Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách ve výši [částka]. Žalovaná zaplatila poslední splátku dne [datum]. Po tomto datu do podpisu smlouvy o postoupení zaplatila žalovaná částku [částka]. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a skládala se ze zůstatku dlužné jistiny ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 662,76 , úroků ve výši 19,98% ročně z [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05% z 6 902319 od [datum] do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Protože ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný ve stanovené lhůtě nereagoval na výzvu soudu k vyjádření s doložkou dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), postupoval soud podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o půjčce č. [hodnota], v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované půjčku [částka], kterou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka], a to v 59 týdenních splátkách po [částka] a poslední splátce ve výši [částka] s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem potvrdila převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti. Nedílnou součástí byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře smlouvy (Smlouva o půjčce č. [hodnota]). Dle článku 2 smluvních podmínek činí RPSN v případě splatnosti půjčky 60 týdnů 63,93 %. Výpočet RPSN je založen na předpokladu, že Smlouva bude trvat po dohodnutou dobu (ve smyslu článku 20, větě první Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce) (Smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka žalovaného uvedená v Seznamu postoupených pohledávek postoupena na žalobkyni s účinností k [datum] (Seznam postoupených pohledávek Smlouvy o postoupení pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (dopis ze dne [datum] a podací arch ze dne [datum]). Žalovaná byla dopisem ze dne [datum] vyzvána k úhradě dlužné částky (dopis ze dne [datum] a poštovní podací arch z [datum]). Dle žalobkyně žalovaná uhradila na základě shora uvedené smlouvy celkem [částka]. Žalovaná netvrdila, a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by uhradila více, než připouštěla žalobkyně.Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně sjednali dne [datum] smlouvu o půjčce, podle které žalovaná převzala částku [částka]. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala půjčku vrátit v šedesáti týdenních splátkách s tím, že první splátka byla splatná sedmý den po uzavření smlouvy (konečná splatnost nastala [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně sjednaly [datum] postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.S ohledem na okamžik vzniku závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen „obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do [datum] (§ 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.).Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák., která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., na jejímž základě přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku [částka], a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, [adresa], s. 1856). Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka] za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve splátkách po dobu 60 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých šedesáti týdnů, činila by výše úroku více než 70 % jistiny ročně. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 60 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2012 okolo 13 % ročně, RPSN okolo 16 %. S ohledem na výše uvedené nelze za této situace než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru a roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr přesahující průměrnou výši více než desetinásobně. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na www.nsoud.cz). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující.Vzhledem k tomu, že žalovaný povinnost vrátit půjčené peněžní prostředky řádně a včas nesplnil, vznikla mu dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. též povinnost k úhradě úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti podle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění platném a účinném do [datum] (v souladu s čl. II bodu 1 nařízení vlády č. 180/2013 Sb. a § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2013 Sb.). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla dle § 1879 a násl. o. z. pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně k uvedenému dni postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení předmětné pohledávky (zejm. pokud jde o způsobilost pohledávky být předmětem postoupení) vyhovovalo též předchozí právní úpravě obsažené v § 524 a násl. obč. zák. Žalobkyně byla tedy aktivně legitimována k uplatnění předmětné pohledávky, a proto soud výrokem I rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu půjčky ve výši [částka] a současně přiznal žalobkyni s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné jistiny půjčky i nárok na úrok z prodlení z této částky za dobu, za níž byl žalobou uplatněn.Ve zbývající části soud žalobu s ohledem na výše uvedené výrokem II zamítl, když smluvní ujednání o souhrnném poplatku včetně ujednání o způsobu jeho splácení, o která žalobkyně v tomto rozsahu své nároky opírala, shledal soud absolutně neplatnými pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly.