Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

23 C 64/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 10Datum rozhodnutí: 7. 8. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 10Č. j.: 23 C 64/2024-28Soudkyně: JUDr. Lenka VávrováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 10. 2024Předmět řízení: o 40 120,12 Kč s příslušenstvím
postoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (56) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 120,12 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 939,98 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39 477,62 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zákonným úrokem z prodlení z částky 642,50 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 120,12 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně [právnická osoba]., resp. [Anonymizováno] [právnická osoba] jednající v [Anonymizováno] prostřednictvím [právnická osoba] (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným na základě jeho žádosti ze dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota].

2. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěrový rámec do výše [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně s úrokem ve výši [Anonymizováno] % ročně v pravidelných měsíčních splátkách vždy k [Anonymizováno]. dni v měsíci ve výši [Anonymizováno] % z dlužné částky, nejméně [částka]. Žalovaný porušil své závazky splácet úvěr řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupila a celý úvěr zesplatnila s účinností ke dni [datum]. Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši [částka] a žalovaný celkem vč. plateb na úroky, poplatky apod. uhradil [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a účinností ke dni [datum]. Žalobkyně se nyní po žalovaném domáhá jistiny [částka], nesplaceného obchodního úroku ve výši [částka] (vypočítaného z nesplacené jistiny úrokem ve výši [Anonymizováno] % ročně do zesplatnění úvěru), nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně žalovanému oznámila změnu věřitele dopisem ze dne [datum], odesílaným dne [datum], a vyzvala jej k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum], odesílaným dne [datum]. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

3. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ze sdělení žalovaného o jeho zaměstnání, výši příjmu a výši nutných měsíčních výdajů. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nemá záznam o vedeném insolvenčním řízení.

4. Soud postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila již ve svém návrhu. Žalovaný byl soudem vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž k výzvě soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Tato výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se nevyjádřil, soud tak má za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě předložených listinných důkazů (žádost/smlouva o revolvingovém úvěru, akceptace žádosti ze dne [datum], platební historie žalovaného, dopis o zesplatnění ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek vč. oznámení o úplatě, oznámení o postoupení pohledávek vč. podacího lístku, předžalobní výzva vč. podacího lístku) učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalovaný dne [datum] elektronicky požádal o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], žalobkyně akceptací ze dne [datum] jeho návrh přijala. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše [částka] s měsíční splátkou ve výši [Anonymizováno] % dlužné částky (nejméně [částka]) a s úrokem [Anonymizováno] % ročně, a to na dobu neurčitou. Ve smlouvě/žádosti jsou uvedeny údaje o žalovaném, vedle údajů k osobě, též to, že bydlí v nájmu, je ženatý, manželka není zaměstnaná, má dvě vyživované děti, je zaměstnán jako [Anonymizováno] s čistým příjmem [částka] a celkové měsíční výdaje činí [částka] na bydlení a [částka] činí další výdaje. Žalovanému bylo na základě smlouvy poskytnuto celkem [částka], žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem [částka]. Žalovaný se od roku [Anonymizováno] dostával do prodlení s placením měsíčních splátek. Úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne [datum] ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a účinností ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky, dopis odeslala dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum], odesílaným dne [datum].

7. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust. § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 25. 2. 2013 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2935 o. z. Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala právní předchůdkyni žalobkyně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nesplnění této povinnosti vedlo k neplatnosti smlouvy.

13. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žadatelů o úvěr za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 takto: „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

14. V dané věci soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o jeho zaměstnavateli, způsobu bydlení a výší příjmů a výdajů bez jakéhokoliv ověření těchto informací. Zjištění toliko z tvrzení žalovaného nejsou dostatečná, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele (srov. 33 Cdo 2178/2018). Pokud žalobkyně doplnila, že ohledně žalovaného není vedeno insolvenční řízení, tato kusá informace sama o sobě nemá žádný relevantní význam ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného.

15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru o revolvingovém úvěru č. [hodnota] je neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při jejím uzavření nebyla řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vyšla pouze z tvrzení žalovaného.

16. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nestanoví, zda je následkem neplatnost relativní, nebo absolutní. Vzhledem k tomu, že zákonná úprava transponuje články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, soud je povinen tuzemskou úpravu vykládat eurokonformně. Eurokonformní výklad znamená takový výklad, který naplňuje účel směrnice. Účelem zakotvení povinnosti věřitelů zkoumat úvěruschopnost dlužníka je dle čl. 26 preambule směrnice zamezení tomu, aby se věřitelé pouštěli nezodpovědného půjčování s tím, že státy by pro tyto případy měly stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů. Soud má za to, že účinné sankcionování věřitelů za porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost věřitele naplňuje pouze následek spočívající v absolutní neplatnosti takové smlouvy, kterou by soudy zkoumaly z úřední povinnosti. V typových sporech ze spotřebitelských smluv jsou totiž dlužníci v řízení většinou pasivní, což by vedlo k tomu, že v případě pouhé relativní neplatnosti by námitky nebyly ze strany dlužníků vznášeny a nezkoumání úvěruschopnosti ze strany věřitele by zůstalo bez negativního následku. K obdobnému závěru dospěla i rozhodovací praxe Soudního dvora EU (srov. rozsudek Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne[Anonymizováno] 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance). Z eurokonformního výkladu tudíž plyne, že je-li smlouva neplatná dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je neplatná dle § 588 o. z. absolutně.

17. Za této situace by byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit toliko to, co od ní bez právního důvodu dle § 2991 o. z. převzal, čili celkem částku [částka]. Žalovaný však žalobkyni uhradil celkem [částka], tedy vyšší částku, než kterou převzal. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně nijak neobohatil.

18. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl, neboť žalovaný žalobkyni ničeho nedluží a současně při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, smluvních pokutách a náhradě účelně vynaložených nákladů. K tomu soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112, ve kterém se uvádí, že „neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“.

19. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem II. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací