Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 270 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru číslo [hodnota] -[Anonymizováno], na základě které mu poskytla úvěr ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč). Úvěr měl žalovaný splácet týdně splátkami ve výši 455 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný splácel nepravidelně. Ačkoliv by splatnost pohledávky žalobkyně nastala již mnohem dříve, žalobkyně jako datum splatnosti určuje na [datum]. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně opatřila informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům, vč. Čestného prohlášení klienta (žalovaného) o výši závazků, a dále využila databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti [právnická osoba] (http://www.[Anonymizováno].cz/), kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz/), kontrolu zaměstnání telefonicky, kontrolu platební historie klienta u žalobkyně, využila také odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a karty klienta externího zprostředkovatele.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž žádala z důležitého důvodu o odročení. Žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.
4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
5. Žalobkyně a žalovaný dne [datum] podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 27 270 Kč, a to v 60 týdenních splátkách, splatnost první splátky [datum], poté každá další splátka do 7 dní, přičemž podpisem smlouvy žalovaný stvrdil převzetí poskytnuté částky v hotovosti (Smlouva o spotřebitelském úvěru, smluvní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).
6. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjistila, že žalovaný má [Anonymizováno] [Anonymizováno], je [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], resp. v režimu [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] majitelem [Anonymizováno] ani [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] ani [Anonymizováno] [Anonymizováno], nikdy neměl u žalobkyně úvěr (Evidenční karta klienta).
7. Žalovaný úvěr dle sjednaných podmínek nesplácel, zaplatil pouze jednorázově částku 2 000 Kč (Listina s názvem Informace o smlouvě s předpisem dílčích splátek a informací o zaplacení).
8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného z úhradě dluhu předžalobní upomínkou (Výzva k úhradě vč. informací o podání zásilek).
9. Z těchto skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
10. Žalobkyně na základě s žalovaným podepsané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 000 Kč.
11. Po právní stránce soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Protože se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, stíhala žalobkyni jako věřitele povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listinných důkazů žalobkyně však nevyplývá, na základě jakých podkladů byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, a zda vůbec k takovému zkoumání došlo. Nebylo nijak doloženo, že by byly ověřovány příjmy žalovaného (např. pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z účtu), natož výdaje. Nebylo ani posuzováno, zda žalovaný má jiné dluhy a zda tyto splácí. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.
12. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení, po odečtení již uhrazené částky (15 000 Kč – 2 000 Kč), která je splatná v nové přiměřené době splatnosti (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. Protože žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, určil tuto lhůtu soud, a to v délce 30 dnů s přihlédnutím k tomu, aby byla lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).
13. Co do požadavku na zaplacení smluvního úroku a sjednaných poplatků soudu s ohledem na výše uvedený závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a speciality zákona o spotřebitelském úvěru ve vztahu k právní úpravě bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků na ni nepřiznal právo, když žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný (výrok III.).