Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 53 983 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 117 112,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 167,46 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 947,84 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 255,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 16 255,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 10 998,21 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 405,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 514,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem 20,88 % ročně z částky 65 514,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 310,57 Kč, kapitalizovaným úrokem 7 526,71 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 574,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 25,23 % ročně z částky 20 574,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 171 095,34 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „[právnická osoba] “), a žalovaná uzavřely dne 5. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku zaplatit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po 1 704 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 3. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 12. 10. 2022, celkem uhradila 9 904 Kč. Dále [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 21. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované částku 70 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku zaplatit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 4 355 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2023. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 17. 9. 2021, celkem uhradila 15 065 Kč. Dále [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 23. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované částku 43 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku zaplatit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 2 873 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2022. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 21. 4. 2022, celkem uhradila 54 048 Kč. Dne 21. 9. 2023 uzavřela [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 27. 9. 2023, kterou postoupila také všechny tři uvedené pohledávky za žalovanou, což žalované oznámila. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listin vyplynuly následující skutečnosti. Mezi žalovanou a [právnická osoba], byly uzavřeny tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2021, na základě které [právnická osoba] poskytla žalované částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 777 Kč, který byl vypočten z úroku 10 515 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 762 Kč, a to ve 20 měsíčních splátkách po 1 704 Kč v hotovosti. Poslední splátka činila 1 697 Kč. Celková dlužná částka činila 35 777 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 50,5 % a RPSN činilo 74,36 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2021 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru). Dále jde o smlouvu č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2021, na základě které [právnická osoba] poskytla žalované částku 70 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 56 772 Kč, který byl vypočten z úroku 42 280 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 12 992 Kč, ve 30 měsíčních splátkách po 4 355 Kč v hotovosti. Poslední splátka činila 4 347 Kč. Celková dlužná částka činila 130 642 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 40,4 % a RPSN činilo 50,62 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2021 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2019, [právnická osoba] poskytla žalované částku 43 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 39 320 Kč, který byl vypočten z úroku 21 125 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru a garance celkové ceny a péče o zákazníka 18 195 Kč, a to ve 30 měsíčních splátkách po 2 873 Kč v hotovosti. Poslední splátka činila 2 873 Kč. Celková dlužná částka činila 86 190 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 33,6 % a RPSN činilo 76,18 % (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2019 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru). [právnická osoba] žalované poskytla celkem částku 133 000 Kč. Žalovaná uhradila na dluh ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2021 částku 9 904 Kč, na dluh ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2021 uhradila celkem 15 065 Kč a na dluh ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2019 žalovaná uhradila 54 048 Kč (souhrnnou informací ze dne 2. 10. 2023 poskytnutou žalobkyní). Na všechny tři smlouvy žalovaná zaplatila celkem 79 017 Kč. Dne 21. 9. 2023 uzavřela [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 27. 9. 2023, kterou postoupila také všechny tři uvedené pohledávky za žalovanou, což žalované oznámila (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 s podacím lístek RR2714503274F). Žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 3. 2024 (předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně adresovanou žalované s podacím lístkem RR2718958700F). K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že si [právnická osoba] od žalované vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech (pracovní smlouva, výplatní pásky, žádosti o poskytnutí zápůjčky). Z těchto informací shrnula, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. [právnická osoba] o žalované zjistila, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodná, účelem spotřebitelského úvěru byly neočekávané výdaje. Pracuje na plný úvazek jako pečovatelka u CSOP Parmská, [adresa] [IČO] IČO, , s měsíčním příjmem 19 599 Kč. Ve formuláři [právnická osoba] zaškrtla údaj, že informace poskytnuté žalovanou ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny na 5 000 Kč plus interní splátky 7 060 Kč. Zápůjčku u jiné společnosti žalovaná neměla (zákaznickou kartou ze dne 23. 10. 2019). Pro účely poskytování dalšího úvěru zjistila [právnická osoba] o žalované, že má čistý měsíční příjem 25 596 Kč a interní splátky ve výši 2 873 Kč. Ostatní údaje zůstaly stejné (zákaznickou kartou ze dne 21. 2. 2021). Při posledním zjišťování úvěruschopnosti žalované [právnická osoba] zjistila čistý měsíční příjem žalované ve výši 24 106 Kč a interní splátky ve výši 7 228 Kč. Ostatní údaje zůstaly opět stejné (zákaznickou kartou ze dne 3. 6. 2021). K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nic dalšího netvrdila, ani nepředložila žádné další důkazy.
5. Předložené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu dle § 132 o. s. ř. a jelikož umožňovaly ve věci rozhodnout, rozhodl bez nařízení jednání.
6. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že nepostačuje, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z tvrzení žadatele. Žalobkyně sice vyplnila ohledně žalované formulář, kde uvedla, že bydlí v nájemním bytě, má základní vzdělání, je svobodná, pracuje na plný úvazek jako pečovatelka s měsíčním příjmem mezi 19 599 Kč až 25 596 Kč. Odhadované měsíční výdaje má 5 000 Kč a splácí svůj dluh z předchozí zápůjčky u poskytovatele. Takové zjištění však není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka].
14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2021, č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2021 a č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2019 jsou absolutně neplatné, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině. Ve formuláři nazvaném zákaznická karta sice [právnická osoba] zaškrtla, že informace poskytnuté žalovanou ověřila výplatními páskami a pracovní smlouvu, tyto však nijak nedoložila. Takové posouzení úvěruschopnosti je nedostatečné a nemohlo umožnit [právnická osoba] učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.
15. Kromě toho je zde další důvod pro absolutní neplatnost uvedených smluv, a to ve smyslu § 588 o. z., neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvách sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN v případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 5. 6. 2021 činí 74,36 %, v případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 21. 2. 2021 činí 50,62 % a v případě smlouvy č. [hodnota] ze dne 23. 10. 2019 činí 76,18 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v červnu 2021 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) činila 7,31 %, v únoru 2021 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) 7,50 % a v říjnu 2019 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) činila 8,32 %. Ve smlouvách byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli téměř desetinásobkem.
16. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]).
17. V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutými jistinami a tím, co žalovaná již na svůj dluh zaplatila, tedy částku 53 983 Kč. Ohledně zbylých nároků (tedy částky 117 112,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 167,46 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 947,84 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 255,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 16 255,96 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 10 998,21 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 405,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 514,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem 20,88 % ročně z částky 65 514,31 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 3 310,57 Kč, kapitalizovaným úrokem 7 526,71 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 574,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 25,23 % ročně z částky 20 574,06 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení) soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť vycházejí ze smluv, které jsou absolutně neplatné. Nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž splatnost jistiny dosud nenastala.
18. Ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná se k věci nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala pasivní. Posoudit možnosti žalované vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.
19. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.