Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 860,64 Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a částku 69,92 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 463,92 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené distančně mezi ní a žalovaným dne 14. 5. 2024. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše 4 500 Kč, a to s možností postupného čerpání bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný takto čerpal celkem částku 4 500 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni vyčerpanou částku spolu se sjednanými úroky v denních splátkách s tím, že první splátka byla splatná dne 13. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 4. 11. 2025. Žalovaný však řádně nesplácel, žalobkyně proto smlouvu vypověděla. Do prodlení s úhradou celého dluhu se podle žalobkyně dostal dne 13. 9. 2024. Dluh v celkové výši 10 324,56 Kč se skládá z jistiny ve výši 4 499,96 Kč, poplatek za vyplacení franší úvěru činí 89,54 Kč, smluvní úrok 5 463,92 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ činí 106,14 Kč a poplatek za službu „Presto“ činí 165 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud nařídil na den 25. 6. 2025. Žalobkyně se z jednání omluvila dne 17. 6. 2025, žalovaný se nedostavil bez omluvy, omluvil se dodatečně (přípisem, který byl soudu doručen dne 30. 6. 2025), kdy uvedl, že nedorazil z důvodu dopravní situace a uvedl, že dluh uhradí. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 14. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému celkem 4 500 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že úvěr bude splácet v denních splátkách počínaje dnem 13. 6. 2024, a nejpozději úvěr splatí do 4. 11. 2025. Celková maximální výše úvěru byla sjednána do částky 4 500 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 2226,80 %. Pevná denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1,016 % denně (smlouvou o revolvingovém úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami platnými ode dne 12. 4. 2024, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, přílohou – předpisem denních splátek, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, identifikovatelnými příjmy, kopií občanského průkazu, listinou s názvem Obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti FlexiFin, autorizací ověření totožnosti, potvrzením o provedené platbě, souhlasem o zpracování osobních údajů, informací pro spotřebitele). Žalovaný nesplácel řádně, žalobkyně proto zaslala žalovanému dne 12. 9. 2024 e-mailovou zprávu, v níž vypověděla smlouvu o úvěru a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky (zprávou ze dne 12. 9. 2024). Žalovaný byl následně před podáním žaloby vyzván ještě právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne 20. 1. 2025 a podacím lístkem ze dne 20. 1. 2025).
5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:
6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“).
7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v denních splátkách počínaje dnem 13. 6. 2024, a to nejpozději do 4. 11. 2025, a to včetně úroku z úvěru ve výši 1,016 % denně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.
10. Podle soudu jednak nelze zcela bez problémů uzavřít, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Tvrzení v žalobě stran této okolnosti soud hodnotí jako zcela paušální a obecná. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl lustrován v dostupných databázích, dále že byla prověřena výše jeho příjmů a příjmů ostatních členů domácnosti a zohledněny výdaje. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti však vyplývá, že tato zjištění byla zcela formální. Ve výpisu je uveden příjem, který uvedl žalovaný, a který byl ověřen, avšak není uvedeno, jak toto bylo ověřeno, stejně tak, pokud jde o výdaje. Není tedy známo na podkladě jakých skutečností tak žalobkyně učinila a z čeho vycházela, např. zda měla výplatní pásku žalovaného, nájemní smlouvu k nájmu bytu, výpisy z účtu žalovaného atd. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. I kdyby se totiž ukázalo, že žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.
11. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 2 226,80 % při čerpání celého kreditního rámce, což činí denní úrok 1,016 % a kromě toho ještě poplatky 1,99 % z čerpané částky. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v květnu 2024 9,31 %. Je zjevné, že výše sjednaného úroku je mnohonásobně vyšší oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. V souhrnných informacích pro spotřebitele žalobkyně jako reprezentativní příklad pro modelový případ denního splácení (tak jako v projednávaném případě), uvádí pro částku 10 000 Kč RPSN 1 178,28 % s denní splátkou 0,866 %. (tj. 87,80 Kč denně). Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), nikoli sto násobkem.
12. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy nemá žalobkyně nárok na zaplacení smluvního úroku. Výrokem I. tohoto rozsudku soud tedy uložil soud žalovanému zaplatit částku 4 860,64 Kč s úrokem z prodlení, kterou je dlužen.
13. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo, než v rozsahu přesahujícím tuto částku žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 5 463,92 Kč (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do 4 860,64 Kč a žalovaná strana co do 5 463,92 Kč (tedy poměr 46,76 % ku 53,24 %). Protože byl podíl úspěchu obou stran prakticky totožný, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).