Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 140 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 13 504,08 Kč s úrokem z prodlení z částky ve výši 15 % ročně z částky 33 644,08 Kč od 19. 12. 2023 do 29. 1. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 504,08 Kč od 30. 1. 2024 do zaplaceníIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 695 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 644,08 Kč. Uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 1. 2020 od společnosti [Anonymizováno]. pod dřívějším názvem Ferratum Bank p.l.c. (dále jen „právní předchůdkyně“). Jeho právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne 19. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na základě níž žalovaný čerpal peněžní prostředky na svůj účet a zavázal se je splatit nejpozději ke dni 18. 12. 2023. Žalovaný však své závazky z poskytnutého úvěru splácel, avšak vznikl mu dluh ve výši 33 644,08 Kč, který je nyní po splatnosti2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav:a/ Žalobkyně jako postupník a právní předchůdkyně jako postupitel uzavřely dne smlouvu o postoupení pohledávek, v rámci níž žalobkyně nabyla mimo jiné i práva k pohledávce za žalovaným v celkové výši 33 644,08 Kč (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 18. 11. 2021). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 20. 1. 2024 (oznámením o postoupení pohledávky).b/ Právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaný si sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 19. 7. 2023 revolvingovou úvěrovou smlouvu, na základě níž byl žalovaný oprávněn na svůj účet čerpat peněžní prostředky až do sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté částky spolu se sjednanými úroky a poplatky za poskytnutí úvěru, jakož i dalšími smluvními náklady, a to v pravidelných měsíčních splátkách (smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 19. 7. 2023, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodními podmínkami).c/ Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet na základě shora uvedené smlouvy v období mezi daty 19. 7. 2023 a 16. 8. 2023 celkem částku ve výši 23 640 Kč, a to platbami v různé výši (rozpis čerpání úvěru a splátek).d/ Ke splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně ověřovala rozdíl mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž klientům je vždy ponechána rezerva 10 % rozdílu, která se musí rovnat minimálně životnímu minimu (aktuálně 3 410 Kč). Půjčky jsou přitom poskytovány tak, že vrácená částka v době splatnosti činí maximálně 90 % rozdílu příjmů a výdajů. Žalovaný byl rovněž dle tvrzení žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Právní předchůdkyně tak nedošla k důvodným pochybám o úvěruschopnosti žalovaného.e/ Žalovaný na dluh uhradil dne 16. 8. 2024 celkem 3 500 Kč (rozpis čerpání úvěru a splátek).f/ Žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému dne 20. 1. 2024 předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil (předžalobní výzvou k plnění ze dne 20. 1. 2024, podacím lístkem ze dne 20. 1. 2024).5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro projednávanou věc.6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“).8. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.16. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 18. 11. 2021.17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 23 640 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se sjednanými úroky a dalšími poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, příp. jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele.18. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet.19. Zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v obecné rovině tvrdila, nepředložila však k těmto tvrzením žádné relevantní důkazy. Neunesla tedy ohledně svých tvrzení břemeno důkazní. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom měla povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-[Anonymizováno] /[Anonymizováno] (CA Consumer Finance SA v. [jméno FO] a další), čl. 8 směrnice a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.20. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Poskytnutí spotřebitelského úvěru bez řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele má pak za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona.21. Další povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.22. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 299,98 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v červenci 2023 činila 9,57 %. Ve smlouvě byla tedy více než 30 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli 30 násobkem.23. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru. Jelikož žalovaný již zaplatil částku 3 500 Kč, činí nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení rozdíl mezi poskytnutou jistinou 23 640 Kč a částkou 3 500 Kč, což je 20 140 Kč. Soud proto žalobě co do této částky výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. K tomu soud pouze dodává, že ačkoliv platba žalovaného směřovala formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.24. Co se úroku z prodlení týče, jelikož je neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i ujednání o splatnosti jednotlivých splátek, pročež nejsou použitelná pro posouzení otázky splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tak mohl být splatný nejdříve uplynutím lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně doručené výzvě k plnění. Žalobkyně prokázala odeslání pouze jediné upomínky, a to předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2024, jež byla žalovanému odeslána dne 20. 1. 2024. Výzva žalovanému došla v souladu s domněnkou dojití podle § 573 o. z. třetí pracovní dne, tj. 24. 1. 2024 (vzhledem k tomu, že dne 20. 1. a 21. 1. 2024 byla sobota a neděle), přičemž lhůta k zaplacení dle výzvy uplynula dne 29. 1. 2024 (když třetí den, tj. 27. 1. 2024 byla sobota). Do prodlení se žalovaný dostal dne 30. 1. 2024. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení od tohoto data a v tomto rozsahu jí ho soud výrokem I. rozsudku přiznal. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku z důvodu popsaných výše.25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 695 Kč, přičemž tato částka představuje 19,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 346 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 644,08 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.26. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t.27. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.