Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 60 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 60 000 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 557 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se návrhem na vydání [Anonymizováno] podaným u zdejšího soudu dne 3. 3. 2025 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19. 3. 2024 [Anonymizováno], na základě které mu žalobce [Anonymizováno] dne 19. 3. 2024 zapůjčil částku 60 000 Kč. Splatnost [Anonymizováno] nebyla sjednána. Žalobce smlouvu vypověděl dne 17. 12. 2024, výpověď byla žalovanému doručena dne 18. 12. 2024, splatnost [Anonymizováno] tak nastala dne 30. 1. 2025. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes [Anonymizováno] upomínku ze dne 4. 2. 2025.
2. Žalobce je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v [Anonymizováno], žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v [Anonymizováno]. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobce na výzvu soudu sdělil, že souhlasí, a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19. 3. 2024 [Anonymizováno] [Anonymizováno], na jejímž základě mu žalobce [Anonymizováno] [Anonymizováno] dne 19. 3. 2024 [Anonymizováno] částku 60 000 Kč ([Anonymizováno] o provedení [Anonymizováno], [Anonymizováno] příkaz k úhradě). Splatnost [Anonymizováno] nastala výpovědí [Anonymizováno] žalobcem ke dni 30. 1. 2025 ([Anonymizováno] ze dne 13. 12. 2024 s [Anonymizováno] lístkem ze dne 17. 12. 2024, sledování [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]). Žalobce zaslal žalovanému [Anonymizováno] výzvu dne 4. 2. 2025 ([Anonymizováno] upomínka ze dne 4. 2. 2025, [Anonymizováno] lístek ze dne 4. 2. 2025, sledování [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobcem.
7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne [Anonymizováno].
8. Podle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.
9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla dle § 2390 o. z. uzavřena [Anonymizováno] dne 19. 3. 2024, kdy tohoto dne žalobce zaslal žalovanému částku 60 000 Kč převodem na účet. Splatnost [Anonymizováno] nastala dne 30. 1. 2025 v souladu s § 2393 odst. 1 o. z. v návaznosti na [Anonymizováno] žalobce ze dne 17. 12. 2024.
10. Žalovaný dlužnou částku do dne splatnosti nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario), kdy soud výrokem II. zamítl část úroku z prodlení, která převyšovala sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 557 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do dne 31. 12. 2024 a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní upomínka, podání návrhu na zahájení řízení) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v platném znění a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 700 Kč ve výši 2 457 Kč.
13. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.