Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 535 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od 1. 12. 2023 do zaplacení z částky 6 535 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba žalobce proti žalovanému o zaplacení částky 6 997 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně od 1. 12. 2023 do zaplacení z částky 6 997 Kč spolu s pohledávkou 4 004 Kč a s úrokem ve výši 73,86 % ročně z částky 9 691,67 Kč od 1. 12. 2023 do 24. 12. 2023 ve výši 457,20 Kč a úrokem ve výši 15 % ročně od 25. 12. 2023 do zaplacení z částky 9 691,67 Kč maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 12. 2023 dosáhne částky 33 768 KčIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 17 536 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. a II. rozsudku s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet ve 42 měsíčních splátkách po 693 Kč splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, přičemž do data zesplatnění úvěru zaplatil pouze částku 3 465 Kč, a to dne 1. 6. 2023 částku 693 Kč, dne 12. 6. 2023 částku 693 Kč, dne 10. 7. 2023 částku 693 Kč, dne 1. 8. 2023 částku 693 Kč a dne 26. 9. 2023 částku 693 Kč. Žalobce nadále požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 4 004 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 532 Kč od 1. 12. 2023 a úrok ve výši 73,86 % ročně z částky 9 691,67 Kč od 1. 12. 2023 do 24. 12. 2023 ve výši 457,20 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 691,67 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 1. 12. 2023 dosáhne částky 33 768 Kč.
2. Soud nařídil ve věci jednání na den 12. 6. 2025. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil ani nepožádal o jeho odročení, ačkoli byl řádně předvolán postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [hodnota] ve spojení s oznámením o schválení úvěru č. [hodnota] včetně dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy/smlouvě o úvěru č. [hodnota], splátkového kalendáře a dodejky a dokladem o vyplacení úvěru ze dne bylo zjištěno, že žalobce jako oprávněný poskytovatel nebankovních spotřebitelských úvěrů uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě mu dne 29. 3. 2023 poukázal bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] částku ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána pevná nominální úroková sazba ve výši 73,86 % p. a. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci celkovou částku 28 140 Kč ve 42 měsíčních splátkách po 693 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen.
4. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 5. 2023,ze dne 25. 9. 2023, ze dne 26. 10. 2023 a ze dne 27. 11. 2023 plyne, že byl žalovaný před zesplatněním úvěru vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn, že v případě nezaplacení bude úvěr zesplatněn.
5. Z oznámení žalobce ze dne 29. 11. 2023 plyne, že byl z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru o délce 65 dní, úvěr ke dni 29. 11. 2023 zesplatněn.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 3. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem před podáním žaloby vyzván k plnění.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 6 odst. 1, odst. 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
12. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 29. 3. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 73,86 % p. a. 42 měsíčních splátkách po 693 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Žalovaný uhradil žalobci pouze splátky v celkové výši 3 465 Kč (5 x 693 Kč). Žalobce jej opakovaně vyzýval k úhradě dlužných splátek.
13. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 73,86 % p. a. ve 42 měsíčních splátkách, tj. celkem částku 28 140 Kč. Dle názoru soudu je sjednaná úroková sazba v rozsahu 73,86 % p.a. v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na skutečnost, že sjednaná úroková sazba několikrát převyšuje obvyklou úrokovou sazbu a současně byla sjednána řada dalších sankcí za prodlení žalovaného, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť veškeré smluvní povinnosti ve svém souhrnu zakládají nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem – spotřebitelem. Tuto neplatnost je přitom nutno z hlediska obecných principů plynoucích z § 6 o.z. ve spojení s § 8 o.z. dovozovat z celé smlouvy, neboť v dané věci tvoří jednotlivá smluvní ujednání provázaný celek. Pokud žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, ve které byl žalovaný zavázán k úhradě úroku, který je zjevně v rozporu dobrými mravy, přičemž prodlení se splácením bylo sankcionováno, jak je shora uvedeno, jedná se o zneužití práva, z něhož žalobce nemůže těžit, neboť je v souladu s obecnými principy občanského zákoníku povinen jednat v právním styku poctivě. Pokud tak nečinil, nelze mu přiznat právní ochranu ani v tom smyslu, že by soud dle § 576 o. z. ve spojení s § 577 o. z. vztáhl dovozenou absolutní neplatnost pouze na ujednání smlouvy týkající se výše sjednané úrokové sazby. Žalobce si jako nebankovní poskytovatel úvěrů musel být při uzavírání smlouvy vědom nepoměru výše úrokové sazby, kterou sjednal oproti úvěrovým sazbám poskytovanými bankami. Soud konstatuje, že závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu s ustálenou judikaturou Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Táboře (sp. zn. 15 Co 177/2022, sp. zn. 15 Co 61/2022). Jelikož smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl žalovanému z takové smlouvy vzniknout závazek vrátit poskytnutou částku, zaplatit poplatky, smluvní pokuty ani příslušenství.
14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení. Žalovaný zaplatil žalobci částku 3 465 Kč, proto soud podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6 535 Kč (10 000 Kč – 3 465 Kč). O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a tento byl žalobci přiznán ode dne 1. 12. 2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.
15. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na shora popsanou absolutní neplatnost smlouvy (výrok II.).
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. o. s. ř., když žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, neboť byl ve sporu úspěšnější. Vzhledem k tomu, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).