Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 19 300 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 300 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 17 300 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 300 Kč od [datum] do24.6.2023, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 15 300 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 300 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 989,32 Kč od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 300 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které mu byl aktivován běžný účet. Dne [datum] požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Po vyhodnocení úvěruschopnosti byl žalovanému požadovaný úvěr poskytnut. Stran úvěruschopnosti vycházela žalobkyně z informací poskytnutých žalovaným, z informací z registrů a z výpisu z insolvenčního rejstříku. Ve vztahu k výdajům vycházela žalobkyně z vlastní expertní analýzy, dle které byla v tehdejší době částka 3 860 Kč dostatečná na pokrytí všech nezbytných nákladů. Pro závažné porušení povinností ze strany žalovaného byl jeho dluh zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný následně část dluhu zaplatil, zbylou jistinu ve výši 15 300 Kč, včetně příslušenství, však nikoli, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný navrhoval prostřednictvím opatrovnice, která byla v té době ustanovena, žalobu zamítnout, neboť žalobkyně nezkoumala jeho úvěruschopnost, a smlouva je tak absolutně neplatná.
3. Žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána v souladu se Smlouvou mezi Českou republikou a [Anonymizováno] o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.). Jelikož předmětem řízení je nárok ze smluvního vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Českou republikou a [Anonymizováno] o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.), přičemž dle čl. 48 odst. 2 je rozhodným právem právo české.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.
5. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu číslo [hodnota] o našich službách včetně platebních, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému založen běžný účet s debetní kartou (zjištěno z této smlouvy a obchodních podmínek žalobkyně). Žalovaný dne [datum] zažádal o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, načež mu byl žalobkyní předložen formulář se standartními informacemi o tomto úvěru (zjištěno z tohoto formuláře). Dále byl žalovaný seznámen s Podmínkami pro používání kontokorentu, dle kterých měla žalobkyně možnost zesplatnit celý dluh v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli dluhu (zjištěno z těchto podmínek).
6. Žalovaný požádal žalobkyni o úvěr celkem pětkrát: třikrát dne [datum], a to ve výši 25 000 Kč, 20 000 Kč a 120 000 Kč, dále dne [datum] (který je předmětem tohoto řízení) a konečně dne [datum] ve výši 52 000 Kč. Vyjma předmětného úvěru byla jeho žádost vždy zamítnuta. Z tabulky žádostí o úvěry vyplývá, že žalovaný je vyučený a ženatý. V jeho žádosti z října [Anonymizováno] je dále uvedeno, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], v žádosti z konce ledna [Anonymizováno], že [Anonymizováno] v [Anonymizováno]. U předmětné žádosti tyto informace uvedeny nejsou, je zde však uvedeno, že žalovaný je na [Anonymizováno] [Anonymizováno] s příjmem 15 000 Kč. U předchozích žádostí se příjmy různí – v žádostech z října [Anonymizováno] tak, že u první uvádí příjem 15 000 Kč, u druhé 30 000 Kč a u třetí 90 000 Kč, přičemž u první žádosti dále uvádí, že je „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ u dalších dvou pak jako svou hlavní profesi „[Anonymizováno] “. U žádosti z konce ledna [Anonymizováno] je pak jako příjem uvedeno 10 000 Kč z [Anonymizováno] [Anonymizováno] (zjištěno z přehledu žádostí o úvěr žalovaného a z úvěrové zprávy ze dne [datum]).
7. Dne [datum] spolu účastníci uzavřeli Dodatek č. [hodnota] ke shora uvedené rámcové smlouvě. V něm se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku do limitu 20 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit, spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně, se splatnosti prvního dne následujícího kalendářního měsíce, dle čerpané částky (zjištěno z této smlouvy). Žalovaný poskytnutou částku vyčerpal (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z mimořádného výpisu z účtu žalovaného, za období od [datum] do [datum]).
