22 C 7/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 551 400 Kč s příslušenstvím představující smluvní pokutu za opožděné [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 5. 9. 2022 [Anonymizováno] o [Anonymizováno] č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno] “), na jejímž základě se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce víceúčelové hřiště. Dne 8. 6. 2023 žalobce reklamoval u žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno] spočívající v uvolnění [Anonymizováno] u [Anonymizováno] [Anonymizováno] a uvolnění [Anonymizováno] kolem [Anonymizováno]. Termín k odstranění vad uplynul dne 3. 7. 2023, žalovaný však vadu spočívající v uvolnění [Anonymizováno] u [Anonymizováno] odstranil až 8. 12. 2023 a vadu spočívající v uvolnění pletiva musel žalobce nechat odstranit u třetí osoby dne 8. 5. 2024. Žalobce proto požadoval za období od 3. 7. 2023 do 31. 12. 2023 smluvní pokutu ve výši 543 000 Kč (3 000 Kč x 181 dní) a současně 8 400 Kč za opravu oplocení třetí osobou. Smluvní pokuta měla preventivní a sankční charakter, neboť pro žalobce bylo klíčové, aby vady byly odstraněny včas. Smluvní pokuta byla sjednána v přiměřené výši (0,41 % z ceny díla za každý den prodlení) a výsledná částka byla způsobena výhradně zaviněním žalovaného. Moderace smluvní pokuty by proto nebyla spravedlivá, nadto se jednalo o veřejnou zakázku a moderace smluvní pokuty by zpětně zasáhla do zadávacích podmínek.

2. Žalovaný uznal, že došlo k chybě a na [Anonymizováno] se vyskytly vady, ovšem jednalo se o drobné vady, které nebránily provozu [Anonymizováno] a nemohly způsobit žádnou újmu hráčům. Vada spočívala v tom, že se uvolnila [Anonymizováno] tvořící výplň [Anonymizováno] a dále se uvolnilo [Anonymizováno] kolem [Anonymizováno]. Žalovaný poslal své dělníky opravit [Anonymizováno] ihned po první reklamaci, ovšem domnívá se, že se tyčka následně znovu uvolnila. Oprava [Anonymizováno] stála zhruba 5 000 Kč a pletivo bylo opraveno za 8 400 Kč, celková cena veřejné zakázky činila zhruba 725 000 Kč. Žalovaný považoval smluvní pokutu za neadekvátní a současně likvidační, neboť je drobný živnostník. Proto navrhoval její moderaci.

3. Dne 25. 6. 2025 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 8 400 Kč, neboť žalovaný tuto částku uhradil dne 14. 4. 2025. Soud proto řízení v tomto rozsahu zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

4. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel z následujících zjištění:

5. Žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli [Anonymizováno] o [Anonymizováno], na jejímž základě se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce [Anonymizováno] s [Anonymizováno] „[Anonymizováno] – [Anonymizováno] [adresa] “. Ve smlouvě se žalovaný zavázal odstranit případné [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to nejpozději ve lhůtě 21 dnů od jejich reklamace. V čl. X odst. 4 strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za každý den prodlení s odstraněním vad díla, a to za každou jednotlivou vadu. Dle čl. X odst. 11 měl žalobce vedle smluvní pokuty nárok na náhradu škody, která mu vznikne z porušení povinnosti, na kterou se vztahuje příslušná smluvní pokuta. Celková cena díla činila 725 732,32 Kč bez DPH a jednalo se o veřejnou zakázku ([Anonymizováno] o [Anonymizováno]).

