Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 654,82 Kč za období od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, částku 1 358 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 155 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 358 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 40 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla dne [datum] tím, že jej mohl čerpat prostřednictvím běžného účtu. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti, proto mu byl kontokorent zablokován. Následně žalobkyně dne [datum] kontokorent zesplatnila. Následně již nebylo žalovaným ničeho hrazeno. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje: jistinu ve výši 40 000 Kč, smluvní úrok 18,9 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do [datum], úrok 15 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 654,82 Kč od [datum] do [datum]. Žalobkyně požaduje rovněž nepovolený debet ve výši 1 358 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle čl. 18 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012. Jde-li o rozhodné právo, soud dospěl k závěru, že je české v souladu s čl.
4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).4. Na základě provedeného dokazování při jednání dne [datum], které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, když soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud hodnotil důkazy dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), učinil tento skutkový závěr:
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] rámcovou smlouvu, v níž si ujednali službu: zřízení účtu č. [č. účtu]; (prokázáno: rámcovou smlouvou č. [hodnota]). Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] ke smlouvě dodatek, v němž žalovaný požadoval u žalobkyně zřídit spotřebitelský úvěr s možností přečerpání (kontokorent) 40 000 Kč (prokázáno: dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě). Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 %. RPSN ve výši 20,64 % ročně. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřila z databáze SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací (prokázáno: formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Rovněž žalobkyně posoudila informace poskytnuté od žalovaného ohledně měsíčního příjmu a výdajů (výpisem z běžného účtu, úvěrovou zprávou). Součástí rámcové smlouvy byly podmínky pro používání kontokorentu a obchodní podmínky, kde byly žalovanému vysvětleny základní pojmy a fungování kontokorentu (prokázáno: podmínkami pro používání kontokorentu od [datum] a od [datum] a obchodními podmínkami od [datum] a od [datum]). Žalovaný rovněž uzavřel pojistnou smlouvu na pravidelné výdaje při pracovní neschopnosti (přihlášení k pojištění, pojistné podmínky, přehled cen pojištění). Žalovaný čerpal úvěr, nehradil však ničeho, (prokázáno: přehledem čerpání a splácení kontokorentu, mimořádným výpisem z běžného účtu). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne [datum], kterou došlo zároveň k zesplatnění dluhu, v níž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 42 954,82 Kč do [datum] (prokázáno: výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] včetně podacího archu).
6. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).
7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
8. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSU), kdy dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru.
9. Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, ten jej nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni nezaplacenou jistinou včetně sjednaného smluvního úroku ve spojení s § 122 odst. 4 ZoSU. Stejně tak je povinen žalovaný vrátit částku 1 358 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu, když tím žalovaný porušil svou smluvní povinnost udržovat kladný zůstatek na účtu.
10. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 155 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 655 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 a dále za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.