Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 17 850 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 039,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 47 850 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným dne 28. 8. 2023, 30. 8. 2023, 31. 10. 2023, 3. 11. 2023, 8. 11. 2023 a 10. 11. 2023 uzavřela [Anonymizováno] č. [hodnota] (dále jen „[Anonymizováno] “) a současně poskytla žalovanému na jeho [Anonymizováno] účet č. [č. účtu] (dále jen „[Anonymizováno] “) [Anonymizováno]. Ten byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný se zavázal hradit měsíčně úrok přirostlý za uplynulé období. Úroková sazba přitom činila 40 % p. m. z jistiny. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si účastníci ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z částky po splatnosti. Žalovaný však nehradil řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr ke dni 1. 3. 2024 zesplatnila. Žalovaný neuhradil ničeho, a je proto žalobkyni dlužen jistinu v částce 30 000 Kč, zmíněný úrok kapitalizovaný za první měsíc částkou 12 000 Kč a zmíněnou smluvní pokutu z jistiny kapitalizovanou od 2. 3. 2024 (1. den prodlení) do 13. 9. 2024 (odeslání [Anonymizováno] výzvy) částkou 5 850 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Mezi účastníky byla dne 28. 8. 2023 distančním způsobem uzavřena Smlouva. Žalobkyně se tak zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se naopak zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % p. m. (prokázáno Smlouvou).
6. Žalobkyně před uzavřením [Anonymizováno] posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím doložených [Anonymizováno] pásek (prokázáno [Anonymizováno] páskami žalovaného za období měsíců [Anonymizováno] až [Anonymizováno] 2023).
7. Žalovaný [Anonymizováno] čerpal následovně: dne 28. 8. 2023 částku 8 000 Kč, dne 30. 8. 2023 částku 2 000 Kč, dne 31. 10. 2023 částku 8 000 Kč, dne 3. 11. 2023 částku 2 000 Kč, dne 8. 11. 2023 částku 8 000 Kč a dne 10. 11. 2023 částku 2 000 Kč (prokázáno [Anonymizováno] z účtu žalobkyně; [Anonymizováno] z [Anonymizováno] na č. l. 24).
8. Žalobkyně dne 27. 2. 2024 přistoupila k zesplatnění [Anonymizováno] pro porušení [Anonymizováno] žalovaným; ten byl současně vyzván k úhradě částky 83 260 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od doručení dané výzvy (prokázáno [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 27. 2. 2024).
9. Žalovaný neuhradil ničeho, pročež mu byla zaslána předžalobní výzva (prokázáno [Anonymizováno] výzvou ze dne 13. 9. 2024 + [Anonymizováno] lístkem z téhož dne).
10. Zjištěný skutkový stav věci soud po právní stránce posoudil takto:
11. Smlouva uzavřená mezi účastníky je svou podstatou [Anonymizováno] dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž platí, že žalobkyně ji uzavírala coby podnikatel ve smyslu § 420 o. z., zatímco žalovaný tak činil coby spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. [Anonymizováno] poskytnutý žalovanému je tudíž úvěrem spotřebitelským ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „Zákon“, k působnosti Zákona vizte § 4 Zákona), pročež měla žalobkyně podle § 86 Zákona povinnost posoudit před poskytnutím [Anonymizováno] úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně žalovaného. Podstatou posouzení úvěruschopnosti je přitom podle odst. 2 uvedeného zákonného ustanovení zjistit, zdali bude spotřebitel (v daném případě žalovaný) schopen splácet sjednané splátky, k čemuž je nezbytné provést zejm. porovnání jeho příjmů a výdajů. Úvěr pak měla žalobkyně podle odst. 1 uvedeného zákonného ustanovení poskytnout žalovanému pouze tehdy, jestliže z takového posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
12. Z prokázaného skutkového stavu je ovšem zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 Zákona posuzována nebyla, když jako podklad sloužily toliko výplatní pásky žalovaného. Žalobkyně tak jistě získala přehled o příjmech žalovaného, nikoli však o jeho výdajích. Ačkoli tedy měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přesto mu jej poskytla. S odkazem na § 87 odst. 1 Zákona proto soud [Anonymizováno] považuje za absolutně neplatnou. Nadto soud podotýká, že Smlouvu lze za absolutně neplatnou považovat též vzhledem k výši smluvního úroku, jež je již na první pohled v rozporu s dobrými mravy.
13. Žalobkyně tudíž plnila žalovanému bez právního důvodu, a má proto podle § 2991 o. z. nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně přitom tvrdila, že jí žalovaný na jistině dluží částku 30 000 Kč a v řízení bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku skutečně čerpal. Soud proto bezdůvodné obohacení, které uložil žalovanému vydat, stanovil na tuto částku. Současně, podle § 1970 o. z., přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 30 000 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení. Počátek prodlení soud stanovil podle § 573 o. z. při znalosti data odeslání předžalobní výzvy.
14. Co do částky 17 850 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení soud žalobu vzhledem k absolutní neplatnosti [Anonymizováno] zamítnul.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 039,37 Kč, přičemž tato částka představuje 25,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 47 850 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř.