Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 111 901,56 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 142,35 Kč s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 109 855,56 Kč od 8. 11. 2022 do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13 739,05 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 111 901,56 Kč od 8. 11. 2002 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v částce 40 051 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
III. Náhrada nákladů řízení státu se České republice nepřiznává.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut žalobkyní na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 25. 5. 2018. Dle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 200 000 Kč. Na základě výše uvedené smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla částku v souhrnné výši 200 000 Kč, kterou žalovaný měl splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 134 Kč. Žalovaný svoji povinnost neplnil řádně a včas, proto žalobkyně ke dni 15. 5. 2021 zesplatnila úvěr jako celek. Žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména z údajů z jeho běžného účtu, který po něj vedla.
2. Opatrovník žalovaného nárok uplatněný žalobkyní neuznával, když žalobkyně dle opatrovníka nedostála své povinnosti a řádně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí zákon o spotřebitelském úvěru ukládá. Žalobkyně vycházela ve svém zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pouze z údajů jím sdělených a z historie bankovního účtu. Žalovaný v rozhodné době bydlel v nájemním bytě, měl 2 děti a byl jediným výdělečně činným členem domácnosti. Dále již v rozhodné době splácel úvěr s měsíční splátkou 7 746 Kč. Opatrovník žalovaného má za to, že žalobkyně nezkoumala řádně zejména výdajovou stránku žalovaného, když výše nájemného jí nebyla známou. Z žalobkyní předložených důkazů pak bylo zřejmé, že žalovaný své běžné životní náklady financoval pomocí kreditní karty a z ní poskytovaného kontokorentu.
3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenské státní příslušnosti, se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy a žalovaný má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedl ve smlouvě o úvěru, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).
4. Na základě provedeného dokazování, když vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:
5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 21. 5. 2018 smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 200 000 Kč a žalovaný se zavázal předmětnou částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 134 Kč až do úplného splacení, kdy první splátka se stala splatnou dne 15. 6. 2018. Úroková sazba mezi účastníky řízení byla sjednána ve výši 8,90 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky žalobkyně a sazebník žalobkyně. Žalovaný v rámci smlouvy nebyl pojištěn (prokázáno smlouvou o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 21. 5. 2018, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, všeobecnými obchodními podmínkami ČSOB účinné ke dni 1. 12. 2011, obchodními podmínkami pro ČSOB spotřebitelské úvěry platné od 1. 5. 2017 a předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně žalovanému dne 25. 5. 2018 poskytla částku 200 000 Kč (prokázáno čerpáním úvěru ze dne 25. 5. 2018). Žalovaný nahlásil dne 8. 2. 2019 změnu zasílací adresy: [adresa] (prokázáno hromadnou změnou zasílací adresy klienta). Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas (řádně hradil do 15. 10. 2020), a proto i k tomuto žalobkyně opakovaně vyzývala, až celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 16. 5. 2021. Dopisy byly žalovanému zasílány na výše uvedenou adresu. Dlužná částka jistiny činila 116 399,33 Kč, z čehož jistina přestavovala částku 109 855,56 Kč a poplatky částku 2 046 Kč (prokázáno poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 1. 3. 2021 včetně dodejky, opakovanou výzvou k zaplacení dluhu II. výzva, výzvou k zaplacení dluhu I. výzva, první upomínkou stran žalovaného včetně dodejky, oznámením o zesplatnění ze dne 17. 5. 2021 včetně dodejky a sjetinou úvěrového účtu za období od 25. 5. 2018 do 5. 3. 2024).
6. Před uzavřením úvěru žalovaný měl průměrný měsíční příjem ve výši 45 780 Kč, jeho zaměstnavatelem byla společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., žil v nájemním bytě, měl vyživovací povinnost k 2 nezaopatřeným dětem (uvedeno v kolonce počet osob bez příjmu – 2), s nimiž společně s manželkou žil ve společné domácnosti. Žalovaný měl celkový limit povolených přečerpáních a kreditních karet 50 000 Kč a v rozhodné době měl povinnost splácet další závazek z úvěru ve výši 7 746 Kč. S těmito nebyl žalovaný po splatnosti byť s jedinou splátkou (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěru, informacemi stran žalovaného z registru CBCB, informacemi k žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr a výpisem z bankovního účtu vedeného žalobkyní pro žalovaného za období od 1. 2. 2018 do 31. 5. 2018).
