Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 426 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 7,5 % ročně z částky 4 426 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
II. Zamítá se žaloba žalobce proti žalované ohledně nároku na zaplacení částky 7 524 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 5 376,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem 14 651,65 Kč, s úrokem 21 % ročně z částky 6 508,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 082, 71 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal žalobou proti žalované zaplacení částky 11 950 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobce“) se žalovanou uzavřel dne 18. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a zavázala se je vrátit spolu s úrokem ve výši 1 149 Kč, úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 710 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 276 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 11. 2012. Úvěruschopnost žalované jako spotřebitele byla právním předchůdcem žalobce posouzena na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly ověřovány oproti dokumentům vyžádaných od žalované. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradila dne 6. 9. 2012. Právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, přičemž žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 6 508,71 Kč, poplatkem ve výši 5 441,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 651,65 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 5 376,47 Kč, úrokem ve výši 21 % ročně z částky 6 508,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 6 508,71 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu ničeho neuhradila.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl zrušen. Soud nařídil jednání na den 29. 5. 2025, ke kterému se žalovaná nedostavila, i přesto, že ji bylo řádně doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Právní zástupce žalobce se z jednání omluvil a soud proto rozhodl bez přítomnosti účastníku řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Ze zákaznické karty ze dne 18. 9. 2011 se podává, že žalovaná v době podání žádosti o úvěr pracovala na hlavní pracovní úvazek jako kuchařka a její měsíční příjmy činili 16 000 Kč měsíčně, její měsíční výdaje pak částku 13 464 Kč měsíčně.
4. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne 18. 9. 2011 smlouvu, v níž se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně úroku ve výši 1 149 Kč, úhrady poplatku za administrativní činnost ve výši 1 710 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 665 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 276 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. 1, ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 10. 2023 byla prokázána aktivní legitimace žalobce ve sporu.
6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 30. 7. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne vyplývá, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.
7. Smlouva o úvěru, z nichž žalobce dovozoval svůj nárok, soud posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“), ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 39 zákona č. 40/1964 obč. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
9. Žalobce v dané věci tvrdil, že právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak nepředložil soudu žádné důkazy. Jelikož žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jednal právní předchůdce žalobce v rozporu s § 9 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. S ohledem na výše uvedené soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 39 obč. z., neboť právní předchůdce žalobce jednal v rozporu se zákonem a současně svým jednáním zjevně narušil veřejný pořádek, k čemuž soud přihlédl i bez návrhu. Z takového jednání pak žalované nemohl vzniknout žádný závazek.
10. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 9 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil částku ve výši 4 574 Kč a na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 4 426 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4 426 Kč podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž soud žalobci přiznal úrok z prodlení ve výši 7,50 % p. a. z částky 4 426 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
11. Soud dále rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť rozdíl v úspěchu mezi žalobcem a žalovanou je zcela nepatrný. (výrok III. rozsudku shora)