Výrok
I. Určuje se, že vlastníkem [Anonymizováno] značky [jméno FO] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [SPZ], výrobní číslo [Anonymizováno], je žalovaný.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá určení, že žalovaný je vlastníkem shora uvedeného [Anonymizováno]. Uvedla, že žalovanému [Anonymizováno] prodala, žalovaný ho převzal, ale od té doby je nekontaktní. To žalobkyni znemožňuje zapsat převod vlastnického práva k [Anonymizováno] do příslušného registru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným [datum] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] [SPZ], výrobní číslo [Anonymizováno] ([Anonymizováno] smlouva; [Anonymizováno] průkaz a [Anonymizováno] popis [Anonymizováno]).
5. Po právní stránce posoudil soud věc takto.
6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu k výše uvedenému vozidlu dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřením smlouvy a zaplacením kupní ceny (tedy [datum]) přešlo vlastnické právo na žalovaného. Od tohoto dne přestala být žalobkyně vlastníkem [Anonymizováno].
7. Žalobkyně se domáhá určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný. Jde tedy o určovací žalobu, při níž je musí žalobce prokázat, že má na určení naléhavý právní zájem [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.)]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že bez tohoto určení není možné přepsat vozidlo na žalovaného. Ačkoliv k tomu neoznačila žádné důkazy, je tato skutečnost soudu známa. Obdobné spory totiž soudy řeší opakovaně, přičemž nemají pochyb o tom, že naléhavý právní zájem na určení v těchto věcech existuje (rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 32 Odo 10/2006; nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. Pl. ÚS 114/20).
8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto výrokem I. určil, že vlastníkem vozidla je žalovaný.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené zvláštním předpisem. Tím je vyhláška č. 254/2015 Sb., která v § 2 odst. 3 stanoví výši paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Jak však vysvětlil Nejvyšší soud, je na podobné případy nutné analogicky vztáhnout výši paušální náhrady dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 450 Kč za každý úkon (usnesení Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 450 Kč za dva úkony spočívající v písemném podání ve věci samé a účasti na jednání. Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.