12 C 42/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 141 452,63 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 24. 11. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, se kterými se žalovaná seznámila a souhlasila s nimi. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil schopnost žalované splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat částku ve výši 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s poplatkem za zprostředkování úvěru ve výši 2 800 Kč a úrokem ve výši 19,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč se splatností vždy k 16. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka měla být uhrazena dne 16. 12. 2023. Žalovaná porušila povinnost poskytnutý úvěr splácet řádně a včas, a proto žalobce ke dni 19. 6. 2024 úvěr zesplatnil a výzvou z téhož dne vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru. Žalovaná po zesplatnění ničeho neuhradila, když žalovaná částka činí celkem 141 452,63 Kč a představuje neuhrazenou jistinu ve výši 138 826,30 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 626,33 Kč. Vedle toho žalobce požaduje kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 7 211,52 Kč, úrok 19,99 % ročně z částky 138 826,30 Kč od 19. 6. 2024 do 15. 7. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 138 826,30 Kč od 29. 6. 2024 do zaplacení a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 138 826,30 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaná i přes zaslání předžalobní upomínky ničeho neuhradila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Tento se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 29. 5. 2025. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána. Žalobce se k jednání dostavil, soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 11. 2023 ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 19,90 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, a to ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč vždy k 16. dni kalendářního měsíce. Smlouva o úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná kdy tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u dlužníka je uveden pouze SMS kód [číslo].

4. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru ve spojení s úvěrovou zprávou bylo zjištěno, že žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalované a vycházel ze zjištění, že žalovaná žije ve vlastním domě nebo bytě, je vdaná, její čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč a její měsíční výdaje činí 7 000 Kč měsíčně. Žalobce provedl lustraci úvěrových registrů NRKI s negativním výsledkem.

5. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení částky 148 664,15 Kč do dne 28. 6. 2024.

6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se má za to, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložená smlouva o úvěru obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná, avšak neobsahuje podpis žalované, kdy místo podpisu je uveden pouze kód 112355. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud rovněž konstatuje, že při kontraktačním procesu nebyla ověřena totožnost žalované, když nebyla předložena kopie občanského průkazu. Rovněž v rámci kontraktačního procesu nedošlo k ověření bankovního účtu žalované, např. identifikační platbou. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalované nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatek a smluvní pokutu včetně příslušenství. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce neprokázal ani řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., což by ve smyslu aktuální judikatury způsobilo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobce ověřil výši příjmů žalované. Rovněž soud nemůže označit postup žalobce jako řádný postup s odbornou péčí, když vycházel pouze z tvrzení žalované o výši měsíčních výdajů. Tyto výdaje uvedené žalovanou jsou podezřele nízké a nemohou měsíčně pokrýt náklady spojené s bydlením, náklady na jídlo a další nezbytné náklady. Je tedy zřejmé, že žalobce vycházel z nevěrohodných a nespecifikovaných údajů o výdajích žalované, když tyto blíže nezkoumal ani neověřoval, naopak vyšel pouze z obecných statistických údajů. Takový postup rozhodně nelze považovat za postup s řádnou odbornou péčí a dodržení požadavku § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná celkem načerpala částku 140 000 Kč, avšak uhradila pouze částku 10 976 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 129 024 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 129 024 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.). S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce měl ve sporu úspěch (jeho neúspěch byl pouze v poměrně nepatrné části), a má proto právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, které tvoří paušální náhrada za 2 úkony po 300 Kč (výzva k plnění, podání návrhu) dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., dále odměna advokáta za 1 úkon právní služby po 6 860 Kč (účast na jednání dne 29. 5. 2025) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas v délce 2 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovného [adresa] – [adresa] a zpět, osobní vozidlo RZ [SPZ] se spotřebou 8,2 l/100 km při vzdálenosti 110 km ve výši 450 Kč (dle požadavku žalobce), 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 699 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí 16 177,60 Kč (výrok III.).

Odůvodnění

Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 29. 5. 2025 č. j. 12 C 42/2025-41 soud rozhodl tak, že uložil povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím, a ve zbytku nároku žalobce žalobu zamítl, a to v podobě části dlužné částky a příslušenství.V průběhu řízení bylo zjištěno, že došlo k chybnému vyčíslení částky, pro kterou byla žaloba zamítnuta, neboť byla nesprávně specifikováno jako 10 976 Kč na místo správné „12 428,63 Kč“ (141 452,63 Kč – 129 024 Kč). Protože jde o zřejmé nesprávnosti, byla podle § 164 o. s. ř. provedena oprava tímto opravným usnesením.