Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku, [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že mezi obchodní společností [Anonymizováno]. (dále jen „původní věřitel“) a žalovaným byla dne [datum] distančním způsobem uzavřena [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno] “) a žalovanému poskytnut [Anonymizováno] v částce [částka] splatný dne [datum]. Původní věřitel posuzoval před uzavřením [Anonymizováno] žalovaného. Žalobkyně k tomu konkrétně uvedla následující: „Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí [částka]. [Anonymizováno] jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází [Anonymizováno]. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o [Anonymizováno].“ Žalovaný však poskytnutý [Anonymizováno] ve výše uvedené době splatnosti nevrátil. Pohledávka za žalovaným vzniklá ze [Anonymizováno] byla na základě [Anonymizováno] ze dne [datum] postoupena žalobkyni.
2. Ve věci byl dne [datum] vydán [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [RČ] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] jenž byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne [datum]. Žalovaný podal proti uvedenému rozhodnutí dne [datum] (tj. ve lhůtě) odpor. V něm mj. uvedl, že nárok uplatňovaný žalobou neuznává, neboť původní věřitel řádně neposuzoval jeho úvěruschopnost, a [Anonymizováno] je proto absolutně neplatná. Žalobkyně pak podle jeho názoru nemá nárok ani na vydání bezdůvodného obohacení, neboť jím provedené úhrady (celkem [částka]) převyšují poskytnutou jistinu.
3. Žalobkyně na toto vyjádření žalovaného reagovala replikou ze dne [datum], v níž k posuzování úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem v podstatě zopakovala svá dřívější tvrzení (vizte výše). Nově však specifikovala, že žalovaný uhradil celkem částku [částka] a ona nabyla od původního věřitele pohledávku v částce [částka] sestávající z nesplacené [Anonymizováno] v částce [částka], náhrady účelně vynaložených nákladů v částce [částka] a úroků kapitalizovaných částkou [částka].
4. První jednání ve věci se uskutečnilo dne [datum]. Žalobkyně svou neúčast předem omluvila s tím, že nechce navyšovat náklady řízení, neboť žalovaný je v řízení od počátku nečinný a netvrdil, ani neprokázal žádné skutečnosti rozporující žalobou vznesený nárok. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalobkyně.
5. V řízení byl prokázán tento skutkový stav:
6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne [datum] distančním způsobem uzavřena [Anonymizováno]. Žalovanému tak byl poskytnut k čerpání úvěrový limit ve výši [částka] při úrokové sazbě ve výši 146,949 % ročně a roční procentní sazbě nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 299,98 %. Čerpaný [Anonymizováno] měl být splácen ve stejných měsíčních splátkách počínaje měsíc po dni prvního čerpání (prokázáno: [Anonymizováno]; Standardními informaci o [Anonymizováno]; [Anonymizováno] podmínkami).
7. Výše uvedený úvěrový limit byl žalovaným čerpán následovně: dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Celkem tak žalovaný čerpal částku [částka]. (prokázáno: [Anonymizováno] na č. l. 21).
8. Žalovaný provedl následující úhrady: dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Celkem tak žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku [částka] ([Anonymizováno] na č. l. 21; [Anonymizováno] z [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalovaného na č. l. 9; [Anonymizováno] na č. l. 10).
9. Po výše zmíněných transakcích byla dlužná jistina původním věřitelem vyčíslena na částku [částka] s úrokem kapitalizovaným celkem částkou [částka] a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v celkové částce [částka] (prokázáno: [Anonymizováno] splatnou dne [datum]).
10. Pohledávka za žalovaným vzniklá ze [Anonymizováno] v částce [částka] byla na základě [Anonymizováno] na opakované postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o tomto postoupení informován (prokázáno: [Anonymizováno] na opakované postoupení pohledávek ze dne [datum] + Dodatkem č. [hodnota] ze dne [datum]; [Anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne [datum] + [Anonymizováno] výzvou z téhož dne).
11. Po právní stránce soud věc posoudil takto:
12. Soud v prvé řadě uvádí, že žalobkyně chybně definovala předmět řízení; reálně měla nárokovat toliko částku [částka] s příslušenstvím, neboť podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jsou úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky příslušenstvím pohledávky. Dále soud uvádí, že [Anonymizováno] posoudil jako [Anonymizováno] o [Anonymizováno] podle § 2395 o. z. Původní věřitel [Anonymizováno] uzavíral coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. [Anonymizováno] poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „[Anonymizováno] “, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona). Podle § 86 Zákona měl tedy původní věřitel povinnost posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně od žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. [Anonymizováno] pak měl původní věřitel podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel úvěruschopnost žalovaného posuzoval, avšak nepředložila k tomuto jediný důkaz. Svou neúčastí na jednání ve věci se navíc v tomto směru připravila o poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Podle § 87 odst. 1 Zákona soud proto shledal [Anonymizováno] absolutně neplatnou. Z databáze ČNB ARAD soud navíc zjistil, že RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v době uzavření Smlouvy (leden 2024) toliko 9,68 %. Úrokové sazby byly tudíž logicky ještě o něco nižší. [Anonymizováno] [Anonymizováno] soudu ČR pak nepovažuje za rozporný s dobrými mravy úrok, který je toliko 2násobkem či 3násobkem úrokové míry peněžních ústavů (sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sjednaný úrok ve výši 146,949 % ročně je proto za těchto východisek zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy, a představuje tak další důvod absolutní neplatnosti Smlouvy.
14. Podle § 87 odst. 1 Zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vůči obecné právní úpravě bezdůvodného obohacení obsažené v § 2991 o. z. Současně jde též o soukromoprávní sankci postihující poskytovatele úvěru. Ten má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v době podle § 87 odst. 1 Zákona (srov. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
15. Vzhledem k absolutní neplatnosti [Anonymizováno] je lhostejné, jakým způsobem původní věřitel úhrady žalovaného započetl. Soud proto při výpočtu výše jistiny, jíž je žalovaný povinen vrátit, vyšel z toho, že žalovaný čerpal celkem částku [částka] a uhradil celkem částku [částka] (srov. vzájemně odst. 7 a 8 tohoto odůvodnění). Žalovaný tedy poskytnutou jistinu původnímu věřiteli vrátil, pročež soud shledal tento nárok žalobkyně jako nedůvodný, a ve výsledku tak žalobu zamítl jako celek.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, 1 × vyjádření ve věci samé, 1 × účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.