Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 592,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 024 Kč, částky 212,23 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 51616,27 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 51616,27 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 51 616,27 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 488,33 Kč od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 074 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 51 828,50 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výroku II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [IBAN], jako dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota], na základě kterého mu poskytla částku 51 673 Kč. Před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to nejen z jeho prohlášení, ale též z nezávisle ověřitelných údajů. Žalovaný přestal dluh splácet, pročež došlo k jeho zesplatnění, kdy z dluhu uhradil 1 080,73 Kč. Dále žalovanému vznikl nepovolený debet na účtu založeném dle výše uvedené rámcové smlouvy ve výši 212,23 Kč. Žalovaný nezaplatil z dlužné částky ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byl úvěr poskytnut v České republice. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 1 závěrečných ustanovení obchodních podmínek žalobkyně, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.
5. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty podstatné informace o úvěru (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dne [datum] spolu účastníci uzavřeli rámcovou smlouvou č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného účet. Ten se zavázal udržovat kladný zůstatek a případný záporný zůstatek na účtu doplatit do 5 pracovních dnů od upozornění žalobkyně na přečerpání (zjištěno z této rámcové smlouvy, z obchodních podmínek žalobkyně účinných od [datum] a z ceníku účinného od [datum]). Konečný zůstatek žalovaného byl k [datum] v záporné výši -212,23 Kč (zjištěno z výpisu z běžného účtu od [datum] do [datum]).
6. Dne [datum] spolu účastníci uzavřeli dodatek č. [hodnota] k uvedené rámcové smlouvě, který byl smlouvou o úvěru č. [IBAN], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 51 673 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 17,90 % ročně (zjištěno z tohoto dodatku, obchodních podmínek, podmínek pro používání úvěru, ceníku účinného od [datum]). Tuto částku zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum] (zjištěno z dokladu o načerpání úvěru). Žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, pro což byl celý dluh zesplatněn, přičemž žalovaný zaplatil pouze částku 1 080,73 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře, přehledu plateb a zesplatňujícího dopisu).
7. Před uzavřením smlouvy zjistila žalobkyně, že žalovanému byl poskytnut celkem [hodnota] nesplátkový úvěr, přičemž nemá žádné dluhy po splatnosti (zjištěno z úvěrové zprávy žalovaného). Jednalo se o kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč, který mu byl poskytnut žalobkyní na základě dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] ke shora uvedené rámcové smlouvě (zjištěno z tohoto dodatku a z podmínek pro používání kontokorentu). Žalovaný uvedl, že má disponibilní příjem 4 000 Kč měsíčně z [Anonymizováno], přičemž výdaje jeho domácnosti činí 15 606 Kč. Tyto údaje nijak nedoložil, přičemž žalobkyně dospěla k závěru, že jeho výdaje činí dle expertní analýzy 9 636,15 Kč (zjištěno z Potvrzení o úvěruschopnosti žadatele).
8. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.
9. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byla žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuta částka 51 673 Kč, ze které žalovaný zaplatil pouze 1 080,73 Kč. Stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně pouze z tvrzení žalovaného a z výpisu z bankovních a nebankovních registrů.
10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o neunesení důkazního břemene, neboť se sama dobrovolně neúčastnila jednání ve věci samé. Toto poučení je přitom poskytováno pouze při jednání.
18. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a z výpisů z registrů, což je soudní praxí konzistentně shledáváno jako nedostatečné. Pokud žalovaný ve svých příjmech uvedl pouze příjem z [Anonymizováno] ve výši 4 000 Kč, tak i pokud by tento příjem doložil, je zřejmé, že nebude poskytnutý úvěr schopen splatit. Dle ustálené soudní praxe je přitom třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
19. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se dlouhodobě zabývá též Soudní dvůr Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. C-755/22, uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. I Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet ani z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn.
20 Cdo 3436/2024 ze dne 15. 1. 2025). Úvěruschopnost je tak třeba zkoumat důkladně a v případě nejasností o jejich určité složce je třeba postavit najisto, že úvěrovaný bude schopen dluh splácet.20. Úvěrová smlouva je tedy absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení úroků.
21. Žalovanému byla poskytnuta částka 51 673 Kč a vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu a žalobkyně tak nemá nárok na žalované příslušenství. V rámci splácení již žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 1 080,73 Kč a zbývá mu tedy zaplatit 50 592,27 Kč. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Co do této částky je tak žaloba důvodná, ve zbytku byla zamítnuta.
22. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení zcela pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako 3denní.
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, když byl její procesní neúspěch pouze nepatrný (2,40 %). Její náklady jsou tvořeny čistě soudním poplatkem ve výši 2 074 Kč, kdy náhradu jiných nákladů nepožadovala.