Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 6,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno]. Žalobkyně žalovanému poskytla po ověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr formou 24 měsíčních splátek ve výši [částka] a platit úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 6,90 % ročně. Žalovaný byl v prodlení s měsíčními splátkami, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celý dluh splatným ke dni [datum]. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 53 361,49, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně.
2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v [Anonymizováno], žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo dle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [Anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému po ověření jeho úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši [částka] a platit úrok z prodlení z nesplacené jistiny ve výši 6,90 % ročně (smlouva o zřízení účtu č. [Anonymizováno], všeobecné podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob, výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, žádost + smlouva o hotovostním úvěru [Anonymizováno], sazebník žalobkyně, podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů, SMS potvrzení smlouvy, registr + schválení). Žalovaný byl v prodlení s placením měsíčních splátek, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a prohlásila celý dluh splatným ke dni [datum] (výpis z účtu č. [č. účtu], historie úvěru, úrokový lístek, poslední výzva ke splacení a odstoupení od smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení úvěru předžalobní upomínkou ze dne [datum] (2x předžalobní upomínka ze dne [datum], 2x poštovní podací arch ze dne [datum]).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle ust. § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Mezi účastníky řízení byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. o. z., a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši [částka]. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni po uplynutí dohodnuté doby poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky.
13. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
14. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
15. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
16. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).
17. Sjednaný smluvní úrok ve výši 6,9 % ročně a RPSN ve výši 9,28 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
18. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), kdy soud výrokem II. zamítl část úroku z prodlení, která převyšovala sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
21. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.