Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 28 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně od 9. 6. 2024 do zaplacení z částky 28 000 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba žalobce proti žalované o zaplacení částky 11 200 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % od 9. 6. 2024 do zaplacení, a ohledně částky 11 396 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení částky 50 596 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba]. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 7. 2. 2024 uzavřel pomocí prostředků komunikace na dálku se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 28 000 Kč na její účet č. [č. účtu]. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, které byly prověřovány a lustrací v příslušných rejstřících. Žalovaná se ocitla prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 8. 6. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 mezi právním předchůdcem žalobce a společností [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 10. 6. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Dlužnou částku ve výši 50 596 Kč tvoří nesplacená jistina ve výši 28 000 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 11 200 Kč a smluvní pokuta ve výši 11 396 Kč (0,1 % denně z jistina od 9. 6. 2024 do 20. 7. 2025). Žalobce závěrem uvedl, že pokud by soud neměl nárok z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, aby jej posoudil v části jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Žalobce se k jednání nedostavil a omluvil se. Soud proto věc projednal a rozhodnul bez přítomnosti účastníků řízení podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami vyplývá, že obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobce a žalovaná, předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 30 000 Kč, úroková sazba činí 40 % měsíčně. Tato smlouva neobsahuje podpis zástupce právního předchůdce žalobce, za úvěrovaného je uvedeno: [Jméno žalované], bez podpisu.
4. Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 19. 2. 2026 bylo zjištěno, že na účet žalované č. [č. účtu] byla dne 7. 2. 2024 připsána částka ve výši 28 000 Kč.
5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] ve spojení s kopií občanského průkazu žalované, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a souhlasem se zpracováním osobních údajů vyplývají nacionále žalované, její rodinný stav, měsíční příjem ve výši 17 057 Kč a výdaje ve výši 5 590 Kč.
6. Z listiny nazvané zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 6. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek zesplatnil úvěr ke dni 8. 6. 2024 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 78 184,82 Kč.
7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 ve spojení se seznamem pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a společností [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne 10. 6. 2025 ve spojení s přílohou č. [hodnota] – seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 je dána aktivní legitimace žalobce ve sporu.
8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 ve spojení s potvrzením o odeslání poštovní zásilky ze dne 23. 7. 2025 vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.
9. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru obsahuje pouze identifikaci smluvních stran, kterými jsou právní předchůdce žalobce a žalovaná, předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru až do výše 30 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Tato smlouva neobsahuje podpis zástupce právního předchůdce žalobce ani žalované. Ačkoli byl žalobce soudem vyzván, nenavrhl důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž k ústnímu jednání soudu se nedostavil a omluvil se, čímž znemožnil soudu, aby mu bylo poskytnuto poučení podle § 118a o.s.ř., které soud poskytuje pouze při jednání (28 Cdo 3665/2009). Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, neboť nedoložil, že došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v žalobě a vyjádření. Z provedeného dokazování není zřejmé, že žalovaná skutečně projevila vůli smlouvu tohoto znění uzavřít. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalované nemohl z takové smlouvy vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek, úrok ani smluvní pokutu. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18).
10. V řízení bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 7. 2. 2024 připsána částka 28 000 Kč, čímž došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení ve výši 28 000 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 28 000 Kč. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení (výrok I.).
11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu ve zbytku požadovaného nároku, včetně jeho příslušenství zamítl (výrok II.).
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce i žalovaná měli ve věci úspěch částečný a srovnatelný, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).