Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení jistiny ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a kapitalizované smluvní pokuty ve výši [částka]. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka], které téhož dne zaslala žalované na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla žalobkyní opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaná byla také žalobkyní lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně její platební schopnosti. Žalobkyně do podání žaloby ničeho na svůj dluh neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalobkyně se z jednání omluvila, aniž včas požádala z důležitého důvodu o odročení a žalovaná se k jednání přes řádné předvolání bez omluvy nedostavila.
4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
5. Žalovaná požádala žalobkyni skrze internetové stránky [Anonymizováno] poskytnutí úvěru (žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]) a za tímto účelem provedla tzv. ověřovací platbu ze svého účtu (potvrzení o platbě [částka] ze dne [datum]). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a pro případ prodlení smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě výpisů z účtu žalované za tři předchozí měsíce před poskytnutím úvěru. Z výpisů z účtů vyplývá, že žalovaná měla v měsíci červenci 2022 záporný zůstatek -[částka] v měsíci srpnu 2022 záporný zůstatek -[částka] a v měsíci září kladný zůstatek [částka], avšak nejvýznamnější příjmové položky za tento měsíc tvoří čerpání jiných úvěrů, a to [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum] (výpis z účtu č. [č. účtu] za červenec 2022, srpen 2022 a září 2022). Žalobkyně poskytla žalované částku [částka] převodem na bankovní účet (potvrzení o provedení transakce na účet č. [č. účtu]). Žalobkyně žalované oznámila zesplatnění úvěru ke dni [datum] a vyzvala ji k zaplacení [částka] do tří dnů od doručení dopisu (zesplatnění úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce předžalobní výzvou ze dne [datum] (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím lístkem).
6. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ([datum]):
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“
8. Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
9. Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
10. Podle § 87 odst. 1 SpotřÚ: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
11. Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
12. Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“
14. S ohledem na výše citovaná ustanovení § 75, § 86 a § 87 SpotřÚ a relevantní judikaturu se soud v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, tedy především, zda zjistila a porovnala příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů.
15. Soud v tomto ohledu uzavřel, že z tvrzení a důkazů uvedených v žalobě nevyplynulo, že by úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly žalobkyní řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Jediným důkazem, který žalobkyně v tomto ohledu k žalobě přiložila byly výpisy z účtu žalované za měsíce červenec, srpen a září 2022 (tedy za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru). Z těchto však vyplývá, že žalovaná měla na účtu ve dvou ze tří doložených měsíců záporný zůstatek, přičemž pouze v jednom měsíci byl tento zůstatek kladný, což však bylo dáno tím, že žalovaná tento měsíc čerpala dva jiné úvěry. Z žalobních tvrzení ani z přiložených důkazů nevyplývá, jak na tomto základě žalobkyně vyvodila, které příjmy a výdaje jsou pravidelné, ani to, čím je za této situace dána schopnost žalované úvěr splácet. Co se týče zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů žalované, žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná byla lustrována v databázích ISIR, CRKI a EUCB, avšak toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy.
16. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit a vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, že splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 SpotřÚ posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
17. Soud proto uzavřel, že žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, že splnila svou povinnost dle § 75 a § 86 SpotřÚ posoudit před poskytnutím úvěru řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. V důsledku toho je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny ve výši [částka], která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V případě nečinnosti žalované určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).
18. Co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení soudu s ohledem na výše uvedené závěry týkající se absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a speciality SpotřÚ ve vztahu k právní úpravě bezdůvodného obohacení nezbylo, než žalobu zamítnout (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka]. Žalovaná byla úspěšná co do částky [částka] sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, který soud kapitalizoval k datu vyhlášení rozsudku ve výši [částka]. Žalobkyně tedy byla úspěšná pouze ve zcela nepatrné části (0,9 %) a soud proto hodnotil úspěch obou stran jako stejný a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.