Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 032 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 27 756 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56 788 Kč, částky 8 751,62 Kč, úroku ve výši 70,39 % ročně z částky 47 339,09 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 131,20 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 47 339,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 124 646 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 539 Kč, spolu s úrokem z prodlení, jak je vymezen ve výroku II tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit, a to spolu s úrokem ve výši 70,39 % ročně. Před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, konkrétně ověřením příjmů. Ohledně výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, jež považovala za pravdivá. Žalovaný dlužnou částku nesplácel dle sjednaných splátek, čímž mu vznikla povinnost zaplatit též smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 8 751,62 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze 6 splátek po 4 328 Kč, celkem tedy 25 968 Kč. Do dnešního dne zbytek žalované částky nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když má žalovaný bydliště v České republice. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 9.8 předmětné smlouvy o úvěru, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.
5. Žalobkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry (zjištěno z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne [datum]). Žalovaný požádal dne [datum] u žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 55 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] a jeho dodatku č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (zjištěno z fotokopií dokladů žalovaného).
6. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy ve výši 36 330 Kč, které doložil výpisy z účtu, ze kterých se podává, že od společnosti [právnická osoba] mu přišla dne [datum] částka 38 430 Kč, dne [datum] částka 36 143 Kč a dne [datum] částka 36 709 Kč. Výdaje žalovaný žádným způsobem nedoložil, pouze tvrdil, že činí 10 274 Kč, a to 4 860 Kč na životním minimu a 5 414 Kč na jeho bydlení u [Anonymizováno]. Dále uvedl, že je [Anonymizováno] a má nejvyšší dosažené vzdělání [Anonymizováno] (zjištěno z hodnocení klienta ze dne [datum] a předmětných potvrzeních o obdržených platbách). Žalobkyně zjistila, že žalovaný má [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] (zjištěno z výpisu záznamů v tomto registru ze dne [datum]). Dále provedla výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), ze kterého zjistila, že žalovaný žádal již 5x o úvěr, s expozicí 451 535 Kč, limitem kreditních karet 10 000 Kč a s dluhy po splatnosti ve výši 3 906 Kč (zjištěno z tohoto výpisu ze dne [datum]).
7. Žalovaný prohlásil, že je srozuměn se zněním smlouvy a svými povinnostmi, je si vědom plateb, k nimž je povinen, nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a uvedl žalobkyni pravdivé informace (zjištěno z tohoto prohlášení).
8. Žádost o úvěr byla schválena (zjištěno z oznámení o schválení úvěru). Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 103 872 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 70,38 % ročně, RPSN činilo 98,17 %. Vedle tohoto si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s níž bude žalovaný v prodlení déle než 30 dní, v maximální výši 2 999 Kč ročně. Za každou splátku v prodlení se též zavázal nahradit náklady vzniklé v souvislosti s takovým prodlením, a to v paušální výši 200 Kč. V případě prodlení delšího 65 dní vznikalo právo žalobkyně celý dluh zesplatnit. Po zesplatnění vznikal žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum]). Dluh měl žalovaný splácet ve 24 splátkách ve výši 4 328 Kč od [datum] do [datum] (zjištěno ze splátkového kalendáře). V předsmluvním formuláři byl žalovaný informována o podstatných skutečnostech úvěru (zjištěno z tohoto formuláře). Žalovaný dne [datum] smlouvu odsouhlasil zasláním SMS kódu (zjištěno z dokumentu Podpis na dálku a důkazu o přijaté SMS). Žalobkyně zaslala žalovanému částku 55 000 Kč dne [datum] na účet č. [č. účtu] (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru a ze základních informací o klientovi). Žalovanému byla smlouva zaslána poštou, on si ji však nevyzvedl (zjištěno z předmětné dodejky).
9. Ve dnech [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]., [datum] byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužných splátek s upozorněním, že dluh může být zesplatněn (zjištěno z těchto výzev). Dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že v důsledku jeho prodlení byl celý dluh zesplatněn (zjištěno z tohoto oznámení). Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy a předmětného podacího archu).