6. Žalobce dne 8. 6. 2023 reklamoval u žalovaného [Anonymizováno] [Anonymizováno], konkrétně se jednalo o [Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) a opětovné vypnutí [Anonymizováno]. Výzva byla žalovanému doručena dne 9. 6. 2023 (reklamací ze dne 8. 6. 2023 s doručenkou datové zprávy). Dne 11. 10. 2023 žalobce upozornil žalovaného na prodlení s odstraněním vad, neboť lhůta k jejich odstranění uplynula dne 3. 7. 2023. Současně sdělil, že k danému dni činí smluvní pokuta 300 000 Kč (dopisem ze dne 11. 10. 2023 včetně doručenky datové zprávy). Dne 10. 4. 2024 žalobce vystavil [Anonymizováno] fakturu znějící na částku 543 000 Kč představující smluvní pokutu za 181 dní prodlení od 3. 7. 2023 do 31. 12. 2023. [Anonymizováno] byla splatná dne 25. 4. 2024 ([Anonymizováno] fakturou č. [Anonymizováno] včetně průvodního dopisu a doručenky datové zprávy), Anonymizováno7. Žalovaný odstranil vadu spočívající v [Anonymizováno] u [Anonymizováno] dne 8. 12. 2023 a vadu spočívající v uvolnění [Anonymizováno] nechal žalobce opravit u třetí osoby ([Anonymizováno] o [Anonymizováno]). Dne 6. 5. 2024 žalobce vystavil žalovanému [Anonymizováno] znějící na 8 400 Kč splatnou dne 20. 5. 2024 za zajištění odstranění vad třetí osobou ([Anonymizováno] včetně [Anonymizováno] dopisu a doručenky datové zprávy). [Anonymizováno] výzvou ze dne 19. 7. 2024 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 551 400 Kč ([Anonymizováno] výzvou ze dne 19. 7. 2024 včetně doručenky datové zprávy).8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:9. Žalobce s žalovaným uzavřeli [Anonymizováno], na jejímž základě se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobce [Anonymizováno]. Strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč za každý den prodlení s odstraněním vad díla. Žalobce [Anonymizováno] spočívající v uvolnění [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Lhůta k odstranění vad uplynula dne 3. 7. 2023, žalovaný [Anonymizováno] opravil dne 8. 12. 2023 a vadu spočívající v uvolnění [Anonymizováno] nechal žalobce opravit u třetí osoby za 8 400 Kč. Žalobce požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 543 000 Kč.10. Soud učinil následující právní závěr:11. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.12. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.13. V projednávané věci uzavřel žalobce s žalovaným [Anonymizováno] ve smyslu § 2586 a násl. o. z., v rámci ní strany sjednaly smluvní pokutu za [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Mezi stranami bylo nesporné, že na díle se vyskytly vady spočívající v [Anonymizováno]. Žalobce tyto vady řádně reklamoval dne 9. 6. 2023 a žalovaný byl dle smlouvy povinen odstranit je do 21 dnů. Z dokazování vyplynulo, že [Anonymizováno] byla opravena až 8. 12. 2023 a pletivo dne 20. 5. 2024. Žalobce tedy v souladu se smluvním ujednání požadoval smluvní pokutu za 181 dní prodlení ve výši 543 000 Kč (od 3. 7. 2023 do 31. 12. 2023).14. Žalovaný uznal, že došlo k pochybení, výslednou výši smluvní pokuty však považoval za neadekvátní a navrhoval její moderaci. Soud v této souvislosti vycházel z rozsudku Velkého senátu Nejvyšší soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, v němž se Nejvyšší soud odklonil od své dřívější rozhodovací praxe (představované např. usneseními ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1121/2020, a ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2578/2019, či rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3249/2019) a uzavřel, že postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). „V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje“.15. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, jakou funkci plnila v projednávaném případě smluvní pokuta. Žalobce v této souvislosti uvedl, že pro něj bylo klíčové zajištění bezvadného [Anonymizováno] a odstranění případných vad ve stanovené lhůtě, aby nebyl nucen zajistit jejich odstranění u třetí osoby. Současně měla smluvní pokuta sankcionovat žalovaného v případě prodlení. Žalovaný k funkci smluvní pokuty toliko uvedl, že smlouvu uzavřel po vítězství ve veřejné zakázce a její znění nebyl oprávněn jakkoliv modifikovat. Soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že smluvní pokuta v projednávané věci plnila funkci preventivní (motivace žalovaného k řádného a včasnému odstranění vad) a sankční (sankce žalovaného v případě prodlení). Naopak smluvní pokuta neměla funkci paušalizační, o čemž svědčí již to, že strany v čl. X odst. 11 vyloučily aplikaci § 2050 o. z.16. Dále bylo třeba posoudit, zda je požadovaná smluvní pokuta přiměřená výše popsaným žalobcovým zájmům. Soud si je vědom toho, že žalobce řádně vyzval žalovaného k odstranění vad, žalovaný však na výzvu adekvátně nereagoval a žalobce musel splnění smluvních povinností urgovat. Vzhledem k tomu, že se neprokázalo tvrzení