Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, částku 89,74 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou má být žalovanému uložena povinnost zaplatit úrok ve výši 18,90 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 925,92 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 804 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 089,74 Kč s příslušenstvím tak, jak je vymezeno ve výroku II tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které mu byl aktivován běžný účet. Dne [datum] požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč. Po vyhodnocení úvěruschopnosti skrze externí a interní databáze byl žalovanému požadovaný úvěr poskytnut. Pro závažné porušení povinností ze strany žalovaného byl jeho dluh zesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný nezaplatil z dlužné částky ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalovaný je státním příslušníkem [Anonymizováno] [Anonymizováno] s bydlištěm v České republice. Pravomoc českého soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s odst. 1 závěrečných ustanovení obchodních podmínek žalobkyně, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.
4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.
5. Účastníci spolu uzavřeli dne [datum] Rámcovou smlouvu číslo [hodnota] o našich službách včetně platebních, jejíž nedílnou součástí byly mimo jiné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy byl žalovanému založen běžný účet s debetní kartou (zjištěno z této smlouvy a obchodních podmínek žalobkyně). Na žádost žalovaného byl uzavřen dodatek č. [hodnota] k této smlouvě, na základě kterého se žalobkyně zavázala mu poskytnout kontokorent ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně, se splatnosti prvního dne následujícího kalendářního měsíce, dle čerpané částky (zjištěno z této smlouvy). Spolu se smlouvou předložila žalobkyně žalovanému formulář se standartními informacemi o tomto úvěru (zjištěno z tohoto formuláře). Dále byl žalovaný seznámen s Podmínkami pro používání kontokorentu, dle kterých měla žalobkyně možnost zesplatnit celý dluh v případě prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoli dluhu (zjištěno z těchto podmínek).
6. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaného informovala o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení s placením, přičemž částku 21 015,66 Kč požadovala zaplatit do [datum] (zjištěno z tohoto dopisu). Žalovaný kontokorent přečerpal o částku 89,74 Kč (zjištěno z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z účtu žalovaného od [datum] do [datum]).
7. Všechny důkazy soud hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. Neměl důvod pochybovat o pravosti provedených důkazů.
8. Z ceníků žalobkyně nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti.
9. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky s limitem do 20 000 Kč. Žalovaný řádně a včas poskytnutý kontokorent nesplácel a jeho limit o 89,74 Kč přečerpal, načež byl celý jeho dluh zesplatněn. Stran úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně toliko z veřejně dostupných a zároveň interních informací.
10. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, aby dostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe.
20. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že v případě potřeby poskytne důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. K podmíněným úkonům soud podle § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží, a tudíž žalobkyni k doložení tvrzených důkazů nevyzýval. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., tedy že stran této otázky neunáší břemeno tvrzení a důkazní. Takové poučení totiž soud poskytuje výlučně při jednání.
21. Dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Pro dostání této povinnosti je třeba, aby úvěrující zjistil příjmy a výdaje žalovaného a nepostačí tak jeho lustrace ve veřejně dostupných registrech či zjišťování obecných interních informací.
22. Ani s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru nemůže zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně obstát. Úvěrující musí mít alespoň hrubou představu, zda bude úvěrovaný schopen dluh splácet. Žalobkyně přitom nemohla, s ohledem na shora uvedené, takový závěr učinit.
23. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se dlouhodobě zabývá též Soudní dvůr Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. C-755/22, uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. I Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet ani z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3436/2024 ze dne 15. 1. 2025). Žalobkyně přitom ve zdejším případě ani žádné takové prohlášení neměla k dispozici, tím spíše nemůže její postup obstát.
24. Nelze tedy dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Úvěrová smlouva je proto absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení úroků.
25. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a vznikl mu záporný zůstatek 89,74 Kč a vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Co do této částky je tedy žaloba důvodná, ve zbytku (tj. co do příslušenství) byla zamítnuta.
26. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení převážně pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako 3denní.
27. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť byl procesní neúspěch žalobkyně pouze nepatrný, když se týkal pouze příslušenství. Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou pouze soudním poplatkem ve výši 804 Kč, neboť jiné náklady nepožadovala.