Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 033 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 33 320,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 166,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 876,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 846,83 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 353,88 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku [částka], a to v hotovosti. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to skrze informace přímo poskytnuté žalovaným a veřejně přístupných databází. Žalovaný za tímto účelem poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky. Žalovaný se tak zavázal splatit částku [částka] (součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka] s úrokovou sazbou ve výši [Anonymizováno] % ročně, částka za zpracování úvěru ve výši [částka], částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]). Celkovou částku se žalovaný zavázal splatit v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Dlužná jistina k datu [datum] činila dlužná jistina [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Celkem žalovaný uhradil částku [částka]. Žalobkyně se tak domáhala jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši [Anonymizováno] % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení ve výši [Anonymizováno] % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Předžalobní upomínka byla zaslána.
2. Žalovaný se k nároku žalobkyně nevyjádřil.
3. Soud projednal věc dle ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil bez omluvy, ač k němu byl řádně a včas předvolán.
4. Z provedeného dokazování učinil soud následující zjištění:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy č. [hodnota] úvěruschopnost žalovaného, a to skrze informace jím poskytnuté. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení a je svobodný. Pracuje na plný úvazek a jeho čistá mzda činí [částka], hradí další splátky a odhadované měsíční výdaje činí [částka] (viz zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota]. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], z toho [částka] byla použita na splacení jiného dluhu žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovanému tak byla vyplacena částka [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek ve výši [částka] (součet kapitalizovaných úroků ve výši [částka], částka za zpracování úvěru ve výši [částka], částka za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]). Úroková sazba činila [Anonymizováno] %, RPSN činilo [Anonymizováno] %. Žalovaný se dlužnou částku ve výši [částka] zavázal uhradit v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]).
7. Žalovaný na předmětný dluh celkem uhradil [částka] (viz tabulka umoření, přehled plateb, vyjádření žalobkyně).
8. Pohledávka byla postoupena žalobkyni dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena v dopise ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky [datum]).
9. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k uhrazení dlužné částky (viz výzva ke splnění z [datum]).
10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu č. [hodnota]. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy č. [hodnota] úvěruschopnost žalovaného, a to skrze informace jím poskytnuté. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení a je svobodný. Pracuje na plný úvazek a jeho čistá mzda činí [částka], hradí další splátky a odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Dle smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka], z toho částka [částka] byla použita na splacení jiného dluhu žalovaného vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Žalovanému tak byla vyplacena částka [částka]. Poplatek činil částku [částka]. Úroková sazba byla sjednána na [Anonymizováno] %, RPSN činilo [Anonymizováno] %. Žalovaný celkem uhradil [částka]. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.
11. Na základě skutkových zjištění učiněných z provedeného dokazování soud věc po právní stránce posoudil takto:
12. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru dle ust. 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele (ust. § 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (ust. § 420 a ust. § 1810 a násl. o. z.). Smlouva tak rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud se primárně zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel (v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele (v tomto případě žalovaného), a to na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pak poskytne úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti daný úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci (ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud je úvěr poskytnut v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je smlouva neplatná. Soud k této neplatnosti je povinen přihlédnout i bez návrhu. Spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem (ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána úvěruschopnost žadatele (myšl. žalovaného), nicméně toto zkoumání nebylo řádné. Právní předchůdkyně žalobkyně získala informace přímo od žalovaného, nadto soud uvádí, že výplatní pásky nebyly v řízení doloženy. De facto tak nelze ani ověřit závěr žalobkyně o příjmech žalovaného. Výdajová stránka byla pouze odhadnuta na částku [částka], nebyla žádným způsobem zjištěna. Ohledně výdajové stránky tak žalobkyně vycházela z pouhých tvrzení žalovaného. K řádnému zkoumání úvěruschopnosti tak žalobkyni chybí rovněž doklady o jeho výdajové stránce, např. doklady o výši plateb za bydlení, výpisy z účtu a jiné (v případě nájmu např. nájemní smlouva). Žalobkyně však v projednávaném případě neměla žádné informace ohledně výdajové stránky žalovaného a nemohla tak učinit informovaný závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet.
15. V tomto směru lze žalobkyni odkázat na již bohatou judikaturu soudů vyššího stupně, jako např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se mimo jiné uvádí, že „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit“. Stejně tak v této projednávané věci žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z ničím nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Rovněž lze žalobkyni odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39), kde se uvádí, že „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“. Rovněž lze odkázat na Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022. Zde se uvádí, že hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání příjmové a výdajové stránky dlužníka. Jak příjmy, tak výdaje musí být pro účely posouzení úvěruschopnosti zjištěny. Pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti nestačí. Soud si je vědom, že citovaná judikatura míří na dnes již neplatnou právní úpravu zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně uvedené požadavky na poskytovatele úvěrů se nezměnily ani v kontextu nové právní úpravy. Uvedená rozhodnutí tak jsou aplikovatelná i na projednávanou věc.
16. V otázce splatnosti dlužné částky soud vycházel jak z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale i z dostupné judikatury vyšších soudů. V citovaném ustanovení se uvádí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu tohoto ustanovení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kde se uvádí, že „Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud“. Lze tak uzavřít, že pokud je úvěrová smlouva neplatná z důvodu, že poskytovatel nezkoumal řádně úvěruschopnost spotřebitele, není spotřebitel v prodlení se splácením svého závazku, ale splatnost je mu určena až soudem, a to dle jeho možností.
17. Soud tak dospěl k závěru, že uvedená smlouva je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z nepodložených informací poskytnutých žalovaným, resp. informace, které měla k dispozici, nevyhodnotila s náležitou péčí a řádně a výdajovou stránku neměla jakkoliv doloženou. Smlouva byla shledána neplatnou jako celek. Žalobkyně tak nemá nárok na zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši [Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši [Anonymizováno] % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Smluvní úroky z prodlení byly zamítnuty na základě neplatnosti úvěrové smlouvy. Zákonný úrok z prodlení byl zamítnut s ohledem na to, že žalovaný dosud není v prodlení se splácením svého dluhu. Soud tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky odpovídající nevrácené části poskytnutých prostředků ve výši [částka] ([částka] /částka reálně poskytnutá žalovanému na převodem na jeho účet/ minus [částka] /částka splacená žalovaným/), přičemž povinnost k zaplacení byla uložena ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaný byl v řízení pasivní a soud tak neshledal důvod pro poskytnutí lhůty delší (výrok I a II tohoto rozsudku). Soud vycházel z částky reálně žalovanému poskytnuté, neboť dohoda o konsolidaci, jež je součástí úvěrové smlouvy, je rovněž absolutně neplatná, a to dle § 580 odst. 2 a § 588 o. z. K uvedenému soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. 28 Cdo 2221/2013), dle které lze započítat pouze pohledávky existující. K platnému započtení tak podle § 1982 o. z. nedošlo pro neexistenci pohledávky žalovaného. A nemohlo tak dojít uvedenou dohodou o konsolidaci o ponížení dluhu žalovaného z druhé smlouvy. Žalobkyně žalovanému částku [částka] ani nevyplatila, ani mu jinak takové plnění neposkytla, protože si uvedenou částku sama převedla na svůj účet (pro srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2025, č. j. 30 Co 249/2025-71).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III tohoto rozsudku, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to proto, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.