Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,15 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 466,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.takto:
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba]., dne [datum] smlouvu o povoleném debetu č. [Anonymizováno] //[Anonymizováno] /PD, jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit s úrokem ve výši 21,90 % ročně a rovněž ujednané poplatky. Dne [datum] přistoupila banka k zesplatnění z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pohledávka banky byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno]. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle čl. 18 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012. Jde-li o rozhodné právo, soud dospěl k závěru, že je české v souladu s čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Na základě provedeného dokazování při jednání dne [datum], které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, když soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud hodnotil důkazy dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), učinil tento skutkový závěr:
5. Banka a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž si ujednali službu: zřízení účtu č. [č. účtu] (smlouvou o poskytování bankovních služeb, protokolem o převzetí kódů, údaje klienta). Banka a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o povoleném debetu v celkové výši 50 000 Kč a zároveň sjednali úrok ve výši 21,9 % ročně, RPSN 25,29 % ročně. Zároveň byl ujednán poplatek za správu běžného účtu ve výši 49 Kč a poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (smlouvou reg. číslo [Anonymizováno] //[Anonymizováno] /PD, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptací návrhu smlouvy o povoleném debetu). Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřila z databáze SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací (prokázáno: formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, údaje klienta, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, věc: CBL, zpracování osobních údajů pro účely registrů). Rovněž žalobkyně posoudila informace poskytnuté od žalovaného ohledně měsíčního příjmu a výdajů (pracovní smlouvou, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne [datum], mimořádným výpisem z běžného účtu,). Součástí rámcové smlouvy byly podmínky pro používání debetu a obchodní podmínky, kde byly žalovanému vysvětleny základní pojmy a fungování kontokorentu (prokázáno: produktové podmínky pro úvěru ve formě přečerpání na běžném účtu a všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem). Žalovaný čerpal úvěr, nehradil však ničeho (prokázáno: výpis z povoleného debetu, výpisem z osobního účtu). Banka zaslala žalovanému výzvu ze dne [datum], kde byl upozorněn na dluh ve výši 50 996,75 Kč (výzvou ze dne [datum], přehledem podacích čísel). Výzvou ze dne [datum] pak došlo zároveň k zesplatnění dluhu, v níž vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 61 423,48 Kč (prokázáno: výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum] včetně podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum] (rámcovou smlouvou ze dne [datum], smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 včetně seznamu pohledávek, potvrzením úplaty ze dne [datum]) což bylo žalovanému oznámeno (vyrozumění ze dne [datum], přehled podacích čísel).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).
11. Banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Postoupení pohledávky soud posoudil dle § 1879 a násl. o.z.
12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSU), kdy dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru.
13. Banka žalovanému poskytla úvěr, ten jej nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni nezaplacenou jistinou včetně sjednaného smluvního úroku.
14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Soud nepřiznal část úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku s ohledem na to, že od [datum] je zákonný sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, nikoli 15 %.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 466,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč.
17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.