Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 91 306,19 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 5 930,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 258,28 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 7 915,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 97 236,77 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 93 727,77 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 469,74 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 97 236,77 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. [hodnota] uzavřené mezi společností [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným dne 3. 11. 2023, a to na základě návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] učiněného žalovaným prostřednictvím jeho internetového bankovnictví dne 3. 11. 2023 a následnou akceptací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 100 000 Kč. Strany si před uzavřením smlouvy sjednaly Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky (dále jen „VOP“) a ceník poplatků (dále jen “ceník“). Dne 3. 11. 2023 uzavřeli též smlouvu o zřízení služeb přímého bankovnictví, na jejímž základě následně probíhal elektronický styk účastníků. Žalovaný se zavázal splácet dlužnou částku způsobem uvedeným ve smlouvě, VOP a ceníku s úrokem a pojištěním ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 322 Kč s první splátkou splatnou dne 3. 12. 2023. Splátky měly být dle smlouvy uhrazeny formou inkasa z účtu žalovaného, který byl povinen zajistit, aby v den splatnosti splátky byl na účtu dostatek disponibilních prostředků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,9 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit další případné platby dle smlouvy a aktuálního ceníku. Žalovaný nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně jej písemně upozornila, aby tento stav napravil ve stanovené lhůtě. Následně v důsledku trvajícího porušení povinností ze smlouvy žalovaným pohledávku ke dni 11. 7. 2024 zesplatnila dle čl. 8.2 smlouvy a požadovala po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni s účinností ke dni 2. 5. 2025 a žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno. Dlužnou částku ve výši 97 236,77 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 93 727,77 Kč a dlužné poplatky za upomínky a pojištění dle ceníku ve výši 3 509 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 915,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 258,28 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z jistiny od 12. 7. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 236,77 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení. Ačkoli byl žalovaný upomínán, dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Následně žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak bylo deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Právní předchůdkyně žalobkyně ve věci kontrolovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů. Příjmy žadatele kontrolovala na základě průměrných příjmů na běžném účtu, pokud to bylo možné. Započetla příjmy ve výši 77 833 Kč a výdaje ve výši 38 230 Kč (z toho výdaje na splátky půjček ve výši 5 750 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši 12 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 20 000 Kč a ostatní výdaje 480 Kč). Z uvedených poznatků právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný je schopen úvěr hradit, když rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný. Dále odkázala na § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), dle něhož lze využít automatizované modely.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen pro nedoručení žalovanému. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání konanému dne 5. 3. 2026 se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Žalobkyně se k jednání dostavila, a soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 3. 11. 2023 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému účet č. [č. účtu].
4. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne 3. 11. 2023 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému služby přímého bankovnictví. Pro přístup k těmto službám bylo sjednáno využívání identifikačních prostředků, jejichž uživatelem bude žalovaný, a to klientské číslo: [hodnota], elektronický klíč: [název].
5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ve spojení s manuálním vstupem konsolidovaného blacklistu a identifikace žádosti bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že dne 2. 11. 2023 žádal žalovaný o úvěr č. [hodnota] ve výši 100 000 Kč se splatností 24 měsíců. Právní předchůdkyně žalobkyně obdržela vstupní informace o žadateli, že je ženatý, vyučený s maturitou, žije ve sdíleném bydlení, je podnikatel s příjmem 120 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 12 000 Kč, výdaje na živobytí činí 20 000 Kč, rodinné náklady a ostatní 0 Kč. Na základě lustrací již existujících operací byly zjištěny 4 kontrakty. Jako dlužník byl žalovaný veden u splátkové operace se sumou zbývajících splátek ve výši 1 980 634 Kč se splátkou ve výši 5 792 Kč měsíčně a se sumou zbývajících splátek ve výši 247 296 Kč s úvěrovým rámcem ve výši 250 000 Kč. Skóre žalovaného činilo 217. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že prověřovala příjmy žalovaného, přičemž vycházela jak z údajů uvedených spotřebitelem, které ověřovala statistickým modelem a prověřovala též pravidelné výdaje žalovaného, provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, databáze neplatných dokladů a interního black listu, vše bez záznamu. Dále sdělila, že byly vyhodnoceny externí úvěrové registry BRNI/NRKI a SOLUS bez negativního záznamu. Celkové rizikové vyhodnocení klienta bylo dle interního postupu stanoveno na úroveň třídy B, která odpovídá pravděpodobnosti splacení úvěru 98,96 %. Deklarovaný příjem ve výši 120 000 Kč právní předchůdkyně žalobkyně ověřila na základě doloženého výpisu z účtu a započetla příjem ve výši 77 833 Kč. Z důvodu obezřetnosti navýšila deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti, když zohlednila výdaje ve výši 38 230 Kč (z toho splátky půjček ve výši 5 750 Kč, výdaje na bydlení 12 000 Kč, na živobytí 20 000 Kč a ostatní výdaje 480 Kč). Podle vyhodnocení zbývalo žalovanému na splátku nové zápůjčky částka 39 603 Kč, a proto bylo rozhodnuto, že úvěr se schvaluje.
