 % z dané tranše a smluvní úrok ve výši 0,933 % denně z dlužné jistiny. Frekvence splátek byla sjednána jako denní, od 17. 8. 2024. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „[Anonymizováno] “) činila 4845,77 %. Sjednána byla též smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž by se žalovaný ocitnul v prodlení. Doba trvání [Anonymizováno] byla sjednána do 9. 1. 2026 (prokázáno: [Anonymizováno]; [Anonymizováno] ověření [Anonymizováno]; [Anonymizováno] [Anonymizováno]).6. Žalobkyně před uzavřením [Anonymizováno] posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti o předmětný [Anonymizováno] deklaroval čistý měsíční příjem v částce 28 500 Kč, měsíční výdaje na půjčky v částce 9 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení v částce 4 000 Kč, ostatní měsíční výdaje v částce 0 Kč a zbytné výdaje v částce 0 Kč. Žalobkyně údajně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného na částku 26 284 Kč prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Minimální výdaje žalovaného byly vypočítány na částku 11 053,33 Kč, disponibilní příjem na částku 15 200 Kč a rezerva pro výdaje na částku 1 050 Kč (prokázáno: [Anonymizováno] o posouzení [Anonymizováno]; [Anonymizováno] příjmy).7. Prostřednictvím [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [č. účtu] skrze který byla ověřena jeho totožnost, čerpal žalovaný následující tranše [Anonymizováno]: dne 18. 7. 2024 částku 1 000 Kč a 1 000 Kč; dne 19. 7. 2024 částku 4 000 Kč; dne 20. 7. 2024 částku 1 000 Kč; dne 21. 7. 2024 částku 1 000 Kč; dne 22. 7. 2024 částku 2 000 Kč; dne 23. 7. 2024 částku 1 000 Kč, 1 900 Kč, 100 Kč a 2 500 Kč a dne 24. 7. 2024 částku 1 500 Kč (prokázáno: [Anonymizováno] vyplacených transakcí). Výše denní splátky tak činila částku 14,35 Kč (prokázáno: [Anonymizováno] denních splátek). Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a[Anonymizováno] včas, pročež žalobkyně daný [Anonymizováno] dne 30. 12. 2024 zesplatnila (prokázáno: [Anonymizováno]). V dané souvislosti byla žalovanému zaslána [Anonymizováno] výzva (prokázáno: [Anonymizováno] výzvou ze dne 8. 5. 2025 + [Anonymizováno] lístkem z téhož dne).8. Po právní stránce soud věc posoudil takto:9. [Anonymizováno] uzavřená mezi účastníky je svou podstatou smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. [Anonymizováno] poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měla tedy žalobkyně povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel (v daném případě žalovaný) schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. [Anonymizováno] pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného [Anonymizováno] splácet.10. Z prokázaného skutkového stavu je ovšem zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována způsobem, který § 86 Zákona předpokládá. Při porovnávání příjmů a výdajů žalovaného kalkulovala žalobkyně na příjmové straně s částkou 26 284 Kč údajně ověřenou [Anonymizováno] z [Anonymizováno] účtu a na výdajové straně pak s „vypočítanou“ (nikoli ověřenou a vlastně ani tvrzenou) částkou 11 053,33 Kč. Výsledek takového posouzení úvěruschopnosti je irelevantní, žalobkyně nemohla, resp. neměla, dospět k závěru neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).11. Předmětný [Anonymizováno] neměl být žalovanému nikdy poskytnut a [Anonymizováno] je podle § 87 odst. 1 Zákona absolutně neplatná. Podle téhož zákonného ustanovení je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele [Anonymizováno]. Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 Zákona (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).12. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 16 946,47 Kč odpovídající dlužné jistině úvěru (17 000 Kč – 53,53 Kč). Zjistit dobu, v níž by bylo v možnostech žalovaného tuto částku vrátit, bylo v daném případě nemožné. Žalovaný byl po celý průběh řízení pasivní. Soudu je ovšem z jeho vlastní činnosti známo, že toto řízení není jediné, které bylo/je s žalovaným (v totožném procesním postavení) vedeno ohledně nároků různých věřitelů vzniklých z konkrétních [Anonymizováno] o [Anonymizováno]. Soud proto dospěl k závěru, že není účelné stanovovat žalovanému jinou lhůtu k plnění, než tu podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Lhůta velkorysejší by v daném případě nikterak nezvýšila pravděpodobnost toho, že žalovaný uloženou povinnost dobrovolně splní; max. by zapříčinila snížení šance, že se žalobkyně dané částky příp. domůže aspoň v exekučním řízení.13. Co do zbytku v částce 21 544,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 820,92 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení pak soud žalobu, pro absolutní neplatnost [Anonymizováno], zamítnul.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na ní nemá právo žádný z účastníků. Žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch a žalovanému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.