47 C 445/2024

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vč. poplatku za jeho poskytnutí ve výši [částka], tj. celkovou částku ve výši 21 589, vrátit do [datum]. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru ve sjednaném termínu splatnosti nesplatil. Ode dne [datum] se tak ocitl v prodlení, v jehož důsledku vzniklo právní předchůdkyni právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že právní předchůdkyně byla posuzována v souladu s § 86 odst. 1 a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí, prostřednictvím vyplněné Žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl mj. údaje o zaměstnání, své měsíční příjmy a výdaje. Žalovaný byl na základě těchto údajů vyhodnocen jako způsobilý ke splácení úvěru s přihlédnutím k požadované výši, neboť měsíčně žalovanému zbývalo k úhradě ostatních závazků cca [částka], tedy dostatečná rezerva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal dne [datum] v nepřítomnosti obou účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“), jelikož právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl řádně předvolán.

4. Zdejší soud provedl při jednání listinné důkazy navržené žalobkyní, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno]. byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě, které se úvěrující společnost zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši [částka], a to jako úvěr bezúčelový s úrokovou sazbou 36 % ročně. V rámci smlouvy byla ujednána RPSN ve výši 596,65 % a v případě překročení doby splatnosti byla RPSN sjednána ve výši 8 295,61 %. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum]).

6. Z listiny s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum] soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a společností [Anonymizováno]. byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě, které se úvěrující společnost zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši [částka], a to jako úvěr bezúčelový s úrokovou sazbou 36 % ročně. V rámci smlouvy byla ujednána RPSN ve výši 596,65 % a v případě překročení doby splatnosti byla RPSN sjednána ve výši 8 295,61 %. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením úvěrové smlouvy informace o spotřebitelském úvěru (formulářem pro standartní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Dále soud vzal za prokázané, že mezi společností [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. jako postupitelem a [Jméno žalobkyně]. jako postupníkem, byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které byly mezi stranami ujednány podmínky pro postoupení pohledávek. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že strany se zavazují za splnění dalších podmínek uzavřít dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, a to do 5 pracovních dní od písemného potvrzení postupníka o souladu předloženého portfolia s dojednanými podmínkami, a to podle vzoru, který je přílohou rámcové smlouvy (rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]).

8. Dále soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], a dále rovněž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky na základě výzev ze dne [datum], [datum]. [datum], [datum], a předžalobní výzvou ze dne [datum] (oznámením ze dne [datum] vč. podacího lístku, výzvami ze dne [datum], [datum], [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] vč. podacího lístku).

9. Z listiny s názvem: Potvrzení o platbě vystavené dne [datum] má soud za prokázané provedení platby ve výši [částka] na účet č. [č. účtu] z účtu č. [č. účtu] pod variabilním symbolem č. [var. symbol].