7. Žalobkyně před uzavřením výše uvedené smlouvy s žalovaným uzavřela i smlouvu o úvěru ke kreditní kartě č. [Anonymizováno], a to dne 20. 7. 2017, u které žalovaný řádně a včas hradil své závazky do 26. 1. 2021 (soudu známo z úřední činnosti). Dne 5. 2. 2018 žalobkyně s žalovaným uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno], na základě níž žalovanému poskytla částku 550 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradil formou měsíčních splátek ve výši 7 746 Kč měsíčně, spolu s pojištěním ve výši 8 258 Kč měsíčně. Žalovaný svůj závazek hradil řádně a včas až do 5. 12. 2020 (prokázáno spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. [Anonymizováno], zejména smlouvou o úvěru ze dne 5. 2. 2018 a přehledem splácení úvěru na úvěrovém účtu za období od 5. 2. 2018 do 5. 2. 2024). Žalovanému byl též společností [právnická osoba]. IČ [IČO], se sídlem [adresa], poskytnut úvěr, a to za základě smlouvy uzavřené dne 30. 4. 2019, ve výši 273 998 Kč. Žalovaný tento úvěr splácel řádně a včas až do 27. 1. 2021 (soudu známo z úřední činnosti).
8. Žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala dne 4. 10. 2022 též předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022, včetně podacího archu ze dne 4. 10. 2022).
9. Z dalších v řízení provedených důkazů (odpověď [právnická osoba] k žádosti soudu ze dne 19. 8. 2024) nezjistil soud pro řízení ničehož rozhodného.
10. Soud provedení důkazu výslechem svědkyně [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], zamítl, a to z důvodu, že tato svědkyně měla vypovídat ohledně výše nájemného, které jí žalovaný s manželkou měli hradit jako nájemci v rozhodné době, přičemž tento výslech svědkyně by v řízení neměl žádného významu, když žalobkyni je ukládáno zkoumat úvěruschopnost svých klientů před uzavřením předmětných smluv o úvěrových produktech, a nikoliv tyto informace získávat zpětně.
11. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:
12. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).
13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
14. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, platná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy úvěruschopný. Je sice pravdou, jak tvrdil opatrovník žalovaného, že na rozdíl od výše příjmů, které byly žalobkyně zřejmé z výpisů z běžného účtu žalovaného, z tohoto nebyla odvoditelná částka výše nájemného a že žalovaný v rozhodné době uzavření byl zadlužen dalšími závazky z úvěrů, avšak z provedeného dokazovaní je zcela zřejmé, že žalovaný byl schopen svých závazků nejen vůči žalobkyni, ale i později společnosti [právnická osoba]. dostát, když veškeré své závazky plnil řádně a včas do posledního čtvrtletí roku 2020, z čehož vyplývá, že žalovaný další nové závazky nepoužíval, jako závazky, kterými by se snažil splatit svoje předchozí úvěrové závazky, ale pouze je kumuloval a byl je schopen všechny splácet na ráz. V tomto mu též mohla být finančně nápomocna jeho manželka, která byla osobou výdělečnou a nebyla osobou na žalovaném finančně závislou. Dle zjištění PČR ze dne 22. 2. 2023 se žalovaný v rozhodné době ukončení splácení svých závazků odstěhoval do Dubaje. Ukončení platby závazků žalovaného tak je spojeno s jeho odstěhováním se do zahraničí a nikoliv s jeho neschopností splácet. Argumentoval-li opatrovník, že žalovaný měl dle svých tvrzení a výpisu z CBCB splácet závazek předchozí závazek žalobkyni částkou 7 746 Kč měsíčně, avšak z historie výpisu z běžného účtu žalovaného je pak zřejmé, že splácel částku 8 258 Kč měsíčně, nejedná se o závazek z jiného úvěru, ale pouze o splátku navýšenou o pojištění.
15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla dne 25. 5. 2018 částku 200 000 Kč, na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o úvěru, kdy žalovaný dlužnou částku nehradil řádně a včas, a proto mu žalobkyně celou nesplacenou část úvěru zesplatnila ke dni 16. 5. 2021, kdy dlužná jistina k tomuto dni činila částku 109 855,56 Kč a poplatky činili částku 2 046 Kč. Žalovaný žalobkyni po datu 16. 5. 2021 neuhradil ničehož. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně smluvních úroků i zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 40 051 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 477 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111 901,56 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za každý z pěti úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání soud ve dnech 16. 10. 2024 a 4. 12. 2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon vyjádření ze dne 8. 8. 2024, když jím byly zhojovány vady předchozího podání.
17. Náhrada nákladů řízení státu nebyla České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] přiznána, a to s ohledem na dikci § 149 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení zcela úspěšnou.