8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení s placením, přičemž částku 21 289,32 Kč požadovala zaplatit do [datum]. Dopis mu byl zaslán dne [datum] (zjištěno z tohoto dopisu a předmětného podacího archu). Žalovaný následně část dluhu zaplatili, tak, že mu zbývá uhradit částka 15 300 Kč a úroky ve výši 989,32 Kč (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu).
9. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.
10. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky s limitem do 20 000 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnutý kontokorent nesplácel, načež byl celý jeho dluh zesplatněn. Poté žalovaný část dluhu uhradil, zůstal však i přesto dlužen částku 15 300 Kč a úroky ve výši 989,32 Kč. Stran úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z údajů, které jí on sám poskytl, přičemž šlo čistě o informaci, že má příjem 15 000 Kč a je na rodičovské dovolené.
11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v různých veřejných a soukromých registrech, to však, ani přes poučení soudu, neprokázala. I v případě prokázání této lustrace by však zkoumání úvěruschopnosti nebylo dostačující. Jinak totiž vycházela pouze z tvrzení žalovaného, která však byla i sama o sobě naprosto nedostačující.
21. Dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).
22. Žalovaný požádal v říjnu [Anonymizováno] (tedy tři měsíce před uzavřením předmětné smlouvy) o tři úvěry, přičemž všechny žádosti mu byly zamítnuty. V každé žádosti přitom tvrdil jiné příjmy, stejně jako následně v žádosti předmětné. Ani samotná tvrzení žalovaného tak nejsou konzistentní a tím spíše by k nim žalobkyně měla přistupovat obezřetně a jejich pravdivost ověřit. Na to však žalobkyně zcela rezignovala, neboť si od žalovaného nevyžádala ani potvrzení o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Jeho příjmy tak nemohla mít za prokázané.
23. Co se týče výdajů, tak ty žalovaný ve své žádosti ani netvrdil. Žalobkyně uvedla, že vycházela z vlastní expertní analýzy, to však nelze považovat za dostatečné. Dle ní měly vycházet výdaje žalovaného na necelých 4 000 Kč měsíčně, což se objektivně jeví jako extrémně nízká částka pro osobu, která má navíc zjevně alespoň [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], když má aktuálně být na [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Taková částka nemohla být počátkem roku [Anonymizováno] dostačující pro zajištění bydlení (žalobkyně při žádosti o úvěr navíc nevěděla o způsobu bydlení žalovaného – ten sice v říjnu uváděl, že [Anonymizováno] u [Anonymizováno], koncem ledna nicméně již tvrdil, že [Anonymizováno] v [Anonymizováno]; u předmětné žádosti o úvěr tato informace chybí), stravy, [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], dopravy a případných léků nebo zdravotních pomůcek či jiných, speciálních nákladů, které daná osoba může mít. Na argumentaci žalobkyně tak nelze přistoupit a vycházení z těchto interních informací nelze považovat za relevantní. Jelikož žalobkyně nedisponovala informací o výdajích žalovaného, nemohla objektivně posoudit, zda bude schopen předmětný úvěr splácet.
24. Ani s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru nemůže zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně obstát. Úvěrující musí mít alespoň hrubou představu, zda bude úvěrovaný schopen dluh splácet. Žalobkyně přitom nemohla, s ohledem na shora uvedené, takový závěr učinit. Ve zdejším případě nešlo o částku nikterak zanedbatelnou, neboť převyšovala o čtvrtinu tvrzený měsíční příjem žalovaného.
25. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se dlouhodobě zabývá též Soudní dvůr Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. C-755/22, uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. I Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3436/2024 ze dne 15. 1. 2025).
26. Nelze tedy dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
27. S ohledem na to vše shora uvedené nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení úroků a úroků z prodlení.
28. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V rámci splácení již žalovaný žalobkyni část jistiny vrátil, přičemž zbývající dluh na ní činí 15 300 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná, ve zbytku (tj. co do příslušenství) byla zamítnuta.
29. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení převážně pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako třídenní.
30. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť byl procesní neúspěch žalobkyně pouze nepatrný, když se týkal pouze příslušenství. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou pouze soudním poplatkem ve výši 800 Kč, neboť jiné náklady nepožadovala.