Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 22 364,06 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 683,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 333,12 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 19 034,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrokem 20,79 % ročně z částky 18 434,26 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „[právnická osoba] “), a žalovaná uzavřely dne 27. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit ve prospěch [právnická osoba] minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byl žalované sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl dostupný online. Žalovaná čerpala opakovaně do výše úvěru 20 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl zesplatněn ke dni 28. 2. 2023. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 58 586,75 Kč. Dne 21. 9. 2023 uzavřela [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 27. 9. 2023, kterou žalobkyni postoupila pohledávku za žalovanou, což žalované oznámila. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listin vyplynuly následující skutečnosti.
5. Mezi žalovanou a [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 27. 4. 2021, na základě které [právnická osoba] poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Datum splatnosti minimální měsíční platby byl nastaven na každý 1. den v měsíci s povinností hradit minimální měsíční platby do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, je sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, dostupný́ online na účtu Creditea www.creditea.cz. Roční pevná úroková sazba byla stanovena na 54 % a roční procentní sazba nákladů činila 70,81 %. Celková částka, kterou byla žalovaná povinna zaplatit byla 26 494,20 Kč (smlouvou o spotřebitelském úvěru 5051883 dne 27. 4. 2021 a smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Žalovaná čerpala úvěr dne 27. 4. 2021 ve výši 20 000 Kč, dne 2. 6. 2021 ve výši 384,97 Kč, dne 19. 7. 2021 ve výši 164,75 Kč, dne 3. 10. 2021 ve výši 20 000 Kč, dne 6. 1. 2022 ve výši 1 630,65 Kč, dne 28. 4. 2022 ve výši 20 000 Kč, dne 20. 5. 2022 ve výši 935,33 Kč, dne 3. 10. 2022 ve výši 265,84 Kč (výpisem denní historie plateb poskytnutým žalobkyní a potvrzeními o provedených transakcích [právnická osoba]. z účtu [právnická osoba]). Celkem žalovaná čerpala úvěr ve výši 43 381,54 Kč. Žalovaná postupně hradila na svůj dluh, a to dne 31. 5. 2021 částku 503 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 1 403 Kč, dne 11. 8. 2021 částku 1 380 Kč, dne 16. 8. 2021 částku 0,33 Kč, dne 12. 9. 2021 částku 1 380,33 Kč, dne 16. 9. 2021 částku 19 043,70 Kč, dne 19. 9. 2021 částku 112,39 Kč, dne 11. 10. 2021 částku 1 338 Kč, dne 9. 11. 2021 částku 1 337,31 Kč, dne 11. 1. 2022 částku 1 392,55 Kč, dne 10. 3. 2022 částku 20 000 Kč, dne 12. 4. 2022 částku 2 452,24 Kč, dne 12. 5. 2022 částku 1 348,44 Kč, dne 1. 8. 2022 částku 1 471,82 Kč, dne 31. 8. 2022 částku 1 471,82 Kč, dne 30. 9. 2022 částku 1 471,82 Kč, dne 9. 11. 2022 částku 1 380 Kč, dne 9. 2. 2023 částku 400 Kč, dne 9. 3. 2023 částku 200 Kč, dne 13. 4. 2023 částku 500 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku 58 586,75 Kč (výpisem denní historie plateb poskytnutým žalobkyní a potvrzeními). Dne 21. 9. 2023 uzavřela [právnická osoba] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek s účinností ke dni 27. 9. 2023, kterou postoupila také uvedenou pohledávku za žalovanou, což žalované oznámila (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, seznamem postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 s podacím lístek [Anonymizováno]). Žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 (předžalobní upomínkou právní zástupkyně žalobkyně adresovanou žalované s podacím lístkem [Anonymizováno]).
6. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] posoudila s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr splácet. Při posouzení vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně nic dalšího netvrdila, ani nepředložila žádné další důkazy.
7. Předložené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu dle § 132 o. s. ř. a jelikož umožňovaly ve věci rozhodnout, rozhodl bez nařízení jednání.
8. Po právní stránce posoudil soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z lustrací bankovních a jiných systémů, databází a registrů. Žalobkyně sice tvrdila, že zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Toto tvrzení zůstalo však v obecné rovině a žalobkyně jej ničím nedoložila. Podstata zkoumání úvěruschopnosti přitom spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhá lustrace žadatele není dostačující pro řádné posouzení jeho úvěruschopnosti. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka].
16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] dne 27. 4. 2021 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině a nijak je nedoložila.
17. Kromě toho je zde další důvod pro absolutní neplatnost uvedených smluv, a to ve smyslu § 588 o. z., neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvách sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 70,81 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v dubnu 2021 (poskytnutí úvěru ze smlouvy č. [hodnota]) činila 7,48 %. Ve smlouvách byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli téměř desetinásobkem.
18. Za této situace by byla žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná celkem čerpala úvěr ve výši 43 381,54 Kč a postupně pak uhradila na svůj dluh 58 586,75 Kč, zaplatila více než byla poskytnutá jistina a nemá proto povinnost žalobkyni nic vracet. V kontextu s výše uvedeným rozhodl soud tak, že celý nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vycházel ze smlouvy, která jsou absolutně neplatná, přičemž žalovaná již celou jistinu zaplatila.
19. Žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.