Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 7 644,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 644,70 Kč od [datum] do [datum], spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 644,70 Kč od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 644,70 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl žalovaný splatit nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, ale peněžní prostředky do uvedeného data splatnosti nevrátil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a úroku z prodlení z částky 14 644,70 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru dne [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani přes předžalobní výzvu žalobkyně zaslanou dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 30 dní. Žalovaný se zavázal úvěr splatit jednorázově ke dni [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a smluvním úrokem. Zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně. RPSN činilo dle smlouvy 9 202,60 %. V čl. VII. odst. 2. smlouvy byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný neuhradil k datu splatnosti úvěru ani k datu podání žaloby ničeho (zjištěno z: Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum]; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]; Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum]; Sdělení banky ohledně účtu žalovaného ze dne [datum]).
6. Společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , postoupila pohledávku za žalovaným ve výši 14 644,70 Kč na žalobkyni Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován (zjištěno z: Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] + Seznam postoupených pohledávek; Rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum] vč. Dodatku č. [hodnota]; Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]).
7. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu (zjištěno z: předžalobní výzva ze dne [datum] s potvrzením o podání ze dne [datum]). Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.
8. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, jenž byl žalovaný povinen splatit jednorázově do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a smluvním úrokem. Zápůjční úroková sazba činila 40 % ročně. RPSN činilo 9 202,60 %. Pro případ prodlení si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný ke dni splatnosti úvěru ničeho neuhradil. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným ve výši 14 644,70 Kč postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.
9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
10. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
11. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a smluvním úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 7 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
19. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 9 202,60 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v květnu 2024 8,86 %. Ve smlouvě byla více než 1000násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je v rozporu s dobrými mravy úrok, který je byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 ze dne 24. 1. 2007 a sp. zn.
21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).21. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Žalobkyni tak nevzniklo právo na zaplacení požadovaného poplatku za poskytnutí úvěru ani jiných obdobných plateb.
22. Vzhledem k absolutní neplatnosti posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 a násl. o. z., nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. 7 000 Kč, kdy soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný neuhradil ničeho. O tuto částku se tedy žalovaný na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 7 000 Kč a ve zbytku soud návrh žalobkyně zamítnul.
23. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Vzhledem k tomu, že jde o nárok z bezdůvodného obohacení, přiznal soud žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti určené ve výzvě v rámci oznámení o postoupení pohledávky (ve spojení s § 573 o. z.), prostřednictvím které se žalovaný dozvěděl o povinnosti uhradit dluh.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože účastníci byli v řízení úspěšní v téměř stejné části (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 47,8 % a žalovaný v rozsahu 52,2 %).
25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.