Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 291 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 575 Kč za období od 27. 5. 2019 do 9. 10. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 291 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, který žalobkyně za období od 27. 5. 2019 do 9. 10. 2020 kapitalizovala částkou 575 Kč. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], kterou bylo pojištěno vozidlo tov. zn. Škoda, typ Octavia, [registrační značka]. První pojistné bylo sjednáno ve výši 6 438 Kč s čtvrtletní splatností. Žalovaná částka představuje dluh na pojistném, které žalovaný neuhradil za období od 18. 3. 2019 do 26. 5. 2019, respektive do 31. 5. 2019, když pojištění bylo ukončeno pro výpověď žalovaného s účinností ke dni 26. 5. 2019. Žalobkyně tak požaduje dlužné pojistné ve výši 4 291 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na urgence žalobkyně a předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 24. 3. 2021, když uvedl, že s rozsudkem souhlasí a domluví se s žalobkyní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V daném případě soud zjistil, že žalovaný je občanem Uzbekistánu, avšak v ČR má bydliště. Pravomoc českého soudu je dána v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012.
5. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne [datum] smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Škoda, typ Octavia, [registrační značka] Smlouva byla uzavřena s počátkem pojištění ode dne 18. 3. 2019 a s ročním pojistným ve výši 25 753 Kč, splatným čtvrtletně ve výši 6 438 Kč (pojistnou smlouvou). Součástí pojistné smlouvy byly také všeobecné pojistné podmínky žalobkyně. Žalovaný pojistné splatné dne 19. 5. 2020 neuhradil, a to ani v návaznosti na výzvu žalobkyně. Pojištění v důsledku výpovědi žalovaného zaniklo uplynutím dne 26. 5. 2019 (ukončením ze dne 17. 5. 2019, dodejkou). Pojistné za období od 18. 3. 2019 do 26. 5. 2019 činilo částku 4 937 Kč a poplatky za upomínání částku 280 Kč (předpisem pojistného).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřely pojistnou smlouvu dle ust. § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s ust. § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“). Žalovaný nezaplatil pojistné za období od 18. 3. 2019 do 31. 5. 2019 včetně, kdy byla plně kryta rizika z pojištění, porušil svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (ust. § 12 a § 13 z. p. o. v.). Žalovaný pojistné řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle ust. § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s ust. § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého plnění a podle ust. § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 760 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, tj. celkem 1 489 Kč. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.
9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.