žalovaného, dle něhož vadu branky odstranil ihned po výzvě a následně se tyčka měla znovu uvolnit, platí, že žalovaný vadu branky odstranil až zhruba po pěti měsících. Vadu spočívající v uvolnění pletiva žalovaný neodstranil vůbec a žalobce byl nucen zajistit opravu pletiva u třetí osoby. Je tedy pravdou, že finální výše smluvní pokuty byla zapříčiněna pasivitou žalovaného, zároveň však nelze přehlédnout, že se v obou případech jednalo o drobné vady, které nikterak nebránily užívání hřiště. Oprava branky se řádově pohybovala kolem 5 000 Kč a za opravu vypnutí pletiva žalobce uhradil 8 400 Kč. Samotná cena díla dle smlouvy dosahovala 725 732,32 Kč bez DPH. S ohledem na tyto skutečnosti soud nepovažuje za přiměřené, aby byla přiznána smluvní pokuta blížící se svou výší celkové ceně [Anonymizováno], neboť cena opravy vytčených vad nepřesáhla částku 15 000 Kč.17. Soud proto přistoupil k [Anonymizováno], přičemž za přiměřenou částku považuje 150 000 Kč, neboť je adekvátní charakteru porušení smluvní povinnosti (prodlení s opravou vad v hodnotě cca 15 000 Kč za situace, kdy nevznikla žádná další újma na straně žalobce) a i v této výši představuje citelnou sankci, která je schopna do budoucna odradit žalovaného od porušení obdobných povinností (jde o desetinásobek hodnoty opravy vad).18. Pro úplnost soud uvádí, že [Anonymizováno] nevylučuje, že smlouva byla uzavřena jakožto veřejná zakázka, neboť v souladu s výše citovaným rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 platí, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání. Jejím východiskem se naopak stává zkoumání přiměřenosti konkrétní pohledávky na smluvní pokutu a jejím cílem pak zajištění toho, aby s ohledem na konkrétní zájmy stran nebyla věřiteli hrazena smluvní pokuta in concreto nepřiměřená. Zdejší soud tedy nezasahoval do zadávacích podmínek tím, že by zpětně měnil ujednání o smluvní pokutě, ale s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávaného případu posuzoval přiměřenost požadované částky.19. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti smluvní pokuty (po uplynutí přiměřené lhůty k plnění poté, co žalobce dne 18. 4. 2024 vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty). Současně soud žalobci přiznal úroky z prodlení z částky 8 400 Kč od 21. 5. 2024 do 14. 4. 2025, kdy žalovaný uhradil dluh ve výši 8 400 Kč. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce 82 065,38 Kč, neboť rozhodnutí záviselo na úvaze soudu.21. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 27 570 Kč, nákladů za sepis výzvy k plnění ve výši 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015) sestávající z částky 7 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 27. 5. 2025, 2x účast u jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 8 400 Kč (částečné zpětvzetí žaloby) sestávající z částky 1 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.22. Dále advokátovi náleží cestovní náhrada v celkové výši 5 089,58 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 8. 2025 náhrada 2 926,58 Kč za 218 ujetých km v částce 1 576,58 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 1 350 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 10. 2025 náhrada 2 163 Kč za cestovné v částce 513 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 11 × 30 minut v částce 1 650 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 789,58 Kč ve výši 9 405,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce.23. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů právního zastoupení i při vědomí nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 2434/19, podle něhož „přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu jako nákladů účelně vynaložených soud „prolamuje“ pravidlo a uplatňuje z něj výjimku; má tak za vyvrácenou judikatorně dovozenou právní domněnku, že statutární město je dostatečně personálně a materiálně vybaveno k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Není vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí – o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V opačném případě soud nedodrží ústavní požadavek náležitého odůvodnění plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“.24. Soud dospěl k závěru, že nyní projednávaná věc nepatří ve smyslu citovaného nálezu mezi běžnou právní agendu žalobce, u níž by neměl nárok na využití právní pomoci advokáta. Obsahově se jednalo o žalobu na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve [Anonymizováno], která byla uzavřena na základě veřejné zakázky. Současně byla předmětem sporu otázka přiměřenosti požadovaného nároku. Skutková i právní složitost případu nepatří mezi běžnou agendu právního oddělení žalobce (nejedná se o klasický soukromoprávní spor), proto soud shledal náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené.25. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.