10. Z listiny s názvem: Potvrzení o provedení transakce s datem zaúčtování 18. 12. 20223 soud zjistil, že z účtu [č. účtu] (majitel účtu [Jméno žalobkyně].) byla poukázána na účet [č. účtu] částka v Kč, jejíž výše je začerněna (není čitelná) a jednalo se o úhradu portfolia od , Anonymizováno11. Z listiny s názvem: Žádost o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že jsou zde uvedeny „informace o Úvěrovanému“ soud vzal za prokázané, že při poskytnutí úvěru bylo vycházeno z toho, že žalovaný je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem [částka] a výdaji v celkové výši [částka], které sestávají z částky [částka] jako splátek bankovních úvěrů, částky [částka] jako splátek nebankovních úvěrů, částky [částka] jako ostatních výdajů. Dále bylo uvedeno, že náklady na bydlení jsou hrazeny rodiči bez uvedení jejich výše.12. Z listiny s názvem: Úvěruschopnost klienta k půjčce č. [hodnota] soud zjistil, že maximální výše pro poskytnutí úvěru byla stanovena na výši [částka]. Dále soud vzal za prokázané, že v tomto dokumentu byly evidovány výdaje na bankovní a nebankovní úvěry, a to v částce [částka]. Poskytovaná půjčka měla být druhá v pořadí, přičemž limit zadlužení žalovaného byl stanoven na 90 %.13. Zdejší soud dále provedl důkaz listinou s názvem potvrzení o platbě ze dne [datum], ze které vzal za prokázané, že na bankovní účet právní předchůdkyně byla z účtu č. [č. účtu] zaslána dne [datum] platba ve výši [částka]. Zdejší soud dospěl k závěru, že číslo bankovního účtu koresponduje s číslem bankovního účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Nicméně v této souvislosti soud poukazuje na to, že na základě této listiny nelze mít za prokázané, že provedená platba souvisí se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], neboť platba byla provedena dne [datum], tedy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, když tato byla uzavřena až dne [datum].14. Dále zdejší soud provedl důkaz listinou s názvem dílčí smlouva o postoupení pohledávek (nedatovaná). K uvedené smlouvě ale soud uvádí, že tato neobsahuje podpisy smluvních stran. V daném případě se tak jedná toliko o návrh, ze kterého nelze mít za prokázané, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní řádně uzavřena, a že tedy došlo k postoupení předmětné pohledávka za žalovaným na žalobkyni. K uvedenému závěru soud dospěl s přihlédnutím k tomu, že k důkazu byla navrhnuta toliko rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ze které vyplývá ujednání stran uzavřít dílčí smlouvu v písemné formě.15. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:16. Podle § 1727 o. z. každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.17. Podle § 564 o. z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“): „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“19. Dle § 1880 odst. 1 o. z.: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“20. Podle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“22. Na základě shora uvedeného, tedy soud dospěl k závěru, že v řízení nebyla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně, a tedy, že byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, neboť doložená smlouva nebyla podepsána. V dané souvislosti zdejší soud vycházel z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, která jasně stanovila pro postoupení dílčích pohledávek písemnou formu ve vzorové podobě, přičemž z ustanovení § 12 rámcové smlouvy vyplývá, že všechny změny rámcové smlouvy musí být učiněny v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Z daného ujednání má soud za to, že strany si stanovily pro uzavření dílčích smluv písemnou formu. Tato dohoda však mohla být měněna pouze na základě projevu vůle v téže nebo přísnější formě. V řízení nebylo prokázáno, že by k takové dohodě došlo, ani nebylo prokázáno např. dodatečné potvrzení uzavření dílčí smlouvy, na základě, které byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a především v řízení nebylo ani tvrzeno, že k uzavření dílčí smlouvy došlo jinou formou.23. Nepřítomností žalobkyně při jednání dne [datum] se žalobkyně připravila o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Zdejší soud tedy má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání vlastnického práva k předmětné pohledávce za žalovaným, neboť nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, a nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno, že smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. V tomto případě tedy žalobkyně neunesla rovněž břemeno tvrzení o způsobu uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a soudu tak zůstala neobjasněna otázka, zda a v jakém formě byla smlouva uzavřena.24. Zdejší soud se však dále nad rámec uvedeného zabýval rovněž otázkou posouzení úvěruschopnosti na straně žalovaného.25. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“26. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“27. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“28. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“29. Podle rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“31. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně se při jejím zkoumání spolehla pouze na údaje tvrzené žalovaným bez dalšího ověření. Ze všech předložených dokumentů vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru již čerpal další bankovní a nebankovní úvěry, na které měsíčně vynakládal částku ve výši [částka], přičemž i tento předmětný úvěr byl druhým v pořadí. Tato skutečnost měla vést právní předchůdkyni žalobkyně ke zvýšené obezřetnosti a ověření výdajové složky žalovaného. Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že z předložených listin a i s ohledem na žalobní tvrzení, že žalovaný ničeho neuhradil, je zřejmé, že žalovaný úvěruschopný v době poskytnutí úvěru nebyl.32. Dále soud poukazuje na to, že v posuzovaném případě bylo ve smlouvách o spotřebitelském úvěru uvedeno, že RPSN činí 596,65 % a v případě překročení splatnosti činí 8 295,61 %.Z databáze [Anonymizováno] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v měsíci 10,17 %. Ve smlouvě byla tedy více než 58násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, pročež je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná i podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), nikoli však násobkem takto vysokým.33. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny.34. I v takovém případě ale nebylo možné návrhu žalobkyně vyhovět, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému byl úvěr poskytnut a v jaké výši, když v dané souvislosti nebyly učiněny žádné důkazní návrhy (např. doložení poskytnutí úvěru), a tedy nebyla prokázána výše případného bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně. Svou neúčastí u ústního jednání se žalobkyně připravila o poučení podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř., a to v tomto případě k otázce posouzení úvěruschopnosti a rovněž výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.35. Na základě všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, neboť doložená smlouva nebyla předložena s podpisy stran (pokud by měla být uzavřena v písemné formě) a v řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že byla uzavřena jiným způsobem a tedy došlo pouze k nedodržení formy smlouvy, což by způsobilo pouze neplatnost relativní. I kdyby byla otázka formy smlouvy vyřešena a v řízení bylo prokázáno, že k jejímu uzavření došlo, žalobkyně neprokázala výši bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného. Zdejší soud proto žalobu v plném rozsahu zamítnul (výrok I.).36. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem II. dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a žalobkyně by byla povinna hradit jeho náklady. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).