3 C 7/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se vůči žalované původně domáhala zaplacení částky 41 425,68 Kč. Podle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná podepsala dne 29. 12. 2015, a na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [PSČ obec]. K vyplacení úvěru došlo dne 31. 12. 2015. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 109,22 % p. a. ve 36 měsíčních splátkách po 2 493 Kč splatných vždy k 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2016. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází a z dalších zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, lustrace v databázích SOLUS a NRKI). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek úvěru, neboť do data zesplatnění celého úvěru zaplatila pouze dne 12. 4. 2016 částku 2 600 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo podle bodu 12.3 odst. b) smlouvy k automatickému zesplatnění úvěru k okamžiku, kdy se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky č. 2 splatné dne 14. 3. 2016 o délce 60 dnů, tedy ke dni 15. 5. 2016. Podle bodu 12.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru staly součástí „nové jistiny úvěru“ dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud přirostlé a nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru, přičemž tuto novou jistinu ve výši 40 186,68 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 12.1 a 12.5 smlouvy dále vzniklo žalobkyni v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 245 Kč. Žalobkyni konkrétně podle bodu 12.1 odst. a) smlouvy náleží smluvní pokuta ve výši 199,44 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů (v daném případě se tak stalo u splátek č. 1, č. 2 a č. 3). Podle bodu 12.1 písm. b) smlouvy pak žalobkyni současně náleží smluvní pokuta ve výši 324,09 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů (v daném případě se tak stalo u splátek č. 1 a č.

2). Žalobkyně s ohledem na výše uvedené žalobou nárokovala zaplacení částky 41 425,68 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 40 180,68 Kč a smluvním pokutám ve smyslu výše uvedeném v částce 1 245 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu.2. K výzvě soudu žalobkyně ve svém podání ze dne 29. 1. 2025 sdělila, že v případě dosazení nižší úrokové sazby ve výši 11,69 % ročně a zachování sjednané výše měsíční splátky úvěru by se po žalobkyní provedeném přepočtu skládal splátkový kalendář úvěru z celkem 16 měsíčních splátek, přičemž nad rámec poskytnuté jistiny úvěru by v takovém případě žalovaná zaplatila částku 2 822 Kč.

3. Dalším podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2025 vzala žalobkyně bez bližšího odůvodnění svoji žalobu částečně zpět co do zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 17 528,14 Kč. Nadále se tak domáhala zaplacení částky 23 897,54 Kč (22 652,54 Kč + 1 245 Kč).

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání nařízenému ve věci na den 9. 4. 2025 se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění:

6. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB ke dni 23. 5. 2018 je ověřeno oprávnění žalobkyně poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry s účinností od 11. 5. 2018.

7. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru / Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 12. 2015 je soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla na základě následně akceptovaného návrhu žalované uzavřena, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu podle části A) smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku 89 748 Kč formou 36 měsíčních splátek po 2 493 Kč splatných vždy do 14. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba byla smlouvou sjednána ve výši 109,22 % p. a., a to jako „pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru“. Podle bodu 12.1 písm. a) Smluvních ujednání Smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba]., které tvoří nedílnou součást smlouvy, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z každé dlužné splátky v případě, pokud se žalovaná ocitne s úhradou splátky o délce 15 dnů. Podle bodu 12.2 písm. b) těchto smluvních ujednání pak vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 % z každé dlužné splátky v případě, pokud se žalovaná ocitne s úhradou splátky o délce 30 dnů. Podle bodu 12.3 písm. b) smluvních ujednání je pro případ prodlení s úhradou 2 splátek nebo s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 60 dnů sjednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž podle bodu 12.4 smlouvy se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky stávají v okamžiku zesplatnění úvěru součástí „nové jistiny úvěru“, která je splatnou v den následující po zesplatnění úvěru. Základní parametry úvěru jsou obsaženy i v dokumentu označeném jako „Předsmluvní formulář“ podepsaném žalovanou dne 29. 12. 2015.

