Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výší 15 % ročně z částky 21 500 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 500 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 897,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 53 000 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „[právnická osoba] “). Na základě smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne 3. 9. 2021 poskytl [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč (kromě poslední splátky, která činila 2 255 Kč). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti 26. 5. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Dále na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2021 poskytl [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v 21 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 304 Kč (kromě poslední splátky, která činila 3 298 Kč). Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti dne 22. 8. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný dluh neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] řízení z předložených listin vyplynulo, že [právnická osoba] coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřel s žalovaným dne 3. 9. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému bezhotovostně 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [právnická osoba] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 24 946 Kč, sestávající z úroků ve výši 19 282 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 164 Kč a poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, rovněž pojištění v celkové výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku 47 655 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč (poslední splátka ve výši 2 255 Kč), a to nejpozději do 26. 5. 2023 (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 9. 2021 č. [hodnota]). [právnická osoba] dne 25. 1. 2024 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2024 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (výzvou k plnění předcházející žalobě ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024).5. Dále z předložených listin vyplynulo, že [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 30. 11. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému bezhotovostně 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit [právnická osoba] za poskytnutí této částky poplatek ve výši 36 669 Kč, sestávající z úroků ve výši 28 923 Kč, poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 6 246 Kč a poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, rovněž pojištění v celkové výši 2 709 Kč. Celkovou dlužnou částku 69 378 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 3 304 Kč (poslední splátka ve výši 3 298 Kč), a to nejpozději do 22. 8. 2023 (smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 11. 2021 č. [hodnota]). [právnická osoba] dne 25. 1. 2024 uzavřel s žalobkyní Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 2. 2024 (oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2024, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, žalovaný však na předmětnou pohledávku ničeho neuhradil (výzvou k plnění předcházející žalobě ze dne 14. 2. 2024, podacím lístkem ze dne 14. 2. 2024).6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.7. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. V posuzovaném případě soud shledal důvod pro absolutní neplatnost uvedených smluv ve smyslu § 588 o. z., neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvách sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN v případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 3. 9. 2021 činí 142,04 % a v případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 30. 11. 2021 činí 137,80 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v září 2021 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) činila 7,59 %, v listopadu 2021 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) 7,68 %. Ve smlouvách byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouvy jsou tudíž absolutně neplatné podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli více než osmnáctinásobkem.14. Současně soud dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud zdůrazňuje, že nepostačuje, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žadatele. [právnická osoba] sice vyplnil ohledně žalovaného zákaznickou kartu, kde uvedl, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je rozvedený, pracuje na plný úvazek s měsíčním příjmem 27 000 Kč, resp. 30 261 Kč, odhadované měsíční výdaje má 8 000 Kč. Takové zjištění však není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka].15. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).16. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. Posoudit možnosti žalovaného vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.17. V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté jistiny (ve výši 20 000 Kč a 30 000 Kč) tedy částku 50 000 Kč. Ohledně zbylých nároků (tedy částky 3 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 500 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 500 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vycházejí ze smluv, které jsou absolutně neplatné. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž splatnost jistiny dosud nenastala.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 897,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 000 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.