Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 477 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 477 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit [země] – [název soudu] soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 477 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že na základě vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku namísto stravy ze dne 13. 3. 2020, [číslo jednací] byl žalovaný povinen vrátit odpovídající výši příspěvku namísto stravy v [anonymizováno] středisku [obec]. Žalovaný předmětnou částku nevrátil, a to ni v návaznosti na upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný je státním příslušníkem [anonymizováno], jde tedy o věc s cizím prvkem. Soud posuzoval pravomoc dle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu a žalovaný se ke dni zahájení řízení fakticky zdržoval na území České republiky.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.
5. Žalovaný pobýval v zařízení žalobkyně a byl mu vyplacen finanční příspěvek namísto stravy za období od [datum] do [datum] ve výši 1 592 Kč, přičemž tento příspěvek žalovaný osobně převzal dne [datum] (prokázáno výplatnicí pro klienta č. [anonymizováno]). Žalovaný však azylové zařízení dne [datum] opustil, čímž ztratil nárok na příspěvek. Dne [datum] bylo žalovanému ukončeno poskytování služeb, neboť bylo vyhověno žádosti o odchod na adresu do soukromí. Žalovaná částka ve výši 1 477 Kč představuje finanční příspěvek namísto stravy za 13 neobydlených dnů (prokázáno vyúčtováním, vč. podrobného rozpisu, oznámením o ukončení poskytování služeb). Vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku bylo provedeno dne [datum]. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil, a to ani v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne [datum] (prokázáno výzvou k úhradě vč. potvrzení o převzetí dokumentu).
6. Dle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1991 Sb. o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení poskytne a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a zákona o azylu. Dle odst. 4 s ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele a společně s ním posuzovaných osob (odstavec 3). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží. Finanční příspěvek se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.
7. Nárok žalobkyně tak byl posouzen dle § 42 odst. 1, 4 zákona o azylu, neboť v řízení bylo prokázáno, že částka odpovídající příspěvku namísto stravy, kterou žalovaný neobydlel, byla 1 477 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octil se s placením peněžitého dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a contrario, neboť žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala.
9. Dále soud rozhodoval o poplatkové povinnosti. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je od soudního poplatku osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o SOP“), uložil soud povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému, a to dle § 2 odst. 3 zákona o SOP, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku pak vychází z položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o SOP.
10. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. [obec] plnění dle § 149 odst. 1 o.s.ř.