8. Podle Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 1. 2016 (obsahujícího současně jako přílohu splátkový kalendář) a připojené dodejky je soudem zjištěno, že žalované byla doručena akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím České pošty dne 5. 1. 2016.

9. Z Dokladu o vyplacení úvěru ze dne 31. 12. 2015 – výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]., soud zjistil, že žalované byla sjednaná úvěrová částka ve výši 35 000 Kč vyplacena dne 31. 12. 2015 bezhotovostním převodem na účet č. [hodnota], který byl žalovanou jako platební místo označen v návrhu smlouvy.

10. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ke smlouvě č. [hodnota] ze dne 29. 12. 2015 je zjištěno, že při poskytnutí úvěru bylo žalobkyní kalkulováno s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 17 000 Kč a s jejími měsíčními výdaji v deklarované výši 9 800 Kč. Žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalované dále soudu předložila kopii dokladu totožnosti žalovaného (občanský průkaz), Pracovní smlouvu žalované včetně mzdového výměru ze dne 31. 8. 2015, výplatní pásky, Oznámení o zániku nároku na dávku přídavku na dítě ze dne 7. 12. 2015, částečné výpisy z běžného účtu žalované, CBS skóre žalované ke dni 29. 12. 2015 a výpis z registru SOLUS k témuž dni.

11. Z listiny označené jako Karta klienta je zjištěno, že žalovaná ke dni 6. 1. 2025 uhradila z titulu smlouvy celkovou částku 49 567,32 Kč.

12. Dopisem ze dne 16. 3. 2016 označeným jako „Pokus o smír“ vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné splátky úvěru, přičemž současně avizovala možné zesplatnění úvěru v dané souvislosti.

13. Z listiny označené jako Oznámení ze dne 15. 5. 2016 je zjištěno, že žalobkyně avizovala žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy č. [hodnota], přičemž ji současně vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky 88 393 Kč.

14. Podle Předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2024 a podacího archu z téhož dne byla žalovaná vyzvána žalobkyní k okamžité úhradě dlužné částky 41 425 Kč, přičemž současně byla upozorněna na uplatnění nároku žalobkyní soudní cestou v případě, pokud k úhradě dluhu nedojde.

15. Podle Oznámení v distribuční tabulce ze dne 19. 11. 2019 zpracovaného insolvenčním správcem v rámci insolvenčního řízení vedeného ve vztahu k žalované u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 2303/2019 činila výše pohledávky přihlášené žalobkyní do insolvenčního řízení celkem 88 393 Kč.

16. Usnesením ze dne 4. 10. 2024, č. j. KSCB 41 INS 2303/2019-B-52, vzal Krajský soud v Českých Budějovicích na vědomí splnění oddlužení žalovanou, přičemž však současně nebylo žalované přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.

17. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poté, co ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela na základě akceptovaného návrhu ze dne 29. 12. 2015 se žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě níž žalované dne 31. 12. 2015 poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se smluvně zavázala v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit žalobkyni celkovou částku 89 748 Kč, a to ve formě 36 měsíčních splátek počínaje měsícem leden 2016. Úroková sazba úvěru byla smlouvou dohodnuta ve výši 109,22 % ročně. Z titulu smlouvy zaplatila žalovaná podle přehledu předloženého žalobkyní celkem 49 567,32 Kč. V důsledku porušení povinností vyplývajících ze smlouvy byla žalovaná opakovaně žalobkyní vyzývána k zaplacení dlužných splátek, oznámením ze dne 15. 5. 2016 pak žalobkyně avizovala žalované informaci o automatickém zesplatnění úvěru. Ve vztahu k osobě žalované probíhalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích insolvenční řízení, usnesením ze dne 4. 10. 2024, č. j. KSCB 41 INS 2303/2019-B-52, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovanou, přičemž však současně nebylo žalované přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (mimo jiné i pohledávky žalobkyně). Dne 18. 12. 2024 žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu.

18. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se v důsledku výše konstatovaného řídí zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště, nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

19. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s procesním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil co do zaplacení částky 17 528,14 Kč, a to podle § 96 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlas žalované přitom soud nezjišťoval, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nároku uplatněnému žalobkyní vůči žalované z titulu uzavřené úvěrové smlouvy není možno vyhovět, a to ani částečně. Je třeba uvést, že v konkrétním případě soud nemá žádných pochybností ohledně skutečnosti, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo okamžikem přijetí návrhu na uzavření smlouvy ze dne 29. 12. 2015 žalobkyní (akceptace návrhu žalobkyní ze dne 4. 1. 2016 byla podle připojené dodejky doručena do žalované dne 5. 1. 2016). Rovněž na základě předložených listin nemá pochybností o tom, že žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy dostatečným způsobem posoudila schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Soud však musel přihlédnout v souladu s výše citovaným ustanovením § 588 o. z. k neplatnosti části smlouvy týkající se sjednané úrokové sazby z úvěru ve výši 109,22 % ročně (viz část A smlouvy). Podle názoru soudu se jedná o smluvní ujednání, které je s ohledem na výši sjednané úrokové sazby absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. V dané souvislosti je třeba vycházet z definice nepřípustné úrokové sazby jako sazby podstatně přesahující úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Současně je však třeba uvést, že byť soud posoudil konkrétní smluvní ujednání o výši úroku za absolutně neplatné, nezpůsobuje tento závěr neplatnost úvěrové smlouvy jako celku, neboť ujednání o úrocích lze ve smyslu § 576 o. z. oddělit od zbývající části smlouvy, a to z důvodu, že u smlouvy o úvěru je povinnost platit úroky explicitně vyjádřena v zákoně, konkrétně ust. § 2395 o. z. Jak vyplývá z připojené tabulky k písemnému podání žalobkyně ze dne 29. 1. 2025, po zohlednění snížené (obvyklé) úrokové sazby ve výši 11,69 % (podle databáze statistických údajů ARAD zveřejňované ČNB) činí upravený počet měsíčních splátek úvěru při zachování sjednané výše měsíční splátky celkem 16, přičemž podle nově upraveného splátkového kalendáře činí výše úroků, které měla žalovaná zaplatit, částku 2 822 Kč. Jestliže tedy žalobkyni vznikl oprávněný nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč, úroků ve výši 2 822 Kč a smluvních pokut v nárokované výši 1 245 Kč, tj. celkové částky 39 067 Kč, a podle přehledu samotné žalobkyně žalovaná postupně uhradila celkovou částku 49 567,32 Kč, je zřejmé, že žalovaná žádný dluh z titulu úvěrové smlouvy ke dni rozhodování soudu nemá (uhradila částku o více než 10 000 Kč vyšší než měla, pokud by byly sjednány úroky v obvyklé výši). Za takové situace nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok II. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl., a podle § 146 odst. 2 o. s. ř., podle něhož jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Ve sporu byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti s vedením řízení z důvodu její procesní pasivity nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

22. Výrokem IV. rozsudku deklaruje soud nevrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Podle §6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním jednáním, sníží současně soud poplatek o odpovídající část. Pokud byl poplatek již zaplacen, vrátí soud vzniklý přeplatek poplatníkovi. V daném případě byl žalobkyní zaplacen soudní poplatek ve výši 2 072 Kč. Řízení bylo částečně zastaveno co do zaplacení částky 17 528,14 Kč, v důsledku čehož by měla být žalobkyni vrácena na soudním poplatku částka 877 Kč (soudní poplatek ze zbývajícího předmětu řízení v částce 23 897,54 Kč činí 1 195 Kč). Vzhledem ke skutečnosti, že podle výše citovaného ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích se vrací soudní poplatek snížený nejméně o 1 000 Kč (tj. částka vyšší než přeplatek 877 Kč vzniklý v daném případě), rozhodl soud, že žalobkyni zaplacený soudní poplatek vracen nebude, a to ani zčásti.