10. Žalovaný zaplatil žalobkyni na předmětný dluh celkem částku 25 968 Kč (zjištěno z karty klienta k č. smlouvy [Anonymizováno]).
11. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. a neměl důvod pochybovat o jejich pravosti.
12. Na základě zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci spolu na žádost žalovaného uzavřeli smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 70,38 % ročně, přičemž se zavázal, že v případě prodlení zaplatí 499 Kč za každou takovou splátku jako smluvní pokutu a případně též 200 Kč za každou takovou splátku, jako náhradu nákladů vzniklých v důsledku prodlení. Dále se zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky od zesplatnění úvěru. Žalovaný před uzavřením smlouvy doložil pouze potvrzení o 3 výplatách jeho mzdy, dále pouze vyplnil formulář, kde uvedl své výdaje jako životní minimum a náklady na bydlení s tím, že je [Anonymizováno]. Žalobkyně prolustrovala žalovaného v systému SOLUS s negativním výsledkem a dále v NRKI, kde měl uvedeny i splátky po splatnosti. Částka 55 000 Kč byla žalovanému následně na odsouhlasení smlouvy zaslána na účet dne [datum]. Žalovaný z dluhu uhradil pouze 25 968 Kč, přičemž byl následně opakovaně upomínán na dlužné splátky, až byl jeho dluh ke dni [datum] zesplatněn. Dne [datum] mu byla zaslána předžalobní upomínka.
13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.24. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku. Dále má soud též za to, že byť žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak nedostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalovaný vyplnil formulář, kde uvedl své příjmy a výdaje, přičemž příjmy doložil alespoň potvrzením o mzdě za 3 měsíce, stran výdajů však vycházela žalobkyně pouze z jeho tvrzení. V systému NRKI bylo přitom uvedeno, že má již určité splátky po splatnosti a zkoumání jeho poměrů mělo být tedy o to důkladnější.25. Dle databáze ARAD se v době zřizování úvěru pohybovala obvyklá úroková sazba okolo 9 % ročně. Smluvně sjednaný úrok byl tak více než sedminásobný oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).26. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99, nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů“.27. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy.28. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Za situace, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí přibližně 10 000 Kč, a to včetně nákladů na bydlení, přičemž je navíc [Anonymizováno] a v systému NRKI vyšel jeho výpis [Anonymizováno], a dokonce spadal ve [Anonymizováno] oblastí do [Anonymizováno]. kategorie, je namístě taková tvrzení prověřit, neboť se jedná o náklady tak nízké, až se jejich pravdivost zdá prakticky nereálná. Žalobkyně však tuto skutečnost žádným způsobem blíže nezkoumala, vyjma toho, že se spokojila s tím, že žalovaný uvedl, že bydlí u [Anonymizováno].29. Co se týče rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], tak tento výklad byl překonán judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne [datum], č. C-[Anonymizováno] /[Anonymizováno], uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. Dále pak i sám Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). V předmětném případě vycházel žalovaný pozitivní v NRKI a tím spíše nemohla žalobkyně vycházet čistě z jeho tvrzení.30. Nelze proto dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Úvěrová smlouva je tedy absolutně neplatná též podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.31. S ohledem na to vše shora uvedené nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvních pokut, náhradu nákladů na vymáhání dlužných splátek či smluvních úroků z prodlení.32. Žalovanému byla poskytnuta částka 55 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V rámci splácení již žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 25 968 Kč a zbývá mu tedy zaplatit 29 032 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná. Ve zbytku byl návrh žalobkyně zamítnut.33. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení naprosto pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako třídenní.34. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalobkyně byla se svým nárokem z převážné části neúspěšná, její nárok byl však co do existence dluhu důvodný. Žalovanému žádné náklady nevznikly.