6. Z výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období 8/2023 až 10/2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl v 8/2023 celkové příjmy ve výši 223 824,40 Kč a celkové výdaje ve výši 220 860,75 Kč, v 9/2023 celkové příjmy ve výši 161 654,13 Kč a celkové výdaje ve výši 199 092,74 Kč, v 10/2023 měl žalovaný celkové příjmy ve výši 249 034,80 Kč a celkové výdaje ve výši 229 202,38 Kč, přičemž z výpisů mimo jiné dále vyplývá, že žalovaný pravidelně hradil hypotéku a pravidelně sázel na [název]. Pouze za poslední měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru (říjen 2024) byl schopen z rozdílu příjmů a výdajů pokrýt splátku předmětného spotřebitelského úvěru.
7. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ve spojení s akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] ze dne 3. 11. 2023, VOP účinnými ode dne 14. 11. 2022 a Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby s účinností ode dne 14. 11. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce č. [hodnota], kterou se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s úrokem ve výši 15,90 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 5 322 Kč včetně pojištění ve výši 430 Kč. Za upomínku byl ve smlouvě sjednán poplatek ve výši 499 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného s platební povinností mohla právní předchůdkyně žalobkyně dosud nesplacené částky spotřebitelského úvěru včetně úroků prohlásit za splatné.
8. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. [č. účtu] ve spojení s transakční historií tohoto účtu vyplývá, že žalovaný dne 3. 11. 2023 obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně bezhotovostně částku 100 000 Kč jako jednorázové čerpání minutové půjčky, kterou řádně a včas nesplácel.
9. Z výpisů z úvěru (úvěrová smlouva č. [hodnota]) bylo zjištěno, že žalovaný hradil úvěr pouze v prosinci 2023, a částečně v lednu a únoru 2024, přičemž žalovaný byl v lednu 2024 vyzýván k zaplacení dlužné částky spotřebitelského úvěru. Celkem byla dle výpisů žalovaným zaplacena částka 8 693,81 Kč.
10. Z upozornění na neuhrazenou splátku ze dne 9. 1. 2024 vyplývá, že žalovaný byl upozorněn právní předchůdkyní žalobkyně na neuhrazenou splátku ve výši 5 087,77 Kč.
11. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 11. 7. 2024 ve spojení se seznamem podaných zásilek ze dne 11. 7. 2024 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nesplácení úvěru řádně a včas z úvěrové smlouvy č. [hodnota] prohlásila dluh za okamžitě splatný ve výši 106 411,04 Kč a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení.
12. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022 ze dne 27. 12. 2022 ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2022/28 ze dne 28. 4. 2025 včetně přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzením o přijetí úplaty ze dne 2. 5. 2025, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 3. 6. 2025, seznamem podaných zásilek ze dne 3. 6. 2025 a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně byla prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve sporu.
13. Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 6. 2025 ve spojení s podacím lístkem ze dne 30. 6. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
14. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 11. 2023 smlouvu o půjčce č. [hodnota] a poskytla žalovanému částku 100 000 Kč převodem na jeho účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně a pojistným ve výši 430 Kč měsíčně ve 24 měsíčních splátkách po 5 322 Kč, avšak splátky nehradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 8 693,81 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů zjištěnými od žalovaného, když tento jí předložil též výpisy z účtu za poslední 3 měsíce, a dále prověřovala jeho již existující závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením spotřebitelský úvěr zesplatnila spotřebitelský úvěr ke dni 11. 7. 2024 a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni, žalovanému bylo postoupení písemně oznámeno.
15. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky se řídí § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitel, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí, která podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, znamená úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Žalobkyně v daném případě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, avšak z předložených výpisů z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy je zřejmé, že rozdíl mezi jeho celkovými příjmy a celkovými výdaji v daném měsíci nedovoloval hradit splátku nového úvěru, s výjimkou posledního měsíce před uzavřením úvěru. Navíc je z výpisů z účtu zřejmé, že žalovaný každý měsíc pravidelně sázel na [název], avšak právní předchůdkyně žalobkyně se tímto nezabývala. Žalovaný v žádosti uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč a na živobytí ve výši 20 000 Kč, další rodinné náklady a ostatní uvedl 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila ostatní výdaje na částku 480 Kč a zohlednila splátku půjček ve výši 5 750 Kč, ačkoli byly u žalovaného zjištěny již 2 uzavřené splátkové operace z toho jedna ve výši splátky 5 792 Kč měsíčně. Je tedy zřejmé, že výdaje žalovaného nebyly řádně ověřovány. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného zákon spatřuje především v porovnání jeho příjmů a výdajů. Bez tohoto porovnání nelze posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Odbornou péčí, kterou zákon vyžaduje, je třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila řádně výdaje žalovaného a spokojila se s měsíčními výdaji na splácení půjček, bydlení včetně hypotéky a živobytí, když k ostatním neuvedeným výdajům uvedla částku 480 Kč, přičemž z výpisů z účtu žalovaného před uzavřením smlouvy vyplývají mnohonásobně vyšší výdaje, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Soud uzavřel, že žalobkyně přes poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. neprokázala, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když neprokázala, že byly řádně ověřeny výdaje žalovaného, čímž právní předchůdkyně žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tomuto jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (33 Cdo 2178/2018). S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
17. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 100 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 8 693,81 Kč, a zbývá tak uhradit částku 91 306,19 Kč, když žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nárok na vrácení nezaplacené jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného. V daném případě nebyl mezi účastníky řízení spor o to, jaká je doba pro vrácení jistiny odpovídající možnostem žalovaného, ani nebyl podán návrh na určení této doby soudem. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a proto soud s přihlédnutím k celkové výši poskytnuté jistiny úvěru a předpokládané době splácení dluhu podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 91 306,19 Kč ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Soud konstatuje, že žalobkyni nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení, protože povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru vzniká teprve v souvislosti s tímto konstitutivním rozsudkem soudu, který žalovanému nově stanovuje povinnost k plnění včetně lhůty.
18. Jelikož soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, nemohl žalovanému vzniknout závazek zaplatit žalobkyni úvěr, poplatky ani úroky, a proto byla žaloba ve zbytku nároku včetně příslušenství zamítnuta (výrok II.).
19. Ve výroku III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť při zohlednění příslušenství měla žalobkyně úspěch v rozsahu 62,3 % a žalovaný v rozsahu 37,7 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 24,6 %. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem věci, žaloba a účast na jednání před soudem dne 5. 3. 2026) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 5 020 Kč, náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 890 Kč, tj. celkem 30 364,80 Kč, z toho 24,6 % představuje částku 7 469,74 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř. Závěrem soud uvádí, že nepřiznal žalobkyni odměnu za písemná podání ze dne 12. 1. 2026 a 11. 2. 2026, kterými žalobkyně pouze doplňovala tvrzení a důkazy, které mohla uvést již v žalobě a za vyjádření ze dne 14. 10. 2025, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu.