Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 15,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do úroku ve výši 3,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované povinnost k zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši [částka] a platit úrok ve výši 15,9 % ročně, splátky byly splatné 20. dne v měsíci. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Pohledávka přešla na společnost Raiffeisenbak a. s. v důsledku fúze, následně byla pohledávka postoupena na společnost [Anonymizováno]. a smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena na žalobkyni. Pohledávka žalobkyně je tvořena nesplacenou jistinou ve výši [částka], nesplaceným smluvním úrokem ve výši [částka] a dlužným úrokem z prodlení ve výši [částka], žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 15,9 % a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, žalovaná je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalované v souladu s čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná ve stanovené lhůtě nereagovala na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně po zkoumání úvěruschopnosti žalované dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši [částka] a platit úrok ve výši 15,9 % ročně, splátky byly splatné 20. dne v měsíci (rámcová smlouva o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb, žádost o zřízení účtu ze dne [datum], potvrzení o zřízení účtu ze dne [datum], návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci č. [hodnota], akceptace návrhu na uzavření [Anonymizováno] na konsolidaci č. [hodnota], protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, produktové obchodní podmínky, sazebník, občanský průkaz žalované, výpisy z účtu č. [č. účtu], karta klienta, manuální vstup Konsolidovaného blacklistu). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne [datum] (výpisy z úvěru, prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne [datum]). Pohledávka přešla na společnost [Anonymizováno] důsledku fúze, následně byla pohledávka postoupena na společnost [Anonymizováno] s. a smlouvou o postoupení pohledávek byla postoupena na žalobkyni (rámcová smlouva č. 12/2023, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum], 2x přehled podacích čísel, podací arch, potvrzení úplaty, 2x oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací arch). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum] (2x předžalobní upomínka ze dne [datum], podací arch).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázala splácet s úrokem ve výši 15,9 % ročně. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. na smlouvu dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., zákoně o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak byla žalobkyně povinna před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost žalované, což žalobkyně učinila ověřením příjmů žalované a aktuální zadluženosti a nákladů na splátky jiných úvěrů, žalobkyně této povinnosti v posuzovaném případě dostála a smlouva o úvěru byla tudíž uzavřena platně. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátila, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Nároky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny ve smyslu § 1879 a násl. o. z.
9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
13. Sjednaný smluvní úrok ve výši 15,9 % je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka]. Dále jí přiznal nárok na zaplacení smluvního úroku, a to v kapitalizované výši a ve sjednané sazbě 15,9 % ročně za dobu do 90. dne prodlení žalované, tj. do [datum]. Od následujícího dne soud žalobkyni přiznal právo na úrok ve výši stanovené podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. ve výši 12 %. V rozsahu, v němž žalobkyně požadovala výrok vyšší, soud žalobu zamítl (výrok II.).
14. S ohledem na prodlení žalovaného soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, jehož výše je určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]..
16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.