Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], a, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka], žalovaný se navíc zavázal hradit úrok ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně proto zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Dlužná částka se tak skládá z jistiny ve výši [částka], poplatků úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného obchodního úroku ve výši [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum].
2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagovali na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka], žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] měsíčně s úrokem ve výši 7,90 % (smlouva o úvěru č. [hodnota], standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, sazebník žalobkyně, oznámení [právnická osoba]. o úrokových sazbách v českých korunách). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto došlo k zesplatnění úvěru žalobkyní ke dni [datum] (historický výpis úvěru, výzva k okamžitému splacení dluhů ze dne [datum]). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum] (předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch ze dne [datum], sledování zásilky č. [Anonymizováno]).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázal splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] měsíčně s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil.
11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
14. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
15. Sjednaný smluvní úrok ve výši 7,9 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
16. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).
17. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání návrhu na zahájení řízení) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.